Tradiční Černá hora

Z Jánských Lázní jedeme pomalu na Hoffmanky a stejným tempem na vrchol Černé Hory. Tady se zastavujeme na Černé boudě, kde jsme si dali drahý, ale zato špatný oběd. Ale to asi nebude nikoho zajímat... :-). Od Černé boudy pokračujeme po modré turistické značce a po 500 m odbočujeme vpravo na zelenou značku. Tady už svištíme po asfaltové cestě dolů, a to pěkně rychle. Tedy hlavně Vláďa; já jedu za ním znatelně pomaleji. Ve velké levotočivé zatáčce odbočujeme na rozcestí vpravo po žluté turistické značce dolů. To byl skvělý výběr - opravdu pěkná technická pěšina plná kamení a kořenů. Až na ozývající se vrzání z mé zadní kotoučovky se mi moc líbila. Ani ten kotrmelec, který se mi zde podařil při jednom zaváhání, kdy se mi náhle do cesty postavil strom a já se nemohl rozhodnout, jestli bude lepší se mu vyhnout vpravo nebo vlevo. Váháním jsem se tak zpomalil, že se mi přední kolo zastavilo o jeden z vystouplých kamenů a já jsem se přes řidítka složil na zem. Naštěstí se to obešlo bez zdravotní újmy i poškození kola. Pak sjezd pokračoval mezi dalšími velkými kameny, dírami, prudkými zatáčkami a popadanými stromy.

Po příjezdu k Modrokamenné boudě se dáváme vlevo po modré a za okamžik vpravo po podobné cestě plné děr a kamenů dolů do Temného Dolu. Vzorky našich plášťů se brzy zakusují do velmi prudkého stoupání Křížové cesty, kde nám brzy docházejí síly a i rozum velí slézt z kola. Po příchodu do míst, kde se už zase dá jet, pokračujeme nejprve po asfaltové cestě, ze které odbočujeme na zelenou lesní cestu. Ta vede téměř po vrstevnici s mírným stoupáním. V jednom místě se zastavujeme, abychom se pokochali pohledem do hlubokého údolí pod námi. Dojíždíme na Cestník a po červené do Dolní Malé Úpy a rychlým klesáním po asfaltu do Spáleného Mlýna. Pak už jen, za stálého vrzání mé zadní brzdy a vibrací, zpět přes Maršov a Svobodu do Jánek.