nacházíte se: úvodní strana > bike > Po lesích kolem Trutnova

1. května 2009

Po lesích kolem Trutnova

„Však ono to nějak dopadne“, říkám si a zavírám všechny tři mapy, na kterých se vyskytuje pokaždé jiná část Trutnova. Prostě jim ukážu kde všude se dá jezdit a budu to různě natahovat a kombinovat, abychom se nevrátili ještě před polednem. Když se dá v Hradci jezdit celý den v jednom lese, proč by to nešlo půl dne tady, že jo? :o)

Martina bere sjezd smykem

To páteční sváteční ráno se budím nějak brzy a protože se mi nechce čekat, až přijede tříčlenná, jak jinak, výprava z krajského města a jedu se rozhýbat, abych vypadal jako že mám opravdu už něco najeto. Asi po pěti kilometrech se vracím na parkoviště a poprvé vidím, že mi v batůžku na zádech asi zvoní telefon. Po přivítání, převléknutí a rozcvičení, vyrážíme kousek po desáté hodině do neznáma, ale po nám všem již dobře známých cestách.

První kopec na sebe nenechá dlouho čekat a už funíme při stoupání na Gablenz. Nikoho nezajímá, že se může pokochat výhledem na hezké město s horami v pozadí a tak svištíme kolem vysílače a lesní cesta nás vede směrem k Jánské kapli, před kterou zatočíme na pěšinu vlevo a snažíme se sjíždět serpentýny s prudkými zatáčkami okořeněnými nepříjemnými žlaby. Dnes už podruhé vidíme silnici do Starého Rokytníku, ale místo po ní, se vydáváme do stoupání ke zdejšímu bikeparku. Úspěšně se nám daří vyhýbat dřevěným lávkám a skokům a tak nezraněni pokračujeme v jízdě po neznačené pohodové lesní cestě. Nesmíme si nechat ujít parádní pěšinu plnou kořenů a terénních schodů, díky které se přesuneme do prostoru někde nad Kryblicí nebo kolem Kacíře. Přiznávám se, že dodnes neznám názvy několika míst. :o( Když to shrnu, jedeme po cestě vpravo, vlevo mírně dolů, vpravo a pak velím prudce vlevo dolů, ale vzápětí prudce nahoru, chvilku přes les a jsme u několika zahrádek a aut jejich majitelů, z nichž jeden svým malým autíčkem ucpal cestu, ale my už nějaký ten pátek v terénech jezdíme a tak se špuntu ve tvaru auta mistrně vyhýbáme. Za chvilku už vyjíždíme z lesa na asfaltce nad bývalou skládkou.

Prohlížíme si překážky v bike parku

Sjíždíme dolů a za stříbrnou Fabií zatáčíme vpravo na hadí, minule jsem tady potkal na můj vkus až moc velikého hada, cestu a kolem závory stoupáme do lesa. Svižným tempem se blížíme pod sloupy a dráty iks voltového vedení, chvilku se pohybujeme pod nimi. Naštěstí nás cesta vede do lesa, naježené vlasy a chlupy se vrací do své klidové polohy. Zase uháníme z kopečka a dovolíme nohám odpočívat. Po sotva znatelné pěšině prokličkujeme mezi stromy a zatáčíme na zřetelně viditelný singletrack vedoucí po kraji hluboké strže. V jeho závěru si sjedeme prudký rozbitý sjezd na další, možná ještě lepší singlík, vedoucí vysoko nad Úpou. Ten je zakončen ještě prudším a rozbitějším sjezdem končícím téměř v řece a zpestřen dvěma pořádnými stromy v cestě. Martina si netroufá, Pepa šetří koleno a tak si na kaskadéra před Mirkovou kamerou zahraji já. V pohodě sjíždím dolů a chvíli po mně i Mirek.

Míjíme koupaliště, přejíždíme po mostě, vlevo, kolem Lidlu a přes kruhák s vodotryskem směřujeme do Dračí rokle. Tam Mirek na druhý pokus překoná potůček po „mostě“ skládajícího se z protivného schodu z kamenů a na to navazujících dvou betonových rour, čímž si zaslouží náš obdiv. A pak, že nemá nic najeto! Pomalu, ale jistě se blížíme k Dvoračce. Ještě před zahrádkami najedeme vlevo na louku a vyjeté koleje nás vedou k lesu, na asfaltku a dolů, směrem k řece a cvičáku. Tak jednoduché to nebude a proto zatáčím na začátku lesa mírně vpravo na nedávno objevený krátký, ale o to hezčí singletrack. Vyjíždíme u nějakého stavení. Vpravo pryč odtud, přes kopeček, trošku dolů a zase vpravo do lesa a kopce. Po levé straně máme zahrádky, před námi brod přes potok, překonání parovodu a protože se blíží poledne, zatáčíme vpravo na asfaltku a přes louku si to zkrátíme k restauraci Dvoračka. Je hezky, jídlo si doneseme nebo nám donesou ven a tak usedáme na dřevěnou lavici a ke stolu ze stejného materiálu. Hradečáci toho ještě nemají dost a dokonce se jim dnešní výšvih líbí a tak budeme po jídle pokračovat dál.

Po výborném obědě nasedáme na kola a nabíráme směr Vébrovka. Cestou odbočujeme na naučnou stezku a děláme dobře, protože místo široké lesní cesty se pohybujeme po krásné pěšině, kličkujeme mezi stromy a chvílemi dáváme pozor, abychom nespadli někam vlevo dolů. U Vébrovky si na poslední chvíli všímám velkého hafana v cestě a o pár vteřin později zjišťuji, že tu stále mají černé kozy. :o) Kolem dřevěné rozhledny na Zámeckém vrchu projíždíme bez zastavení. Asfaltka nás dovede přes kopec a na první křižovatce zatáčíme vpravo, směrem na Libeč. Kamenité lesní cesty nás dovedou převážně z kopce, v závěru do kopce a kolem velkého bunkru, na střelnici. Nic zajímavého se tady neděje a tak pokračujeme vlevo, mírným stoupáním k Trutnovu. Cesta by snad měla být značena červenou barvou. Po nějaké době přijíždíme na tu velkou křižovatku cest v lese. Nepojedeme ten okruh znovu a ani nebudeme stoupat zpátky na Zámečák, ale pojedeme vpravo z kopce.

Na stařičkém kamenném mostu.

Sjezd je to hezký, jenom budeme dávat pozor, aby nás nerozhodily kameny na cestě. Vychutnáváme si jeden brod přírodní, za pár okamžiků brod betonový, přejíždíme koleje u bělidla, u Kousala zatáčíme vpravo a modrá značka nás dovede nejprve po asfaltu, poté lesní cestou přes dnešní už čtvrtý brod, až na Bystřici. Tady se nás už nemůže dočkat stařičký kamenný most a jeho vystouplé kameny. Dnes tady nikdo nespadnul jako minule a tak můžeme jet dál. Na vrcholu stoupání opouštíme cestu vedoucí dolů do Sejfů a zatáčíme vpravo do lesa. Bláto tady už není. Z pátého brodu si dělám myčku plášťů a ujišťuji Pepu, že v domku na kraji lesa už asi nemají toho psa, jak na nás vždycky nečekaně vyběhl a přitom štěkal. Hmm, mají a chová se stále stejně. :o) Před námi je nudné stoupání po asfaltové cestě na Krávu.

Parádní singlík nedaleko Dvoračky

Z Krávy sjíždíme lesem do Svobody, ale jakmile narazíme na zelenou značku, zatáčíme prudce vlevo a vychutnáváme si další dnešní úzkou pěšinku vysoko nad řekou. Škoda, že její závěr je poznamenán výstavbou kanalizace. Snad tady potom neudělají nějaký nepraktický povrch? Od benzínky ve Svobodě jedeme po silnici do Mladých Buků, vpravo ke golfovému hřišti a silnici opouštíme až u Hrádečku, kde zatáčíme vlevo ke zřícenině hradu Břecštejn. Tady je už modrá značka a ta nás dovede prudkým sjezdem, po lesních cestách a silnici do Pekla. Tam se raději zdržovat nebudeme, protože jsme hodní a pod rybníkem vjedeme do lesa, držíme se cesty vedoucí vlevo a pak už udržujeme směr přímý, nepatrně stoupáme a na závěr ještě prokličkujeme mezi stromky, úvozem vyjedeme na asfaltku, kde zatočíme vpravo, po polní cestě přejedeme přes kopec, pod ním přejedeme železniční trať a kolem Hypernovy se někudy dostaneme na parkoviště odkud jsme ráno vyrazili.

Autorova neskrývaná radost z dnešního okruhu. Nebo z povedené fotky?

Tachometry ukazují téměř 50 km najetých po lesích v blízkosti Trutnova. Nám již známá místa jsme dnes doplnili novými úseky a obědem v poledne, což se nám běžně nestává. Přece jen se podařilo vymyslet trasu, která se nakonec líbila i ostatním.

Fotky pořídili: Vláďa, Pepa a Mirek, © 2009

KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 2

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

	Mirek	6.5.2009, 8:40
	Hele, k tomu mostku skládajícího se z protivného schodu z kamenů - ten jsem přejel na první pokus! To zaváhání a zastavení bylo daleko před ním. Vyděsil jsi mě natolik, že jsem zbytečně moc brzdil. :-) Ale jinak se nám vybraná trasa fakt moc líbila. Musíme trénovat, abychom si ji příště víc užili.

	Pepa	6.5.2009, 23:41
	Musím pochválit velmi povedenou trasu úměrnou začátku sezóny a hlavně ty krásné singly. Fakt jsem si to užil. :-) Příště zapnu GPS log, z toho doleva a doleva a doleva se mi motá hlava. :-D

Články
& akce