Pestrý den u Lake Powell

Druhá největší vodní nádrž v USA vybudovaná člověkem je vyhlášeným rekreačním střediskem pro nedalleké město Page a pro téměř tři miliony návštěvníků ročně. Lake Powell je 299 km dlouhé a nabízí 3154 km pobřeží, což je více než celé západní pobřeží Spojených států (bez Aljašky). Nachází se zde 96 hlavních kaňonů, do kterých se dostanete pouze po vodě. V Page nebo v jednom ze čtyř přístavů si celoročně můžete pronajmout loď, vodní skútr nebo si zaplatit projížďku lodí. Mezi další možnosti, jak zde strávit den, je samozřejmě koupání, potápění, rybaření, vodní lyžování, turistika, fotografování, vyhlídkové lety nad přehradou nebo exkurze do vodní elektrárny.

Page je jedno z nejmladších měst v USA. Před rokem 1956 bylo pouhou vyprahlou pouštní stolovou horou usazenou na okraji hluboké rokliny vyhloubené řekou Colorado, která odsud pokračuje dále do Grand Canyon. Začátkem roku 1957 zde začala stavba kontroverzní přehrady Glen Canyon Dam a souběžného mostu Glen Canyon Bridge. Poblíž vzniklo malé městečko, ve kterém byla ubytována armáda dělníků stavějících přehradu a most, a začali mu říkat Page.

Glen Canyon Bridge byl dokončen v roce 1959, přehrada o čtyři roky později, v roce 1963. Ale dalších 17 let trvalo, než ji voda naplnila a formovala dnešní podobu vodní hladiny. Dnešní Page se může chlubit 6000 obyvateli, má školy, kostely, nákupní centra, restaurace a navíc nabízí množství odpočinkových aktivit.

---

neděle, 6. září

Dojeli jsme ke Glen Canyon Dam, kde je náš dnešní kemp. Odpoledne se ještě jedeme k blízkým skalám vykoupat  v jezeru. Je to tu pěkné a navíc se skvělou a čistou vodou. Mnoho lidí to hodnotilo jako nejlepší koupání v jejich životě. Cestou z koupání se na popud Petra zastavujeme v půjčovně lodí. Petr nás nakonec vyhecoval natolik, že jsme se rozhodli si zítra vypůjčit motorový člun a jet na projížďku. Podle předběžných informací nám nic nestojí v cestě; myslím tím nějaké legislativní překážky v podobě licence k řízení lodí. Ani samotnou loď si nemusíme předem zamlouvat, mají jich dost.

pondělí, 7. září

Vyhlídkový let

Ráno jsme v pohodě vstali a v 8:15 odjeli do Page na letiště. Čeká nás vyhlídkový let nad Lake Powel. V malé hale zdejšího letiště si čas před odletem krátíme vyprávěním různých katastrofických příhod plných padajících letadel, které přerušila právě procházející blondýna v letecké uniformě. Tak si hned děláme legraci, že je to určitě pilotka letadla, kterým poletíme a při troše štěstí i přistaneme. Konečně zazněl povel k nástupu do letadel. Jsme rozděleni do pětičlenných skupin, které si postupně piloti odvádí ke svým strojům. A pro nás si přišla - pilotka! A my si z ní dělali srandu. Ale byla to profesionálka i se smyslem pro humor. Nastupujeme do letadla úzkými nepohodlnými dvířky a podle jejích pokynů si ukládáme batohy pod sedadla a poutáme se.

Vrtule se roztočily a my se pomalu přesouváme po runway ke vzletové dráze. Tam se letadlo zastavuje a pilotka přidala plný plyn. Malý stroj stojí jako přibitý, motory řvou a celá kabina se třese. Ale ani to nám nebere úsměv z tváře. Pak už letadlo odbržďuje, to se dává nejprve  pozvolna a potom razantněji do pohybu a jede a jede stále rychleji, až se pomalu odlepujeme od země. A stoupáme. Když jsme měli patřičnou výšku, nabíráme kurs směr jezero Powel.

Teprve z výšky jsou vidět zajímavé klikaté zátoky, v některých kotví lodě a lidé se tam koupou.  Pilotka nám do sluchátek pouští nějaké povídání k tomu co vidíme, ale - nevím proč  - v ruštině. Takže tomu vůbec nerozumím. Proto si sluchátka sundávám a nerušeně sleduji scenérii pod námi.

Přírodní oblouk Rainbow Bridge

Doletěli jsme až k Rainbow Bridge, přírodnímu oknu, které se klene nad vodou jedné zátoky. Let trval 35 minut, pohybovali jsme se ve výšce 270 až 350 metrů a proběhl naprosto hladce, včetně perfektního přistání, za které jsme uznale zatleskali.

Rainbow Bridge National Monument

Rainbow Bridge (dalo by se to přeložit jako Duhový Most) je největší přírodní oblouk na světě (a já myslel, že je to Kolob Arch v národním parku Arches). Oblouk je 88 metrů vysoký, 82 metrů široký a je vytvarovaný z červeného Navajského pískovce. Indiány kmene Navajo je považován za posvátný symbol božstva vytvářejícího oblohu, mraky, déšť a duhu.

Horseshoe Bend

Cestou z letiště se zastavujeme na vyhlídce na Horseshoe Bend. Dostanete se sem z dálnice 89, když se od přehrady vydáte na jih a na 545 míli odbočíte na západ na prašnou cestu a zaparkujete pod patou kopce (parkoviště je tak 8 km od přehrady). Pak se vydáte pěšky k asi 800 metrů  vzdálené vyhlídce. Zde se vám naskytne fascinující výhled na řeku, která se v oblouku o poloměru asi 1 až 1,5 kilometru (strašně špatně se tu odhadují vzdálenosti) 300 metrů hlubokým kaňonem zařezává do skály, na jejímž samém okraji stojíme. V totmo místě není žádné občerstvení ani stín, takže si s sebou vezměte dostatek vody.

Pohled na část Horseshoe Bend

Při nastupování zpět do aut začínají zmatky s tím, kdo kde pojede, protože nyní má již každý individuální program. Naším plánem je jet na prohlídku přehrady, ale všichni co s námi jeli, chtěli hned do kempu. Ale mají smůlu, zastavujeme na přehradě a jdeme do visitor centra. Jenže tam máme smůlu i my. Prohlídka přehrady je již obsazená a pokud bychom čekali na další, tak bychom nestihli půjčení lodi. Petr s Danou proto operativně dali své vstupenky jiným lidem a já zamlouvám prohlídku na půl šestou. Nasedáme do auta a odjíždíme do kempu, kde jsme se najedli a jeli k přístavu.

Projížďka motorovým člunem

Při půjčování musím vyplnit spoustu papírů, složit se na zálohu, a pak ještě u člověka, který lodě vydával, podepsat každou položku vybavení lodi, se kterou mě seznámil. Za tu chvíli jsem tam věnoval asi čtyřicet podpisů. Během vyřízení všech formalit zajel zatím Jirka s Petrem  pro Mercedese. V půl třetí opouštíme přístav na malém šestimístném motorovém člunu. V životě jsem noc, co by jezdilo po vodní hladině neřídil, kromě malé pramice na rybníku u bybičky, a teď mám manévrovat po přístavišti. Ale zakrátko jsem si zvykl na trochu jiné ovládání a opožděnou reakci plavidla a na volné vodě jsme se za kormidlem s úspěchem vystřídali všichni.  Zajeli jsme i do několika zátok, které jsme viděli z letadla. Tam by bylo opravdu pěkné a klidné koupání, kdybychom měli tu loď na celý den. Ale my na to měli jen dvě hodiny.

Ke konci projížďky začalo hledání místa na natankování, protože musíme loď vrátit s plnou nádrží. Nakonec jsme ho po jednom přistání na špatném místě našli. Vypadá to skoro jako běžná pumpa, jen s tím rozdílem, že stojany stojí na dřevěných molech. Do přístavu se vracíme včas, předáváme loď a v kanceláři nám vrátili zálohu. Rychle jsme naskákali do auta, protože byl nejvyšší čas k přesunu zpět na přehradu.

Prohlídka přehrady Glen Canyon Dam s hydroelektrárnou

Stavba přehrady vysoké 216 metrů byla zahájena v roce 1956 a dokončena v roce 1963. Až do roku 1980 trvalo, než se celá přehrada naplnila vodou. Vcházíme do Carl Hayden Visitors Center, kde vyzvedávám předem zamluvené lístky (lístky jsou zdarma!) na prohlídku od půl šesté.

Glen Canyon Dam

Jako průvodce jsme vyfásli docela vtipného mladíka. Začínáme u modelu celé přehrady, kde nám ukázal i Rainbow Bridge, pokračujeme kolem panelů s údaji a obrázky o přehradě a pak už sjíždíme výtahem na korunu hráze a do jejích útrob. Celkem jsme zde prohlídkou strávili zajímavou hodinu, která zaujala hlavně mě a Jirku, oba vzděláním energetiky. Velikost přehrady, elektrických generátorů nebo třeba přítokového potrubí k nim je opravdu uchvacující. Zajímavé jsou také informační světelné panely, které v reálném čase ukazují kolik GWh již elektrárna vyrobila i s přepočtem na cenu a na zisk. Vodní elektrárna je osazena 8 generátory o instalovaném výkonu 1296 MW, které jsou poháněny Francisovými turbínami o výkonu 116 MW. Já jako fotograf pokukuji i po ostatních návštěvnících, kterým závidím jejich profesionální zrcadlovky Canon EOS 5 a Canon EOS 1. Jejich ceny jsou tu opravdu příznivější než u nás.

Kovový most přes Glen Canyon

Po prohlídce jsme si konečně dopřáli volno. Dnešní den jsem si plánovali sami, a přitom byl tak pestrý a opravdu časově nabitý.

Další informace a odkazy

• www.powellguide.com
• www.lakepowell.com
• A samozřejmě vyčerpávající informace a několik fotek o přehradě http://en.wikipedia.org/wiki/Lake_Powell a o samotné hrázi s elektrárnou http://en.wikipedia.org/wiki/Glen_Canyon_Dam na Wikipedii.