bike-trek.cz

Velo Test Fest 2012

  21. dubna 2012
Úvod / Články / Bike / Velo Test Fest 2012

Tak dlouho do mě Jirka s Fandou hučeli, až jsem pochopil, že nedají pokoj do té doby, dokud se k nim nepřidám. Jirka zpracoval i Martina a tak jsme nakonec vyrazili autem, s našima kolama na střeše, ve čtyřech a v dešti, do Chrustenic na letošní test Fest. Prostě jsme se chtěli projet na jiných, většinou asi i lepších kolech, než sami vlastníme. A podařilo se.

Do kempu v Chrustenicích přijíždíme s dostatečným časovým předstihem, abychom se stihli ubytovat v mikrochatkách s vlastním topením, oznámit pořadatelům akce naši přítomnost a dát si čaj (kávu) na zahřátí, protože venkovní teplota to vyžaduje. Potom ještě Jirka s Martinem bojují se svými pedály, ale ne zrovna úspěšně. Jirka zlomil imbus a se šlapkou to ani nehnulo. :o) Pomohli jim až specialisté ve stánku Specialized, kteří mají trošku jiné a asi i speciální nářadí.

Počet aut a lidí se začíná zvyšovat, ještě ani není deset hodin a u stánků přítomných značek, například GT, Specialized, Cannondale, Scott, Rock Machine, Trek, RB, Ghost, Merida, Pells, Santa Cruz, Lapierre, Superior a mnoha jiných se to hemží bikery toužícími vyrazit na testovací okruh. Ani my nezůstáváme pozadu.

Potkáváme Pepu s Lubošem, po krátkém rozhovoru je necháme jet a každý se vydáváme na prohlídku toho, co je zde k mání. K mému překvapení je tu docela dost kol – hardtailů, fullů a silniček. Hmm, čím začít? Martin bere fulla od Rock Machine a tak sahám po stejné značce, ale pevném rámu. Hodně brzy jsem pochopil, že superzávodní posed není pro mě. Úzká řídítka na krátkém představci – ble! Martinovi se zase nezdá to jeho a to jsme ještě v kempu. Uvidíme, co se změní na testovacím okruhu. Obě lávky přes potok zvládám, pak následuje mokrá louka a za ní kamenitá cesta podél lesa. Tady se setkáváme s Fandou a Jirkou. Následujeme nasprejované šipky do lesa, takového menšího prudšího kopce. Většinou jsme předjíždění, ale občas i předjíždíme. Následuje sjezd po úzké blátivé pěšince s dojezdem na mokré louce. Tady každý něco hledá a vůbec je tu nějak moc zmatených bikerů. No jo, pomalu nikdo neví kudy kam. Většina jich míří vpravo, po děsně promočené louce zpět do kempu. Bohužel jedeme po správné trase. Asi největší starostí každého z nás je, abychom do toho bláta nemuseli šlápnout. To jistí skoro nejlehčí převod. V takovýchto podmínkách oceňuji lehké a přesné řazení, ale ta úzká řidítka jsou fakt děsná. Měním aspoň na chvilku s Martinem kolo a na jeho fullu se mi jede mnohem lépe. On ale na tom mém docela trpí a protože se blíží limit vrácení, bereme si každý to své a po umytí od bláta je odevzdáváme.

Nejvíc bikerů vyčkává u Specialized, GT a Cannondale. Začínám pokukovat po fullu a jednoho volného nacházím u Pellsu. Hezky, možná až moc, se houpe a široké pláště projedou hladce mokrou loukou. Dost lidí jezdí si jezdí kudy chce a tak u lesa neposlouchám šipku a mířím přímo vzhůru, do neznáma. Nejsem tu sám. Po nějaké době to raději otáčím a ženu dolů, nerovnosti nevnímaje. Proti mně stoupají Fanda, Jirka, Pepa a Luboš a tak to opět otáčím a jedu s nimi, protože Pepa to tady zná z loňska a ukáže nám okruh mnohem hezčí a lepší, než je ten letošní.

Martin & Superior

Martin & Superior

A opravdu. Na konci táhlého stoupání po široké pevné cestě zatáčíme vpravo na úzkou lesní cestu, sice stále do kopce, ale jede se hezky. Jirka má nějaké 29 palcové kolo, Fanda úplně jiné. Občas si je mezi sebou prohodí. Já se s nikým nedělím. Kousek po rovince a potom svištíme z ne moc prudkého kopce, ale pak přijíždíme do zdejšího bikeparku a všichni jsme nadšeni. Před námi je docela prudký sjezdík, singletrack, klikatící se mezi stromky. Myslím, že to byly břízky. Pod kopcem musíme prudce vlevo, projet úvozem, vyjet na jeho levý břeh a po něm a listím zapadané cestě dolů, ven z lesa. Po pravé ruce míjím několik lávek a skoků. Tady se zastavuje Jirka s Fandou a asi řeší co jak sjet. Na ten děsně prudký sjezd k lávce se necítím a jedu dolů. Zatímco si dole povídáme s Pepou a Lubošem, předjelo nás docela dost bikerů. Pepa mi vysvětlil následující část trasy a jeli napřed. Ti dva stále nejedou a nejedou a tak jsem rád, když mi kolem projíždějící tester oznamuje, že jsou v pořádku a že zkouší projíždět ty lávky. Konečně přijíždí a chlubí se pokořením oněch lávek. Nechci vracet kolo zbytečně moc pozdě a tak pokračujeme podél lesa.

Pěšina se změnila v nějakou rozkopanou cestu a poté se stočila prudce vpravo, zařízla se do svahu nad řekou nebo potokem a zvlněným terénem, místy po mokrých kořenech, na kterých se to parádně klouzalo, nás přinutila sjet dolů. Tady už vedly z lesa stopy kol na tu promáčenou louku. My tam ale nechceme a tak pokračujeme po té pěšině zpět do lesa. Nejprve stoupáme, pak klesáme. Často uhýbáme bikerům, kteří dodržují naplánovaný testovací okruh. Ale protože jich většina kolo tlačí, pouští oni nás. Po chvilce  přijíždíme na místo, kde už jsme dneska byli. Je to tam, kde bloudilo spousta zmatených cyklistů. Jirka ale našel fajnovou zkratku a tak jsme vyjeli z lesa po kamenité cestě a proti směru testovacího okruhu se dostali do kempu. Nezablácené biky jsme tak mohli hned vrátit a hledat si nové.

Jako další mi do oka padl Ghost. Ten mi byl nastaven přesně podle mé váhy a podle toho se také choval. Fakt se mi s ním jelo skvěle. Balóny, celopéro, široká řidítka a delší představec. Snad jenom to tvrdé sedlo… Po dlouhé době jsme potkali Martina a ukecali ho, aby jel s námi na nový okruh, že nebude litovat. Sice jel, ale potom už ne. Byl spokojený i dole, v blízkosti kempu a přesto si tam našel cestu, aby nemusel po promáčené louce.

Jirka & Cannondale

Jirka & Cannondale

Každý nový okruh jsem začínal a končil u občerstvovačky, protože se výrazně oteplilo. Také hlad přišel a tak halušky se zelím přišly vhod. Moc jich nebylo, ale pořád lepší než nic. Zhodnotili jsme dosavadní průběh akce, podebatili o kolech i jiných věcech a pokračovali v mém případě v projížďkách na lepších kolech než mám doma. Jirka si bere jednonohý 29 palcový  Cannondale, já také, ale klasický 26 palcový. Fanda tentokrát osedlal, tuším, Scott. Ten už vypadal skoro jako motorka. Vzhledově vypadal můj bike zajímavě, už kvůli nezvyklé vidlici. Ten rám mohl být o číslo menší, ale ještě se to na nějakých 7 kilometrech dalo vydržet. Spíš mi vadila tvrdá vidlice. Prostě mě nenapadlo jim říct, aby ji nastavili na mě, jak to udělal Jirka a byl spokojený. V tom prudkém sjezdu v bikeparku to ale bylo znát docela dost a také jsem jel mnohem opatrněji, než na Ghostu, který zde byl super. Nevím ale co jsem dole pod lesem udělal špatně, nebo jestli to bylo tou vidlicí, prostě se mi smeklo přední kolo, narazilo do pařezu a já si prožil vyhlídkový let z takového drahého kola. Naštěstí to odnesla jenom pootočená řidítka, brzdy a řazení fungovaly bezchybně dál. O kus dál se z cesty sesunul Fanda. Bylo znát, že už tudy projíždím potřetí, protože zvládám jet i úseky, kde jsem měl při prvním průjezdu problémy.

Můj Ghost

Můj Ghost

Jak postupoval čas, cítil jsem únavu a už se mi ani nechtělo na náš okruh a tak jsem vyrazil na Scottu s Martinem na jeho pohodový okruh. Opět jsem si všiml, že menší rám a správně nastavené tlaky ve vidlici a tlumiči by byly zajisté lepší. Na poslední okruh už vyrazil Jirka sám.

Závěrem

Když shrnu dnešní den, tak asi takhle. Počasí super, nepršelo, odpoledne bylo dokonce teplo. Oficiální testovací okruh díky promáčené louce a výběru trasy zklamal, ale ten co nám ukázal Pepa, byl skvělý. Výjezdy, sjezdy, singletracky. Já s Fandou se zaměřili na fully, Jirka je jezdil také, ale převážně ty 29 palcové a Martin na hardtaily. Moc kol jsem nezkusil, ale byly znát rozdíly v jejich velikostech a nastaveních vidlice. Líbilo se mi rychlé a přesné řazení, dobře zabírající pláště. Tlumič asi fungoval, neměl jsem nikdy pocit, že je moc tvrdý. Trošku jsem byl zmatený u Ghosta, když jsem se rozjel a v okamžiku, kdy bylo potřeba zabrzdit, jsem nenahmatal brzdy v místě, kde bych je čekal. Páčky byly fakt malinké a stavěné jenom na ukazováček, což v mém případě byl problém, který hned vyřešil mechanik posunutím páček blíže ke gripům. Martinovi nevyhovovaly velikosti rámů, celoodpružené rámy nemusel. Fanda s Jirkou snad ani nějaké výhrady k zapůjčeným kolům neměli. Všechny nás docela překvapilo zjištění, když se na nějakém kole objevila z řidítek stavitelná sedlovka. Martin by se příště zaměřil jenom na silničky, což je jeho parketa. Mně by to bylo jedno a Jirka by už si chtěl konečně projet svůj vysněný Specialized. No a Fanda? Jeho snem je elektrokolo… :o)

Velo Test Fest 2012

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 4 |  přidat komentář
Mirek  30.4.2012, 15:36   
Móóóc hezký! Teď mě štve ještě víc, že jsem nejel... Ten Ghost vypadá dobře a Jirkovi to na konečně pořádném kole taky sluší, klukovi jednomu. Ale Fandovo vysněné kolo nebudu raději ani komentovat. :-) Co teda kupujete na novou sezónu?

feky  1.5.2012, 13:52    
Byl jsem tam také a plus mínus mám stejné pocity jako tady popisuje Vláda. Určitě to to stálo za to ale 70000kč opravdu za kolo nedám takže aspoň bude na co vzpomínat.

Pepa  2.5.2012, 0:02   
Testovací den se díky známému terénu vydařil, i když se mi zdá, že se trochu šetří. Fotografa jsem potkal jen v kempu, tak se má fotka v dalším Velu neobjeví. :-D Navíc tu nebyl program pro děti, který tu loni byl, a věcné ceny se nyní omezily na vzorek gelu a nápoje na klouby. :-/
Celkově se však rozšířilo množství značek. Zaznamenal jsem Santa Cruz, Stevens a Cube. Posledně jmenovaná značka tu byla prezentována rodákem ze Svitav, takže vlastně mého známého. ;-)
Příště jedu zas, stálo to za to.

Mirek  11.2.2013, 15:49   
Tak prej mám jet letos s vámi! :-)

Články ze stejné lokality

Krátké zprávy

Rallye Sudety 2019

Reportážní video z letošního deštivého a blátivého ročníku Rallye Sudety, který přinesl i několik novinek na trati, najdete na stránkách iVysílání České Televize.

Nová rozhledna na Velké Deštné

Na nejvyšším vrcholu Velké Deštné by snad ještě v letošním roce měla být otevřena úplně nová rozhledna, jejíž stavba právě probíhá.

Nová rozhledna na Velké Deštné

26. října se koná slavnostní otevření nové rozhledny na Velké Deštné v Orlických horách.

Žaltman, jak ho neznáte

Při projížďce po hřebenu Jestřebích hor jsem narazil na hromadu staré kovové konstrukce. Červeno bílý nátěr byl neklamným důkazem, že se jedná o demontovanou rozhlednu z vrcholu Žaltman. Takže se nelekněte, kdybyste se