bike-trek.cz - Vodopád Taranaki Falls

V noci byla vichřice, která nás občas vzbudila zalomcováním stanu. Pod náporem větru definitivně praskla poškozená duralová tyč stanu. Taky trochu pršelo. Vstáváme před sedmou, balíme a jedeme k visitor centru ve Whakapapa Village. Cestou s námi cloumá silný vítr a naše plechovka, jak hanlivě říkáme našemu línému Nissanu, proti němu skoro nejede. Před sebou tušíme dvě sopky, ale kvůli nízké oblačnosti, která se ani v tomhle větru nepohne, z nich nevidíme nic. Počasí je prostě tak na sezení doma u kamen.

3. dubna

Přijíždíme do národního parku Tongariro, konkrétně do kempu DOC Mangahuia. Trošku nás děsí skutečnost, že jsou okolní sopky pod příkrovem mraků. V kempu si nacházíme místo pro stan a je nám jasné, že dnes to bude tvrdé ležení, určitě ne tak pohodlné jako v motelu, ale snad lepší než spaní na dnešek v autě.

V kempu je jen suchý (a hodně smradlavý) záchod, nepitná voda a přístřešek na vaření. Je sedm hodin večer, skoro tma a my jsme kromě večerní hygieny připraveni jít spát.

4. dubna

Navštěvujeme visitor centrum DOC, kde si zjišťujeme alespoň nějakou aktivitu, která by se tu dala v tak mizerném počasí podniknout. Líbí se nám asi dvouhodinový okruh k vodopádu Taranaki Falls. Vlastně nechápeme, proč se tady, v Tongariu, jmenuje vodopád po sopce Taranaki. Vracíme se do auta a uvnitř čekáme na zklidnění větru. Fičí tak silně, že nějaký člověk nahání autem svoji kšiltovku vlající ve větru po cestě! Do 12 hodin čekáme na parkovišti, jenže počasí se spíš zhoršuje. Je nám líto to tu jen tak prosedět a tak nakonec házíme do batohů pláštěnky, na sebe bundy a jdeme ven.

Okruh začíná u silnice, asi 100 metrů pod DOC odbočuje vpravo. Procházíme mezi chatami a pak odbočujeme na pěšinu mířící vlevo do blízkého lesa, který nám nad hlavami hučí pod nápory prudkého větru. Brzy jdeme podél říčky, kde sem tam voda různě padá přes kameny. Tak máme strach, že jsme se zase nechali nachytat a u některého z těchto vodopádků najdeme ceduli Taranaki Falls a to bude vše.

Vystupujeme z lesa a krajina kolem se začíná otvírat. Máme kolem sebe takovou savanu, či co. Květena pouze nízká, však velice zajímavá, na mnoha místech patrné různé zlomy v terénu nebo eroze, na kterých je následně vidět postupné vrstvení hornin, sopečného prachu od posledního výbuchu a zase dalších hornin. Vodní tok několikrát přecházíme po malých mostkách. Pod drobným deštěm, který sem vítr nese od nedaleké oblačnosti držící se kolem vrcholů sopek, jsou někdy pěšina a kameny kluzké. V řece je spousta pěkně ohlazených kamenů a několik hezkých kaskád.

Taranaki Fall

Taranaki Falls

Pořád strašně fičí, ale jinak začíná prosvítat sluníčko. Pěšina nás přivádí k výraznému skalnímu zlomu, ze kterého je již z dálky viditelný padající vodopád, žádný malý čůrek, jak jsme se původně obávali. Vypadá velice dominantně, asi i díky rázu okolní krajiny - nikde nic a najednou členitá skalní stěna s výškou něco kolem 20 m. Vítr roznáší vodu všude kolem a pod vodopádem se víří hladina krásně modré laguny.

Fotíme a fotíme, co nám jen vítr metající po nás zprudka kapky deště dovolí, než se vydáme dál po pěšině. Ta nás po schodech vede nahoru nad vodopád, přes další mostek přecházíme jeho přítok a pak už míříme zpět do Whakapapa Village. Pohled do okolní krajiny je krásný. Škoda, že je vidět jen do okolní nížiny a vlastní sopky národního parku Tongariro jsou stále ukryté v mracích. Sem tam zahlédneme jejich obrys, který nám dává jen tušit celou krásu tohoto místa. Kocháme se tím vším okolo, dokud nás pěšina nepřivádí zpět do vesnice.

Sopka Tongariro v mracích