nacházíte se: úvodní strana > bike > Jestřebí hory a Babiččino údolí

1. května 2005

Jestřebí hory a Babiččino údolí

Jarda, nový biker, který původně přislíbil svoji premiérovou účast s námi, šel do prvomájového průvodu, a tak se na tento výšvih vydáváme za nádherného a horkého květnového dne pouze v tradiční sestavě.

Délka: 73 km

Z Trutnova směrem na Poříčí a vpravo do Lhoty, kde se nahoře za osadou Bezděkov napojujeme na zelenou turistickou značku. Jedu napřed, že budu kluky fotit, ale neobjevuji žádné zajímavé místo. Místo toho se objevuje déšť; nejprve jen lehce kape, ale pak studené kapky přidávají na síle. Musím najít nějakou střechu. Naštěstí se na konci lesa objevuje malý krmelec se stříškou. Tady se schovávám a vyhlížím Vláďu s Pepou, kteří po chvilce přijíždějí. Nestojíme tu dlouho, asi jen 10 minut, když přestává pršet. Nasedáme na kola a přejíždíme louku, přes Paseka, stále po zelené až k rozhledně na Žaltmanu. Výhled byl pěkný, ale já jsem už nedočkavý na krátký, snad i trochu technický sjezd od rozhledny. Ten pak přechází v poměrně rozbitou cestu s velkými kameny. Dojíždíme k hospodě v Odolově, kde si dáváme krátkou pouzu a sušenku.

Z Odolova frčíme po pěkné a rychlé cestě po červené až nad Červený Kostelec. Nad Kostelcem se chytneme zelené, projíždíme náměstím a napojujeme se opět na červenou, lesní pěšinou podél cesty a dolů k rybníku Špinka. Tam někde se objevuje zelená značka, která nás přivádí přes silnici, pak prudším klesáním po kořenech a přes lávku k pramenu nedaleko hráze rybníka. Na chvíli zastavujeme a povídáme, mimo jiné o fullu, Cannondalu, který nás míjí. Dva kluci bez přileb, hm, říkám si, že to asi budou fakt borci. Po chvíli pokračujeme celkem svižným tempem po lesní pěšině, která přechází v lesní cestu, občas kamení, listí, kořen. Mírně klesá podél potoka a tak za chvíli dojíždíme tyto dva bikery. Zjišťuji, že tak dobří nejsou a že nás vlastně dost zdržují a pletou se nám. Nakonec se mi je podařilo předjet a pádím dál. V mírné pravotočivé zatáčce mě překvapuje jednoduchý dřevěný mostek s dírou, ale to už jsem přes něj letěl a nebyl čas se nějak rozmýšlet. Jen odlehčuji přední kolo a v pořádku pokračuji dál.

Zastavuji se na modré, která mě dovedla k železniční stanici Řešetova Lhota. Paní výpravčí se mě ptá, že jestli čekám na dva kluky, tak mě před chvílí objeli po cestě pod nádražím. Tak tedy pokračuji dál, ale na křižovatce se ptám na cestu, protože si ji moc nepamatuji. Tak jedu až do Zlíče sám. Kluci už tu hladoví čekají. Také mi vyprávějí o pádu, který si na jiném mostku zakusil borec na Cannondale, když se mě prý snažil pronásledovat.

Přejezd dřevěné lávky, foto © Vláďa

Po dlouhé zastávce, kdy jsme obědvali a okusili i výbornou zmrzlinu, se vydáváme Babiččiným údolím proti proudu Úpy. Ani nevím, co nás to popadlo, ale nasazujeme velmmi rychlé tempo. To snad abychom co nejdříve zmizeli z tohoto místa plného turistů a cykloturistů. Vždyť jsme se nemohlli ani v klidu vyfotit u pomníku.Ale asi hlavní důvod naší katapultace je blížící se bouřka, která o sobě dává docela hlučně vědět. Také se stahují velká mračna.

Před Havlovicemi odbočujeme vlevo na modrou značku, projíždíme vsí, kolem hřiště, krytého mostu a pak to vypadá, že jedeme přímo k někomu domů, když v tom se pěšina prudce stáčí vpravo a do příkrého kopce po pěšince s odvodňovacími kanály z trubek. To snad nevyšlapu, říkám si, ale nakonec se to dalo. Nahoře jsme se trochu výdýchali a najednou cítíme padající kapky vody. Neváháme a rychle sjíždíme do Úpice, kde se schováváme pod střechou jednoho domu. Déšť je docela silný, ale naštěstí netrvá moc dlouho. Tak opět pokračujeme a chválíme si svěží vzduch. Ani nám nevadí, že jsou silnice poměrně mokré. Prokličkovali jsme městem, a po zelené vystoupali nad řeku. Tady je další úsek, na který si pamatuji z minulého výšvihu sem. Sjíždíme dolů, přes zelenou louku, pak podél řeky a přes betonový most na silnici, kde odbočujeme vlevo. Po krátké chvíli zase vlevo přes most do Suchovršic. Stále jedeme podél řeky až potom musíme přejet přes už poslední dřevěnou krytou lávku na silnici. Po té pojedeme přes Adamov až do Bohuslavic nad Úpou.

Najednou za sebou slyším hučení pneumatik a tak se ohlížím. Dojel nás jiný biker na celopéru od Specialized. Dali jsme se s ním do řeči; jede z Orlického Záhoří do Špindlu. Asi je dost dobrej. Myslel jsem si, že teď už to naše dnešní tempo zvolníme, ale nový biker nás zase roztáhnul a tak frčíme po silnici, polňačce a pěšinách tak rychle, že se sotva stačím vyhýbat největším překážkám. Ty menší prostě mizí pod koly mého biku. V Bohuslavicích se vydáváme po cestě za pilou, skoro podél řeky, až za Trutnovskou elektrárnu. Tady se náš peloton seřadil za sebe a už vidím, jak všichni přede mnou postupně najíždějí na nějaké šílené dřevěné monstrum, které je přichyceno k pilíří mostu těsně nad hladinou řeky. Je to taková "super" lávka z prken různých délek a tloušťek a se spoustou děr. Ty jsou místy tak veliké, že mám pocit, že tudy propadnu i s bikem až do vody. Ale díky tempu, které stále máme, není čas nad tím přemýšlet. Vždy jen přizvednu přední kolo a jede se dál.

Po překonání té lávky jsem myslel, že se za námi s rachotem zřítí do vody jako ve správném akčním filmu, ale bohužel se tak nestalo. :-) To už přijíždíme do Trutnova, kde se loučíme s naším dočasným spolucestujícím a těšíme se na finiš. Ten nám Vláďa ještě spestřil výjezdem schodů!

KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

Články
& akce