Vláďa mě často zve do Krkonoš, kde připravuje parádní výšvihy. A tak jsem se mu to rozhodl oplatit a ukázat mu můj domácí terén. Pravda, kopce tu nejsou žádné, ale i tak se zde dá najít trochu technický terén a krásná místa k ježdění na biku. Pospojoval jsem skoro všechny okruhy, které se tu dají jet, takže jsme projeli téměř všechna zajímavá místa a ujeli přes 70 km.

Začínáme stoupáním na Nový Hradec, kde jedeme kolem rybníku Cikán a pokračujeme stále rovně po lesní cestě do mírného a krátkého stoupání dokud nenarazíme na červenou značku. Ta nás po chvilce dovádí na vyhlídku Lhota, pak přes modrou na žlutou značku. Tam už uháníme po rychlé pěšině klikatící se mezi stromy až na Kolibu. Hned za roubenou restaurací se dáváme po rovné lesní cestě přímo na sever. Asi po 1,5 km se v místě, kde se na cestě využívají i ošklivé betonové panely musíme zatočit vpravo a v malém esíčku směřujeme na východ. Pak přichází úsek, který se dost těžko popisuje, ale v jednom místě, asi po dalším kilometru od panelů, je potřeba odbočit na nenápadnou cestu vlevo, která postupně mizí a je viditelná pouze jedna kolej. Tato pěšina vede po okraji mírného kopečku, který se od ní sklání po levé straně. To už přijíždíme k viditelné vracečce vlevo, kde je dolů vyjetý single track. Tím se dáváme, prokličkujeme mezi nízkými smrčky dole, pak rychlý přejezd krátké dřevěné lávky a vyjíždíme u prvního stavení v osadě, kterou někdo vtipně pojmenoval U Třech Prdů.

Z ní jedeme po polní cestě a pak asfaltové zpět nahoru do Hoděšovic, kde se na hlavní silnici dáváme vlevo směrem ke křižovatce se silnicí Býšť – Bělečko. Tuto silnici přejíždíme rovně a dáváme se opět do lesa, když se tentokráte držíme zelené značky. Tady je rychlý úsek šotolinové cesty vedoucí až od Vysokého Chvojna. Stále po zelené, projíždíme obcí a zabočujeme do parku. Po chvíli nás zelená přivádí na rozcestí se žlutou, ale my jsme věrni a žlutou necháváme bez povšimnutí. Po 1000 m od turistického rozcestníku zelená ústí na křižovatce u lesa a vede na Poběžovice. My ale bereme zavděk asfaltem, ale jen asi na další kilometr, když pak zatáčíme na nenápadnou pěšinu vlevo do lesa. Ta vede po okraji mini strže, míjí nějakou hájenku. U ní se napojujeme na rychlou lesní cestu, která nás přivádí asi po 1,5 km na modrou značku vedoucí přímo na sever.

Teď přichází konečně jeden ze zajímavějších úseků, kdy jedeme chvíli po pohodové lesní cestě, jindy se mění v úzký single track nebo se potýká s terénními nástrahami v podobě krátkých sjezdíků, blátivých příkopů a svaly prověřující stoupáčky. Po 5,5 km jízdy už hodnější horského kola přijíždíme na rozcestí na Sutých březích. Jediný to pojem pro hradecké bikery. Konečně tudy můžu provést někoho z hor.

Skanzen v Krňovicích

Dříve zavrhnutá žlutá je teď naší barvou. A tady si to všechno užívám – kořeny, krátké výjezdy a klikatící se pěšinu, písek, lávky i bláto. Vždyť je to jediných asi pět kilometrů technického a navíc hezkého terénu vedoucího přímo po břehu Orlice v širokém okolí! Žluté se držíme až k chatkám u osady Štenkov. Tady totiž pokračujeme po cestě ke skanzenu v Krňovicích, kde se nakrátko opět naše špalkaté terénní pneumatiky nudně převalují po asfaltu. Zatáčíme totiž vlevo na silnici směrem do Bělečka, ale po několika málo set metrech volíme vpravo odbíhající červenou. Po ní svištíme po pomalu stromy zarůstající pěšině k Mlýnskému rybníku a postupně do Bělče.

Lávka na Sutých Březích

Hostinec U Hušků je úplně obklopen cykloturisty jako vždy. Jenže se stahují nějaké mraky a začíná pršet. Dokonce pořádně lejt. Takže bereme zavděk místní autobusovou zastávkou, v jejímž suchu se asi na patnáct minut schováváme. Déšť je opravdu produktivní a tak mu tato krátká chvíle usilovné práce stačí a my můžeme opět pokračovat v krasojízdě. Volíme zelenou cyklotrasu, která kříží červenou značku. Na ní odbočujeme vpravo k rybníku Výskyt. Jen tak se podívat, protože pak se vracíme kousek zpět, cca 500 m, a po neznačené lesní cestě vpravo. Je tam značka pro jezdce na koních. Tato cesta se po chvíli stáčí v pravém úhlu vlevo a pak už se drží vesměs v přímém směru.

Lávka přes Bělečský potok

Křížíme zelenou značku, projíždíme malebným koutem při přejezdu Bělečského potoka, opět přejíždíme silnici a po několika set metrech zatáčíme vpravo na červenou značku, která sem přibíhá zleva. Zajíždíme se ještě podívat na hladinu rybníka Šanovec a pak dál následujeme rudé značky na stromech. Ty nás dovádí až na křižovatku s cyklotrasou, cestou spojující Suté břehy a Běleč. Tady se dáváme vlevo po lesní dálnici opět do Bělče.

Už podruhé míjíme hospodu U Hušků i užitečnou autobusovou zastávku, za kterou hned zatáčíme vpravo na zelenou značku. Ta se nejprve klikatí mezi rodinnými domky a pak se prodírá krásnou pěšinou obklopené hustým porostem podél plotu, aby nás osvobodila u Bělečského písníku. Kolem něj směřujeme k chatkám, pak vyjíždíme na silnici a po pár metrech prudce strháváme řidítka vlevo na lesní cestu opět mezi chatky, pak dalšímu písníku až do Svinar. Pak už svištíme nadprůměrnou rychlostí kolem kempu Sříbrný rybník do Malšovy Lhoty.

Hned na jejím okraji vpravo kolem stavení do louky na pěšinu vedoucí podél Orlice a značenou žlutě. Po ní jedeme až k bílému mostu u staré nemocnice. Náš dnešní hradecký výšvih končí a my si jedeme pro zaslouženou odměnu – parádní baštu a Plzeň do kavárny U Knihomola. Doufám, že za tuhle reklamu oběma firmám můžu očekávat alespoň výraznou slevu! :-)