bike-trek.cz

Test Fest trochu jinak

  20. dubna 2013
Úvod / Články / Bike / Test Fest trochu jinak

Skoro na den přesně, ale o rok později, odjíždíme, s kolama na střeše auta, z Trutnova do Chrustenic na velácký Bike Fest. Je chladno jako vloni, ale zase neprší. I když, předpovědi nevěstí nic dobrého. Jirka si už raději sundal pedály doma, aby nezdržoval mechaniky u některého stanu přítomných značek. Další nevýznamnou změnou je, že já nic testovat ani zkoušet nebudu, protože se tam jedu projet a ulovit nějakou tu turistickou známku. Na seznamu mám čtyři a když ukořistím alespoň polovinu, budu spokojen.

Cesta proběhla, až na zmatenou navigaci po našem hlavním městě díky špatně nastavené aplikaci v jenom přenosném zařízení, primárně určeném pro zcela jiné účely, bez větších problémů. Po ubytování se jdeme podívat, co bude dnes k mání. Spousta kol různých značek, bajky, silničky i elektrokola. Je tu dost lidí, které neodradily relativně nízké teploty ani hrozba srážek, přestože temně šedivá obloha a radar mluví za vše. Ani mě nezaujala kola, jako spíše stánek Canonu uprostřed louky. Tam jsem si trochu popovídal, dostal staré číslo nějakého časopisu a když mi nechtěli dát jednu z vystavených zrcadlovek, odešel jsem do pidichatky, abych sám sebe přesvědčil, že na kole mi bude lépe, než ve spacáku v prochladlé dřevěné stavbě.

Kolem jedenácté hodiny si už Fanda s Jirku vybírají bajk, na kterém se jistě vydají na osvědčený a skvělý okruh, jak nám ho minule ukázal Pepa. Já také vyrážím. Na druhou stranu než ostatní a na mém stařičkém bajku. No jo, už jede sedmou sezonu. Jak se tak koukám po navracejících se testerech, o bláto a mokro není nouze a louka je opět nechutně podmáčená.

Vracím se kousek k Loděnicím a budu hledat modrou značku, která někde vede vpravo do kopce. Mám ji. Pomalinku stoupám k lesu a pomalinku se dostávám na provozní teplotu. V lese začíná taková lesní dálnice. Přímá, široká a mírně zvlněná cesta. Tady by to chtělo tempomat. Překvapuje mě, že tady není takové morko, jaké bych čekal a tak jedu docela rychle. Tahle cesta má i jednu výhodu – asi 3,5 km (polovina cesty) je do mírného kopce, ale druhá polovina má sklon opačný. Po čtyřech kilometrech projíždím Lhotkou u Berouna a v dalším lese už je to mnohem zábavnější. Dokonce i pěkný sjezdík, ale raději opatrně, protože to na mokrém listí, kamenech a kořenech občas uklouzne. Značka pak několikrát kříží serpentýny nad Berounem. Tady mě to baví. Úzká pěšina se klikatí po kořenech mezi stromy, je to z kopce, takže vesměs jedu setrvačností. Závěr pokazili dřevorubci nebo energetici, protože pro samé větve, piliny, odštěpky a hromady dřevní hmoty není vůbec vidět kudy vede cesta, ale podél plotu jistě nepojedu špatně. Ostatně zabloudit se tu nedá. Neprší, možná se i oteplilo, mně je tak akorát a první dnešní cíl mám před sebou. Jsem v Berouně. Na kole!

Po silnici, kousek od Berounky, směřuji do města. Na protějším břehu poznávám místa, kde jsem už kdysi byl. Naproti kempu už mám jasno. Přes autobusák, po nové lávce a jsem na náměstí. Tady to nějak žije! Asi nějaké trhy. Letmo mrknu na infocentrum a přesvědčuji se, že je zavřené. Fakt nechápu, proč jsou infocentra zavřená o víkendech, když prý mají sloužit turistům a k podávání informací.

Rozhledna na Městské hoře.

Rozhledna na Městské hoře.

V muzeu získávám první známku, popovídám si, dostanu pár rad a teďka už můžu hledat nějakou cestu k rozhledně na Městské hoře. Jen co zahlédnu první ukazatel, podřazuji postupně na nejlehčí převod a prudkými cestičkami v parku pomalinku stoupám k rozhledně. Byla to dřina, ale vyjel jsem to. Je poledne. Druhou známku získávám ve zdejším medvědáriu. Mají tady tři veliké medvědy, kteří jsou rádi, že se vůbec pohnou a navíc asi vegetariány anebo drží dietu. Jednomu to chutná. Jinak si nedokážu vysvětlit, že popadl zeleninu i s mísou a ošetřovatelce zůstala celá ruka. To chlupaté stvoření se jmenovalo Vojtíšek.

Medvědi.

Medvědi.

Zpátky projíždím různými uličkami a vůbec nemám ponětí, kde vyjedu, ale jsem si jistý, že to moc dobře poznám. Stejně se potřebuji dostat na silnici vedoucí na Zdejcinu. Mám co jsem chtěl – po patnácti letech projíždím kolem budov, kde jsem pobýval celý jeden rok. Většina z nich stále stojí a buď chátrá nebo slouží jinému účelu. Jenom autopark zmizel ze světa. Projíždím bránou, žádný dozorčí, nikdo nemá službu. Buzerák vypadá i po tak dlouhé době stejně. Ani tu tribunu nezbourali. Tak tady kdysi býval VÚ 9967. Nehodlám zkoušet slavnostní pochod a tak opouštím kasárna a pomalu jedu po silnici ke Zdejcině.

Buzerák VÚ 9967.

Buzerák bývalého VÚ 9967.

Cesta je nekonečná. Nic zajímavého tady k vidění není. V místě zvaném Bradatky je rozcestí a konečně červená značka, která mě dovede k další rozhledně – Dědu. Pamatuji si ji jako malinkou zděnou stavbu zarostlou stromy. Asfaltku střídá mokrý a blátivý povrch. Pak se přidá stoupání a postupně se sklon zvětšuje a cesta zužuje. Aby toho nebylo málo, přidávají se pod kola větve a protijdoucí skupinka výletníků mě tak rozhodila, až se mi prosmeklo kolo a já se zastavil těsně před nimi. Nějaká slečna se mi omluvila, že tohle nechtěli a tak jsem postupně zjistil, že prý je to ještě daleko, že se cesta stáčí vpravo, tedy na opačnou stranu, než stojí rozhledna a že to byl pěkně blbý nápad vydat se sem na kole v tomhle počasí. Za povzbuzování se mi podařilo na třetí pokus rozjet, ale ne na dlouho. Pak se cesta umoudřila a pěšky jsem šel jenom závěrečnou část kopce. Rozhledna nevypadá špatně. Je tu i zastřešený stůl s lavičkami. Nahoru nejdu, ale dám si oběd – sušenku a koukám do mapy kudy dál a na radar, abych zjistil, že od rána ukazuje zelenomodrý mraky a přitom toho, naštěstí, moc nespadlo. Ale malinko začíná. Chvíli po jedné hodině nasedám a po modré značce bych měl zase dojet do města.

Rozhledna Děd.

Rozhledna Děd.

Lesní cesta je kupodivu hezká, rychlá a tak si to užívám, že jsem málem projel vyhlídkou kousek od vysílače. Tady to také poznávám, ale úplně mi to vypadlo z paměti. Nevím, jestli místo na kopci, ze kterého je vidět část Berouna, lze nazvat vyhlídkou, ale něco málo vidět je. Kdyby bylo lepší počasí, jistě by bylo možné zahlédnout více z okolí. Prostě se mi počasí nelíbí a tak se vrátím do Chrustenic. Dolů jedu parádním singlíkem, pak podél plotu a uháním po silnici. Naposledy se podívám na kasíno, muničák zbourali, už ani nepoznávám okna pokoje kde jsem bydlel na rotě a za mírného poprchávání jedu přes už prázdné náměstí, stejnou cestou zpátky do kempu. V kopci nad Lhotkou je také rozhledna. Moderní vysílač kovové konstrukce s vyhlídkovou plošinou. Když ale vidím ten kopec, který k němu vede, raději kličkuji mezi kapkami po lesní dálnici.

Vyhlídka na Beroun.

Vyhlídka na Beroun.

U chatky jsem asi někdy před půl třetí. Prohlížím fotky, koukám do mapy a přemýšlím co dál. Okolo projíždí zablácení bajkeři a evidentně jsou spokojeni. Vyřešil to Jirka, který na mě houknul, ať jedu s nimi na okruh. Tak jedu. Trošku zablácený jsem a tak horší to být nemůže. A bylo. Podmáčená louka se ukázala ve své plné kráse a kolo se začalo schovávat pod nánosy bahna. Nějak mě zmohlo to stoupání nahoru a nakonec Jirka s Fandou ujeli z dohledu. Bylo to v místech, kde jsem věděl, že musím stále rovně, až přijedu do bikeparku. Tím jsem projel v pohodě, ale hodně opatrně. Mnohem zajímavější to bylo na pěšině nad potokem, protože tam to na každém kořenu ujelo a tak jsem šel dost často pěšky. Vloni bylo mnohem lepší počasí, trať během dne usychala a tak se to dalo celé projet na kole. Dneska ale mokro spíše přibývá. Na louce Jirka opět objevil své letecké schopnosti a s vypůjčeným bajkem, vzhledově podobným motorce, zkoušel jak vysoko a daleko dolétne. Několikrát se mu to povedlo. Fanda moc dobrý pilot není. Smile

Létající Jirka.

Létající Jirka.

Když se potom oba objevili na silničkách, musel jsem jet s nimi, protože jsem byl zvědavý, co se bude dít. Prvním překvapením bylo, že mi ujeli do kopce. Byly jako rakety a také si to vychutnávali plnými doušky. A těch vylomenin, co stihli vyvádět! Nejvíc je bavilo brzdit na mokré silnici…  Na čtvrtou hodinu měli objednaná kola a tak pro ně jeli.

Fanda s Jirkou na silničkách.

Fanda s Jirkou na silničkách!

Objel jsem to po silnici a chtěl jsem na ně počkat za loukou pod kopcem, ale nějak pořád nejeli a už mě to nebavilo stát na jednom místě a tak jsem pomalinku šplhal do kopce, že si objedu okruh ještě jednou. Nahoře mě zaujala kamenitá cesta rovně dolů a zvědavost po neznámu mě vedla do lesa. Rychlý sjezd, ale na kamenech raději přibrzďuji. Kdepak asi vyjedu? Aha, u louky. Na ni mě nikdo nedostane a tak po cestě podél lesa a červené značce jedu do Nenačovic a vlevo po silnici do kempu. Netrvá dlouho a scházíme se tam všichni.

Jirka s Fandou projeli několik bajků s různě velikými koly, zkusili silničky, na elektrokola se nedostalo, protože stále někde jezdila. Jirka si pochvaloval například Ghost AMR, RB nebo Santa Cruz Nomad – motorku. Fanda nedal do uzávěrky vědět na čem jezdil a tak věřím tomu, že zklamaný nebyl a že si dnešek užil minimálně stejně jako všichni v Chrustenicích. Počasí nakonec vydrželo a bylo přijatelně.

Test Fest trochu jinak

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Krátké zprávy

Nová rozhledna na Velké Deštné

V sobotu byla slavnostně otevřena nová rozhledna na Velké Deštné v Orlických horách. Dobrou zprávou je, že bude v provozu celoročně a bez obsluhy. Už asi víme, kam půjdeme na další noční výstup.

Instagram

Listopad je pro nás trochu jalové období co se týče outdoorových aktivit. Můžete ale mrknout na náš Instagram, kde nepravidelně zveřejňujeme fotky z podniknutých akcí. Třeba i pro vaši inspiraci.

Odpad ve Slovenském ráji

Odpad v řekách Hornád a Hnilec ve Slovenském ráji podle ochranářů nezpůsobují návštěvníci národního parku, ale vzniká v obcích nad ním. Víc si můžete přečíst na serveru Novinky.cz