bike-trek.cz

Podél Říčky a Zdobnice

  12. června 2010
Úvod / Články / Bike / Podél Říčky a Zdobnice

Nedávno jsem potkal souseda, který se hned chlubil, že vyhrál let na Korfu. Odpověděl jsem mu, že nevím, jak takové korfu vypadá ani jak se na něm lítá, a že já raději budu dál jezdit jen na bajku. Jenže to jsem nevěděl, co se bude dít během našeho prvního letošního bajkování v Orlických horách. Komáři, vedro, polomy a chůze Zdobnicí budou asi hlavními vzpomínkami na dnešní, jinak moc hezký okruh.

Martina zalistovala v ohmatané mapě Orlických hor a vybrala okruh, který se mi zdál dost zajímavý a pestrý a fakt jsem se na něj těšil. Dokonce jsem vtipkoval o své mizerné kondičce a Biskupské cestě, kde se to určitě projeví. Družice, hydrometeorologové, radary a meteorologé hlásili na víkend výrazné ochlazení ze současných 34 °C. Ale co si pod tím představit už nechali na naší představivosti. Když kolem jedenácté vyrážíme, je "příjemných" 28 °C. Takže ochlazení vlastně přišlo.

Délka: 55 km

Natěšení na Orlické hory vyjíždíme ze Skuhrova po silnici směrem na Deštné. Cestu po asfaltu si zpříjemňujeme povídáním; tolik síly máme! Přichází odbočka na prudkou lesní cestu - přezdívanou Biskupská. Ani mi to nevadí, protože na asfaltu mezi auty jsem vždycky nesvůj. Řadíme lehké převody, projíždíme blátivými kolejemi, které po pár metrech v kopci naštěstí končí. Brzy volím kašpárka, jen na méně svažitých úsecích řadím i těžší převody. Docela mi to šlape, říkám si v duchu a už se vidím nahoře. Jenže to jsem se trochu přecenil. Ochlazení sice přišlo, ale ne dostatečné na to, abych se neuvařil v tomhle kopci. Chlazení vzduchem nestačilo a já končím totálně přehřátý asi ve 2/3 kopce. Jsem úplně zpocený a počáteční pocit horka rychle přechází v zimu. Do toho všeho ještě otravní komáři, kteří se letos opravdu nějak moc přemnožili.

Po několikaminutové pauze jsem kolo dotlačil na konec stoupající cesty a byl rád, že tady můžu trochu proschnout na slunci a přitom nebýt pod palbou komářích sosáků, dotěrných a vysávajících vás jako Finanční úřad. Dál pokračujeme už v mírnějším stoupání směrem na Podolí, kde se napojujeme na žlutou turistickou značku. Tady už je to lepší. Cesta sice také stoupá, ale ne tak vražedným sklonem a navíc příjemným chládkem lesa.

Asi po 1,5 km turistickou značku opouštíme a naučenou cestou míříme na červenou. Hurá, klesáme! Jaký to báječný pocit, nechat se ovívat větrem. Na rozcestí červené a modré odbočujeme vlevo na modrou. Pro nás nový úsek. Klesáme (super!) lesní cestou, postupně přecházející v okořeněnou pěšinu a nad Zdobnicí zase v cestu a později úzkou asfaltku. "Pěkný sjezdík", hodnotíme to a rozhodujeme se přečkat to největší vedro někde pod slunečníkem na obědě. A máme štěstí, protože jen pár metrů nad křižovatkou, kam jsme přijeli, je Hotel Zdobnice s otevřenou restaurací se zahrádkou. Tady jsme i s obědem (mimochodem velmi dobrým) strávili asi hodinu a půl. Nejtěžší bylo odolat chuti na pivko, které v nás vyvolával pohled na spokojeného konzumenta zlatavého moku s jiskrou sedícího u vedlejšího stolu. Každopádně mi tahle pauza fakt bodla.

Ze Zdobnice pokračujeme podle původního plánu. Chvíli stoupáme po žluté na jih, pak opouštíme asfaltku i značku  a po lesní cestě stoupáme kolmo na vrstevnice k východu nahoru k lesu. Po chvíli se naštěstí prudká cesta stáčí podél lesa a již tak nestoupá. Navíc nám nabízí pěkné výhledy do údolí říčky Zdobnice. Míjíme nějaké kříže a kapličku a kupodivu se na následujících dvou lesních křižovatkách orientujeme správně hned na první pokus, takže brzy dojíždíme na žlutou turistickou značku. Ta nás provedla Říčkami a nasměrovala k Říčce (řece) a modré turistické značce. Tady už to zase známe.

Užíváme si parádní a konečně rychlý sjezd, kdy i ty kilometry trochu přibývají. Přejíždíme asfaltku mezi Nebeskou Rybnou a Roktynicí a dál si dychtivě hltáme zasloužený sjezd. Teď mezi několika chatkami, kde byl brod na cestě nečekaně plný vody. Při té rychlosti "náraz" do vody docela kopnul do řidítek až vystříknul vysoký gejzír. Koneckonců příjemné osvěžení. To si užíváme i v dalším místě, kde jsem se dobrovolně pustil do brodu a vynechal blízkou lávku. Brod znám, už jsem ho několikrát jel, ale dnes je opravdu dost vody a silný proud. Asi ve třetině řeky mizí půlka kol pod vodou a proud mě strhává. Naštěstí mě nikam neodnáší, takže můžu přejít na druhou stranu. Tam je už Martina, která přejela suchým kolem. Zastavujeme se tu a osvěžujeme se příjemnou vodou řeky. Vítané ochlazení v tomhle horku.

Jenže další kilometry přinesly nové nečekané překážky, u kterých jsme se zase pěkně zapotili. Před sebou vidíme polámané stromy, některé již odtěžené, a ztrácíme modrou značku. I cesta navíc mizí. Kus vzala asi voda a další její pokračování je uvězněno pod popadanými stromy, které nad ní vytvořily hustý a nepropustný háv. Navíc to nevypadá ani moc bezpečně se tam někam pouštět. A s koly bychom se tam stejně nepropletli. A tak se stáváme "vodáky" a pokračujeme řekou. Ne, nejedeme, na to je tu moc vody, silný proud a velmi kluzké kameny. Proto i s koly tudy jdeme pomalu, vyhýbáme se těm nejhlubším místům a nejsilnějším proudům. Jdeme tak asi 100 až 150 metrů a vlevo sledujeme, jak se vyvíjí stav plomů a jestli tam nezahlédneme nějaké známky cesty. Navíc se musíme dostat na místo, odkud bude možné na cestu z řeky vylézt. Po chvíli jedno takové nacházíme a po průzkumu opravud objevuji modrou značku. Navíc poznávám, kde zhruba jsme. Vynášíme si kola do prudkého svahu na cestu. Ale ani tady nemáme úplně vyhráno, protože jen po pár metrech jízdy přicházejí další a další stromy padlé přes pěšinu, pod jejichž větvemi se jen stěží s koly proplétáme. Musíme si bajky podávat mezi kmeny a větvemi, do kterých se naustále něčím zachytávají.

Konečně jsme z toho venku a vyjíždíme z lesa na silnici. (Jinak se jedná o velmi pěkný úsek podél Říčky a Zdobnice, ale dokud nebude vyčištěn, je asi lepší jej objet po cyklotrase 4075.) Sjíždíme po silnici dvě serpentiny a zase míříme do terénu, vlevo po modré značce.  U letního tábora se do cesty staví umělá překážka a není ji kudy objet. Naštěstí je snadná, protože ji tu připravili rodiče pro své ratolesti. Po modré značce jedeme asi 7,5 km, které ubíhají velmi rychle. Část totiž vede po asfaltu. Zvláště úsek kolem Slatiny nad Zdobnicí.

Jsme na rozcestí s názvem Pekelec a odbočujeme na žlutou. Křižujeme červenou a u chatové osady Hradisko si dopřáváme další oddech spojený se zabíjením komárů. Po vytlučení první ofenzivní linie čítající asi dvě čety se jejich dotírání výrazně zmenšilo. Takže doporučuji v boji s nimi setrvat a vzájemně si hlídat záda.

Další pokračování cesty se již obešlo bez významných nebo dramatických událostí. Držíme se prostě žluté až k Ivanskému jezeru u Rychnova. Pak už svištíme do "er-káčka", kde u pivovaru přejíždíme most k modré značce směr sever. Nejprve po klidné asfaltce bez provozu a později na prašnou polní cestu. Tady potkáváme malé terénní auto, jehož řidič byl tak ohleduplný a při projíždění kolem nás zpomalil, abychom nezůstali zahaleni v  hustém oblaku prachu, jenž se před tím za autem tvořil. Díky. Pak už nám jedinou společnost dělali asi dva zajíci zmateně pobíhající před koly. Ale možná nás jen provokovali a chtěli, abychom přidali.

Přichází poslední úsek. Přijíždíme na silnici spojující Kvasiny a Debřece, chvíli po ní stoupáme a zase míříme  do terénu, vlevo  pod modré do lesa. Tady jsem se málem srazil se žlutým práškovacím letadlem. No, takové drama to samozřejmě nebylo. Nejednalo se o žádné nouzové přistání, ale ten model, který tu zrovna jeho majitel plnil palivem, dosahoval úctyhodných rozměrů.

Přichází poslední terén, průjezd lesem a pak přes louku. Martina jede vpředu, když najednou vidím zajíce pelášit od jejího kola pryč ke sloupu vysokého napětí. Martina zastavuje a jak se od ní dozvídám, nepozorný ušák vyběhl z trávy a vrazil jí do předního kola. Naštěstí to nebylo při žádném rychlém sjezdu. Že by nějaký sebevrah? Jestli mu vyšel druhý pokus u toho vedení už nevíme. Zbytek cesty do Skuhrova už proběhl klidně, jen jsme na sebe v mokrém úvozu ještě nabalili nějaké další bláto.

Zde najdete stručný popis trasy. Trasa je na základě dnešních zkušeností trochu upravena, aby vedla místy zajímavějšími pro MTB. Pozor jen na ten úsek podél Říčky a Zdobnice (polomy).

Podél Říčky a Zdobnice

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 1 |  přidat komentář
Kmün  3.8.2010, 16:11   
Krizuji to tady cik-cak podhurim a horami jiz dost let a tenhle usek (Pozor jen na ten úsek podél Říčky) projizdim [prochazim+podlezam padle stromy] vzdy tak 1x za rok, ci dva a je fakt suprovej... ja ale v opacnem smeru, od Pecina proti proudu do Ricek a nekam dal... a nejhorsi to bylo pred lety, kdy byla po velke vode strzena lavka pres Ricku pri vjezdu do lesa na konci louky, kde stava ten letni tabor a ja marne hledal podle vody nejaky brod, ted uz je tam zbudovana nova... enjoy bike

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Teplické a Jiráskovy skály

Teplické skály taky patří mezi mé oblíbené místa a jezdíme tam pravidelně skoro každou zimu. Doporučuji

Půvabné Podorlicko znovu

Lukáši, díky za reakci. Tahle oblast podorlicka se mi taky dost zamlouvá a skvěle se tam

Často hledané

mtb Hinterglemm Kepler Track Sněžka Mont Blanc Half Dome Rallye Sudety Broumovsko na biku výstup na Kriváň Gran Paradiso Yellowstone Dachstein Hardegg Velká Sova Mount Whitney

Krátké zprávy

Lapierre Zesty AM 3.0

Štěpán se na serveru bikeandride.cz podělil o první dojmy z projížďky na Lapierre Zesty AM 3.0 FIT z nové modelové řady pro příští bajkovou sezónu.

Teplické skály

Už roky jsme nezavítali do Teplických skal a málem jsem zapomněl, jak jsou krásné! Výlet mezi jejich zimní věže a stěny byl parádní, přestože počasí moc nepřálo.

Bajking na ledu

Minulý týden to byla jízda v blizardu, kdy se sypalo a sypalo. Tentokrát bylo sice slunečno, ale cesty v lesích kolem Hradce často zledovatělé.

Hradecký Winter Race

Vážení sportovní přátelé, rádi bychom Vás pozvali na další ročník cyklistického závodu Hradecký Winter Race 2019, který se bude konat v sobotu 26.1.2019. Přijeďte do hradeckých lesů dokázat, že cyklistika není sezónní