bike-trek.cz

Ratibořický maratón očima závodníka

  26. dubna 2009
Úvod / Články / MTB závody / Ratibořický maratón očima závodníka

Je ráno něco kolem 9 hodiny a já nevím, jestli do Úpice autem a s kolem, nebo s kolem a bez auta. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou variantu. Narval jsem kapsu dresu šlehou, hořčíkem, tatrankou, banánem, duší, montpákami, pumpičkou, do koše dva bidony a vyrazil směr Úpice. Venku je krásně, jedu volně, start je až ve 12 hodin. Cestou potkávám hafo aut s kolama na střeše, asi jedou tam co já.

Jsem na místě, potkávám první kamarády a kamarádky, jdeme se zaprezentit, přidělat číslo a pomalu se rozjet před startem. Docela jsem byl udiven, když vidím u mého jména startovní číslo DVĚ! Tak se ptám, jestli to není chyba, že nechci mít ostudu až přijedu jako v loni na 38 místě. Prej ne a že se mám snažit :-) Jdu se teda ještě s jedním kámošem rozjet, je teprve něco málo po desáté. Když jsme dojeli do vesnice Komárov, tak jsme se shodli, že jsme asi docela daleko a měli by jsme se honem rychle vrátit. Hodinky ukazují 11:48 a my dorazili na hřiště, kde je start. Bylo plno až do zatáčky, celé škvárové hřiště bylo zaplněné bikery. Fučel silný vítr, takže i ti bikeři už byli docela černí. No, jsme maličko odrzlejší a stavíme se dopředu vedle Jana Hrušky (bejvalý profesionální silniční cyklista) a dalších špiček. Už závodíme pár dní, tak kluky známe a pořadatelé taky neprotestují, že jdeme předem. To je výhoda nízkých čísel. Je tu prý něco okolo 540 lidí.

STÁÁÁRT!!!!! A je to tady had se rozjel, ale žádný kule to nejsou, před náma jede pořadatelské auto, které se nesmí předjíždět a vyvede nás v klidu až pod panelku v Havlovicích, kde ujede a my si to můžem všichni rozdat. Vždycky od startu jedu při kraji toho houfu lidí, kdyby s něco stalo, aby bylo kam uhnout a nenarazit do někoho a nevymlátit se. Jsme pod panelkou, závod začíná, všichni jdeme ze sedel a rveme to na největší tác a největší pastorek vzadu, to jsou prostě závodní převody. :-) Hruška s Tomášem Doležalem z Axit Doldy a ještě s pár eliťákama vypálili trošku rychleji a už je skoro nevidíme. Tvoříme skupinku asi 7 lidí, kde jsem já, Tomáš Čada (organizátor Sudet) a další borci. Jsme okolo cca 15 místa. Teďka až do Ratibořic je to pohoda, skoro rovinka podél Úpy, takže to frčí.

Vyjíždíme mírný polní kopeček do Červené Hory, kde hnedka odbočujem vpravo asfaltovým sjezdem zpátky k Boušínu, na cestu podél Úpy. Skupinka se trhá a my sjíždíme človíčka z Cyklomaxu, kterého jen předjíždíme a frčíme dál k červenému mostu s novým kobercem. Tady dojíždíme dalšího borce, Petra Sulzbachera, který z nějakého důvodu odbočuje za mostem vlevo do krpálu po kořenech. Co to je se všichni ptají, ale šlapeme dál!! Vyjeli jsme na rozrytém poli, zjistili, že to byl nehezký vtip od nějakého šprýmaře, který stál za mostem, vzal si na sebe reflexní vestu a vedl všechny zbytečně do kopce. Takže jsme sjeli skrz příkop na asfaltku a sjezdem se dostali k bílému mostu.Tady jsme dojeli další skupinku a já už si říkám, že je to nějaké divné. Tolik lidí nás od startu nepředjelo a my už dohonili pár kluků a teďka skupinu o 7 lidech… najednou diváci na nás křičí 12, 13 atd … jako pořadí. No to je nádhera. Za půlkou závodu jsme se roztrhali a zůstali jsme jen tři, hezky jsme spolupracovali, střídali se ve vedení a jeli.

Na občerstvovačce nestavíme, už je jen pár km do cíle a začínají ochabovat moje síly. To jsem poznal, když mě ti dva, co jeli se mnou, odjeli a já nestačil. Hrozný jet sám a ještě ve větru. Už jsem si říkal, že to vzdám, jak fučelo a bolely nohy. Dal jsem si z kapsy šlehu, zapil to jonťákem a věřte nebo ne, ono to fakt pomáhá, zase se jelo docela pohodově. Přijíždím k bodu, kde se změnila trasa. Nevím přesně kde jsem, ale je to děs: Cesta vysypaná šutrama o velikosti dvou tenisáků. Modlím se, abych necvaknul, sem tam se dá jet po kraji pole, ale hrozně to brzdí. Tady už to znám, Komárov, ráno už jsem tady byl, ale nezávodně, to už vím, že se blíží cíl. Sjezd někam kdo ví kam do vesničky, fučí hrozně moc, mává to se mnou a stále jedu sám. Můj výraz musí vypadat hrozně. Ve vesnici s názvem Končiny už jsem opravdu vysílený a šleha došla. Tady přijde sjezd, foukne vítr a jsem skoro v příkopě. Tak si zanadávám, co jako děláš větře apod a jedu dál. Polní cesta v aleji stromů, to už vím, že přijde poslední, jediný technický sjezd na tomto závodě a pak cíl.

Tady nad sjezdem jsem si rychle řekl „pane Bože, ať dole nepíchnu, jako v loni“. Jsem dole a neslyším žádné sssssss, tak je snad vše OK. Předjíždím jednoho bikera co bohužel píchnul a opravuje. To znamená, že jsem se před cílem posunul o místo vpřed. Hurá, jsem v Havlovicích a tady předjíždím dalšího píchače, který se na opravu vyprdnul a žvejká to v sedle do cíle. Vždycky na konci závodu mám nepochopitelně hodně sil, tak jdu ze sedla a šlapu co to dá, protože při ohlédnutí jsem uviděl v dálce za sebou protivníka. Už jsem skoro na hřišti, lidi křičí hop, hop a jedu, jedu… to je na těch závodech hezký. Ještě kolo po škváře, kterou vítr mete přímo do obličeje a píp, zaregistrovalo to čip a mam to za sebou.

Cílové foto

V cíli, foto © www.cyklofoto.estranky.cz

Fotka od kámoše v cíli a potom slyším: „Míro, Ty vole, to si děláš srandu, jsi devátej celkově!“, křičí na mě můj sponzor a šefik týmu. Má z toho větší radost než já. Já bych byl spokojenej, kdybych porazil kámoše z týmu, který mne v loni natrhl víte co… A když jsem zjistil, že jsem mu dal skoro 4 minuty a své umístění jsem si zlepšil o 29 míst, tak jsem měl taky radost. Můj rival přijel na 38. místě, jako já v loni :-)

Tak ještě vystát frontu na párek a pivko a počkat dvě hodiny na tombolu, ve které jsem stejně vyhrál kulový, a pryč. Domu se vezu s kamarády autem, kolmo už jsem neměl síly s vypraným a uřvaným řezem od prachu.

Další info:

  • Mirek Jero, alias Jerry, je členem týmu SK Bon servis Trutnov.
  • Aktivně závodí od roku 2001, kdy jel malé Sudety.
  • Šleha je prostě taková vodička, sladkohořká, pomáhá to k výkonu, ale žádný nepovolený doping. Hořčík - prášky proti křečím s obsahem hořčíku.
  • Oficiální stránky Ratibořického MTB maratonu jsou www.ratiborickymaraton.cz. Trasa je dlouhá 48 km s převýšením 660 m. Vede krásnou přírodou kraje bratří Čapků a Boženy Němcové a těsně míjí historické centrum Ratibořic. Povrch tvoří z 80 % zpevněné lesní a polní cesty a 20 % asfalt. Závod pořádá Sultán a Tyrl :-)



Ratibořický maratón očima závodníka

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 5 |  přidat komentář
Marča  20.1.2010, 10:04   
Hezkej článek, Jerry :-)

Jerry  22.1.2010, 14:20   
Dík .. Marčo :-)

Martin  28.3.2011, 15:27   
Letos se na Ratibořice taky chystám a doufám, že to bude naprostá pohůdka! ;-)

Mirek  2.4.2013, 14:30   
Jerry, chystáš se i letos? Chtěl bych to jet, ale nemám absolutně nic najeto! A s tímhle počasím toho do té doby asi moc nenajezdím. Dá se to zvládnout (NEzávodně) bez jakéhokoli tréninku?

jerry  2.4.2013, 16:48   
Mirku, určitě se to dá zvládnout. Tuším, že limit je nějak 3,5 h ... není čeho se bát. Kopec je jenom na začátku a pak rovinky a polní cestičky, kde to jede. Určitě se neboj, poslední zdaleka nebudeš

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Pivnická rokle s Borůvkou na dortu

Pivnická rokle příjemně překvapila i nás! Fakt hezké místo.

Hrad Pecka a mlýn Borovnice

Ale jo, jen bylo moc toho asfaltu. Tak 29. března 2024 znovu.

První zimní výstup na Sněžku

Hezký příběh a pěkné fotky, nemůžu si ale odpustit udivení nad autorovo odvahou nechat svého kamaráda

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Fiordland National Park Stubaiské Alpy Karwendel Dolomity