Letošní září je, co se počasí týče, naprosto vyvedené! Nejenom, že se dá pořád skvěle bikovat, ale slunce vybízí i k jinému pohybu. Proto vyrážíme na malý výšlap do Krkonoš.
Vláďa mě zve do Krkonoš, kde připravuje parádní výšvihy. A tak jsem se mu to rozhodl oplatit a ukázat mu můj domácí terén. Kopce tu nejsou, ale i tak se zde dá najít trochu technický terén.
Rozhodl jsem se pro své kamarády a známé z Hradce, kteří se nevěnují bikingu, uspořádat takovou nenáročnou akci a vytáhnul jsem je na terénní trasu na Kuňku.
Hradečáci se zase po nějakém čase ozvali, že by rádi vyrazili do pořádných kopců. Připravil jsem pro ně pořádný terén. Nejprve je utahám do kopce a pak zkusíme nějakou lahůdku.
Až do roku 2001pro mě byla Mt. Whitney nejvyšším vrcholem. Jedno prvenství si však uchovala dodnes - je to nejsnadněji dostupná čtyřtisícovka, na které jsem byl.
Pepa nás vytáhnul na vysočinu, když v VELU vybral dva osvědčené okruhy v tomto regionu. Kořenův satanský okruh (2/2003) byl jeden z nich, druhý nesl název Dvě tváře (3/2004).
Už více než rok a půl společně trávíme vybrané pátky a soboty, snažíme si pomáhat, vzájemně se informovat a podporovat. Nyní se společně vydáváme na víkend do Krkonoš.