bike-trek.cz

Zvičina

  24. července 2003
Úvod / Články / Bike / Zvičina

Délka: 60 km

V minulých letech patřil výšlap na Zvičinu ke každoročnímu bikovému obřadu, ale minulý rok jsem tady nebyl vůbec. A tak se vracím do „domovského“ terénu následován Pepou a Vláďou.

Cerekvice vyrážíme podle plánu v 10 hodin. Jedeme směrem na východ k malinkému lesu, který tu ještě zbyl. Vjíždíme do něj a po úzké lesní cestě prudce stoupáme. Jenže nás zastavují kmeny položené napříč, jako ještě dvakrát později. Objíždíme zříceninu kaple a pak už rovně lesem směrem Čenice a Velký Vřešťov. Z lesa vyjíždíme přímo u rybníka a jedeme ke kempu, kde naproti recepci odbočujeme vpravo přes louku. Za ní vlevo na polní cestu podél lesa a do Vřešťova. Ten projíždíme dále už po silnici a míříme do Maňovic. Ty tvoří jen chalupa a hájovna. Tady vpravo mezi hájovnu a chalupu do lesa. Touto lesní cestou projíždíme les pořád rovně a za ním se cesta stáčí vpravo později zase mírně vlevo a míří přes zemědělskou usedlost a podél říčky Bystřice do Rohoznice. Naše cesta pokračuje do Miletína, kde se napojujeme na modrou turistickou značku. Po ní vyjíždíme polní pěšinou z města směrem ke koupališti a kempu. Zde najíždíme opět na asfalt a na druhé křižovatce odbočujeme vlevo do Úhlejova. Tady silnice končí a mění se v polní cestu. Přes mírný pahorek, na jehož vrcholku se nám nabízí naposledy pohled na antény na Zvičině, klesáme do osady Růžovka. Tady už se blížíme k nejpříkřejšímu stoupání – nejprve po louce a pak lesem. Navíc slunce pálí čím dál víc a z nás jen leje. Naštěstí to utrpení netrvá dlouho a cesta se pomalu zmírňuje a my vyjíždíme z lesa. Následuje louka a cesta míří přímo přes zorané pole, kde je ujeto několik kolejí. Půda je tvrdá, takže se dá přejet, i když dost hrbolatá. Po takovéto vyskákání už vyjíždíme na úzkou asfaltku kousek pod vrcholem Zvičiny. Odbočujeme na ní vlevo a jedeme až na vrchol k Raisově chatě. Chvíli chladneme v příjemném stínu lip.



Pohled na vrcholek

Číšník nám ochotně dovoluje, abychom si nechali kola v chodbě a dobře tak na ně viděli od bohatě prostřeného stolu. Víme, že tu výborně vaří a navíc zde nechybí ochotná obsluha. Nebyl ani problém najít 1,5 l vody do našich prázdných lahví. Po výborném obědě si dopřáváme ještě odpočinek pod lípami a po chvíli a nezbytném vrcholovém fotu pokračujeme v cestě.

Provozní dobaSjíždíme dolů po zelené značce až na rozcestí se žlutou, která nadále klesá loukami a lesy a zase loukami. Pak projíždíme několik metrů po silnici a opět odbočujeme do lesa. Tento úsek, značený žlutě, je asi nejkrásnější z celé trasy. Není moc náročný, ale je technicky různorodý. Mírně stoupáme po pěšině podél lesa a následuje klesání po klikatící se pěšině mezi stromy, kořeny a kameny. Na konci žluté pokračujeme na chvíli po zelené, která vede z Bílé Třemešné do Doubravice. Asi po kilometru a půl měníme směr i barvu a míříme po modré značce mezi Čertovy hrady. Po chvíli vyjíždíme z lesa a po polní cestě přijíždíme do Zálesí. Jedeme na silnici a pokračujeme směr Dvůr Králové. Sjíždíme serpentiny v lese a těsně nad nádražím se opět vnořujeme do terénu a lesa. Najíždíme na lesní cestu a červenou značku, která nás dlouhým mírným klesáním dovede až Betlému. Cestou nás velmi příjemně překvapila nově zbudovaná studánka s pramenitou vodou, u které jsme se všichni s nadšením občerstvili a ochladili. Pak pokračujeme po červené až k silnici, po které jsme vystoupali dvě zatáčky k parkovišti na levé straně. Tudy pak přijíždíme k sochám Matyáše Brauna. Po krátké zastávce a malé úpravě trasy jedeme na jihovýchod po neznačené lesní cestě, která objíždí vrcholek s kótou 426 m n.m. a zavedla nás asi po dvou kilometrech klesání na modrou značku. Míjíme Novou Ameriku s rozlehlým golfovým hřištěm a po modré pokračujeme přes Litíč a Nouzov do Velichovek. Krátká zastávka a doplnění tekutin.

Z Velichovek jedeme po silnici do Hustířan. Jedeme dolů na jih vesnice, kde odbočujeme vpravo mezi domy na polní cestu. Ta vede do Lhoty, odkud pokračujeme do Lužan. Z Lužan stále po asfaltu směr Jeřičky, ale po 1,5 km vlevo na polní cestu, která nás přivádí na silnici do Žiželevsi. Na křižovatce před vesnicí odbočujeme vpravo směr Velký Vřešťov. U rybníka se dáváme vlevo do lesa mezi chaty a po stejné cestě lesem se vracíme do Cerekvice. V lese nad Cerekvicí navrhuji klukům malou zkratku, abychom se vyhnuli kmenům, ale nějak se jim nechtělo mě následovat z prudkého klesání k bývalému přírodnímu divadlu. :-)

  • Mapa č. 23 - Podkrkonoší, 2. vydání 1998, z edice KČT

Zvičina

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Poslední komentáře

Bludiště a Božanovský špičák

Ale tohle jsem přečetl, takže mám malé bezvýznamné plus... 😉

Ochutnávka Marokánka trails

Je to tam luxus co? :-) .... ale dneska zverejnil stavitel fotky, jak to tam nejaky

Před 20 lety

Olperer, Zillertalské Alpy

Už něco pamatujeme. Proto si tu můžeme v rámci ohlédnutí 20 let nazpět připomenout výstup v Alpách, které jsme tehdy objevovali.

V roce 2000 se Martin s Liborem vydali na Olperer. Jestli se dostali až na vrchol nebo ne, můžete číst v článku.


číst článek

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko

Krátké zprávy

Singly Marokánka překvapily!

Už nějakou dobu mám v mobilu staženou trasu Marokánka trails a dnes odpoledne přišel vhodný čas, abych se na ně zajel podívat. Zábavné, hravé, technické i vysilující - to jsou mé pocity

Bikové akce zrušeny

Prodloužený víkend v Kokořínsku, který se měl konat od 12. do 14. června, i jednodení výšlap na polskou Velkou Sovu plánovaný na 27. června jsou zrušeny. Pokud to bude možné, uskutečníme alespoň jednu z nich

Rozhledna na Velké Deštné

Při našem posledním výletu na Velkou Deštnou jsme viděli rozestavenou rozhlednu. Dnes jsme se sem šli podívat znovu a rozhlédnout se z nové stavby.

Rozhledna Milíř

Milířský kopec na červené turistické značce nabízí výhled hlavně na Kunětickou horu, Železné hory a blízkou elektrárnu Opatovice. V minulosti jsme na tohle místo zavítali snad 20x za rok. Bylo totiž oblíbené pro naše