Letos jsme se vypravili na jubilejní 25. velikonoční výlet. Změna termínu z pondělí na pátek byla přijata rozpačitě, ale nakonec kladně přispěla k účasti. Předkládáme krátký článek z celé akce, tentokrát pohledem jednoho z těch mladších účastníků.

Jeli jsme na Velikonoční výlet. Cestovali jsme vlakem a byla to nuda, než k nám nastoupili kamarádi. Když jsme dorazili na místo, vydali jsme se velikým štrůdlem na cestu. Za chvíli se začaly rozdávat různé dobroty. Byly tam třeba řízky s okurkou a chlebem. Pánové rozdělali Ferneta a další jiná pití.

Vydali jsme se dál a dál do kopce. Bylo to náročný, ale přežila jsem to. Cestou jsme potkávali cyklisty. Když jsme se vyškrábali nahoru, uviděli jsme starou, trochu zrezlou, rozhlednu. Nevypadalo to dvakrát bezpečně, ale já potřebovala fotky, tak jsem tam vylezla. Schodů bylo pár, ale nohy mě tedy bolely pořádně. Výhled to byla krása. Nasbírala jsem spoustu fotek, takže to bylo super.

Žaltman

Když jsme slezli dolů, vydali jsme se na pochod s vidinou dobrého oběda. Cesta nebyla nějak moc náročná, a tak mě ani nohy moc nebolely. Dorazili jsme k chatě, kde jsme si udělali pár fotek, a šli jsme se najíst. Kynutý knedlíky byly dobrý a já byla spokojená. Po jídle si pánové sedli k jednomu stolu a začali si povídat. Objednávali si zelenou. Asi jim hodně chutnala, protože vypili pět panáků.

Jestřebí bouda

Rozhodlo se, že se vydáme ještě na další rozhlednu. Cesta byla těžší, protože jsme byli po obědě. Konečně jsme dorazili k rozhledně číslo dvě. Byla nová, takže jsem okamžitě vyrazila nahoru. Výhled byl ještě hezčí. Fotek jsem měla víc a víc, takže super.

Slavětínská rozhledna

Když jsme se vydávali zpátky, tak jsem netušila, jakou cestu máme ještě před sebou. Bylo to strašný, cesta dlouhá, ale nakonec jsme se úspěšně vrátili na nástupiště a jeli jsme konečně domů.

Výlet hodnotím jako povedený.