nacházíte se: úvodní strana > velikonoce > Přehrada Les Království

13. dubna 2009

Přehrada Les Království

Kdo by před patnácti lety čekal, že se nenápadná akce stane Cadillacem mezi výlety a ještě se dožije bouřlivé puberty!? Ale je to tak. Popularita letošního výletu je navíc zvýšena nezvykle horkým dubnovým počasím. Už od samého začátku bylo hlasování jasné – téměř všechny volby přicházely ve prospěch přehrady Les Království, která tak přinesla drtivou porážku ostatním dvěma návrhům. Trochu z toho podezírám i Českou televizi, která asi 14 dní před výletem odvysílala dost zajímavý dokument o tomto vodním díle.

Na koruně hráze vodního díla Les Království

Rychlík z Hradce nás dováží do Jaroměře, kde se ironicky usmíváme nad jedním malým vagónkem lokálky, kterým máme v tom velkém počtu pokračovat dál. Letmý pohled okny do jeho útrob totiž hned říká, že je téměř obsazený. Ale uvnitř se zdravím s mnoha známými tvářemi příbuzných, kamarádů a známých, kteří letos nedali přednost lukrativní nabídce koledy a rozhodli se pro výlet.

čas: 0:00, vzdálenost: 0,0 km

Jsme na místě

Vlak se v malém oblouku otočil pod vrcholem Zvičiny s charakteristickými stožáry a zastavil na malém nádraží v Mostku. Tak jsme tady. Po vystoupení jsme se začali shromažďovat do poměrně velké skupiny. Na rohu nádraží se držela ještě jedna, asi čtyřčlenná skupinka, a mě chvíli trvalo, než jsem poznal, že jsou tu s námi. Vydali jsme se na cestu, na které jsme se trochu roztáhli, čehož jsem využil ke spočítání. Vyšlo mi 33. Ale pak se někdo objevil vzadu, vpředu jsem zase postřehnul Radka s kamerou a tak vlastně přesný počet neznám.

čas: 0:08, vzdálenost: 0,4 km

První hospoda

S velkým smutkem přijatá skutečnost o tom, že cestou není žádná hospoda, se rychle rozplynula v prvních doušcích piva, jen pár set metrů od nádraží. Zde se parta z Jaroměře zastavila na první pohár, možná i druhý a další, a tak jsme zatím pokračovali dál bez nich.

čas: 0:50, vzdálenost: 2,3 km

První vypitá flaška

Jirko, Jirko, už zase nutíš druhé pít!?

Z Mostku se necháváme vyvést žlutou značkou, která za vsí stoupá po rozbité asfaltce k osadě Přední Mostek. Slunce má sílu hned od rána a tak během krátké zastávky na vrcholku u hasičské zbrojnice (nebo šlo jen o velkou garáž?) putují veškeré mikiny do batohů a na světlo naopak přichází do té doby ukrytý obsah toren - převážně v tekutém stavu. Po dobrovolném občerstvení i pití pod nátlakem, nakrmení historicky nejmladšího člena našich velikonočních výletů a pozdravení se se sajdkou jdeme dál. Asfalka se mění v šotolinu a přechází do otevřeného prosluněného svahu s několika chalupami. U jedné z nich se nelíbíme psovi, který neposlouchá povelů majitelky, ale zato se k nám chtěla připojit její malá dcera, která také neslyšela na volání matky. Holt, paní nemá v domě asi dost autority, hodnotíme to se Zdendou.

Značka nás zavádí zpět do lesa, kterým začínáme klesat pěkným prostředím po cestě zaříznuté ve skalnatém svahu. Tady občas musí přijít hodně silné paže málo opilých mužů, aby pomohly s přenesením kočárku. A zase stojíme. Výlet se začíná ubírat stejným směrem jako před třemi lety na Pecce. I dnes každou chvíli zastavujeme a popíjíme. „Tímto tempem snad ani k přehradě nedojdeme.“, začínám si myslet. Za hodinu a čtvrt jsme urazili jen nějakých 3,5 km.

Začínáme klesat pěkným prostředím po cestě zaříznuté ve skalnatém svahu

čas: 2:00, vzdálenost: 4,5 km

Sluníme se na louce

Opět opouštíme les a vcházíme na louku s podmáčenou cestou. Dole pod sebou už vidíme Labe, naproti kopce s lesy, které se začínají zelenat. Slunce tu krásně hřeje a úplně vyzývá k usednutí do trávy a relaxu. Nesnažíme se tomu bránit, navíc čekáme, až se tu všichni sejdeme. Kromě první ochutnávky napečených buchet se tu dá jen stěží ubránit kolujícím míchaným nápojům.

Scházíme posledních pár metrů na rozcestí v Debrném, kde se dáváme vpravo po zelené značce. Jen škoda, že vede po silnici. Ukazatel říká, že k přehradě je to ještě 8,5 km. Když se blížíme k mostu, vidíme na druhé straně řeky mávající půlku naší výpravy, kterou jsme zanechali v hospodě. Předešli nás, když si cestu z Mostku zkrátili po silnici. Asi po kilometru přecházíme řeku i my a konečně opouštíme silnici. Značka hned za mostem míří vlevo do poměrně prudkého stoupání. Před námi je jen kopec s rozbahněnou a od enduro rozježděnou pěšinou mířící přímo do lesa. Opět je nutné poponést kočárek.

Pálící slunce a stoupáním přivozená únava si opět vyžádaly kratší zastávku v místě s rozcestím zelené a žluté značky. Naštěstí dál už půjdeme po pohodlné lesní cestě vedoucí téměř po vrstevnici. Ale její přívětivosti nehodláme využívat dlouho, protože se chceme vyhnout zacházce u Černého potoka. V mapě zakreslenou pěšinu, která by nás kousek před oním obloukem měla svést dolů na blízkou silnici, opravdu nacházíme a navíc se zdá být zdolatelná i pro téměř terénní kola kočárku. Bravurním manipulováním se Rosťovi opravdu podařilo bezpečně dojet dolů a navíc to vypadalo, že neustálé drncání a naklánění Tomáškovi jen prospělo a tvrdě spal. Jsme na silnici, kterou asi po 150 metrech opouštíme, když se zase potkáváme se zelenou značkou mířící na cestu do lesa.

čas: 3:21, vzdálenost: 8,1 km

Krádež?

Konečně jsme na krásné lesní cestě vedoucí podél přehrady

Jsme rádi, že jsme zase pryč od ruchu a nebezpečí dopravy, ve stínu klidného lesa, na cestě, která nás dovede až k přehradě. Tuto skutečnost nenecháváme jen tak a oslavujeme ji buchtou, kterou objevujeme v koši kočárku. Prý ji sem uložila Dáša, aby se s ní nemusela nést. Jenže Dáša tu teď není; je s druhou skupinou. A kočárek není sejf, takže není nic, co by nám zabránilo buchtu z perníku a kokosu sníst. A pak že bez práce nejsou koláče. Asi se jí fakt povedla, protože vyrovnaná a aluminiem oddělená patra mizela z krabice závratnou rychlostí. Bral si každý bez rozdílu věku nebo pohlaví. Dal by si i Tomášek, kdyby mohl. Pak by se už určitě tolik nemračil.

Radost ale netrvala příliš dlouho. Rosťa ohlásil technickou závadu na důležité části kočárku – měkké kolečko. Přichází tedy vynucená technická pauza, během které chudák otec pumpuje, my posedáváme okolo a dojídáme buchtu. Takhle prázdnou krabici přeci nemůžeme Dáše vrátit!? Hodné děti hbitě nasbíraly pár kamínků a šišek, vše jsme pečlivě zakryli alobalem a krabici dali zpět do igelitky a uklidili na dno opraveného kočárku.

Sezením a lelkováním jsme se nezahřáli tak jako Rosťa a proto se zvedáme k dalšímu pochodu. Navíc je navázáno telefonické spojení s Líbou, která je s ostatními už u přehrady. My si ještě pořád užíváme příjemné lesní cesty, kde se Martina – ten den už po několikáté – vidí na bajku. K přehradě to odhaduji na nějakých 30 minut chůze. Pokud zrychlíme. Jak ale můžeme zrychlit, když ne vrána k vráně, ale rybář k rybáři sedá. David vida dnes prvního rybolovce běží z něj lovit informace o úlovcích.

čas: 4:40, vzdálenost: 12,3 km

Na přehradě

A jsme taky u přehrady. Neprve se nám kousek stavby s jednou věží ukázal proti slunci mezi stromy. Pak jsme obešli poslední záhyb řeky a už míjíme levý přepad. U krásné kamenné věže, ve které jsou ukryta šoupadla, stojí nad čekající skupinkou Radek a vesele náš příchod natáčí. Všude kolem jsou davy lidí, spousta aut a desítky cykloturistů. Mezi tím se líně kolíbají šlechtěním zdegenerovaní chroptící psi na samonavíjecích vodítkách, na jejichž druhé straně vlají nagelovaní metrosexuálové, oslňující dámičky nebo obtloustlé buchtoidní individua. Co ta přehrada všechno vydrží!

Radek už nás radostně vítal

Vzhledem ke světelným podmínkám se rozhodujeme pro společné foto na druhé straně hráze. Stejně tím směrem musíme jít. Dáša vyhodila kámen a šišky a šli jsme. Cestou si prohlížíme historickou stavbu, nakláníme se nad přehradu i nad odtok na druhé straně, obdivujeme krásné oblouky s věžemi se sytě červenými taškami a postupně to vše fotíme. Před stativem se na tvorbě společné fotky neshledáváme v plném počtu tak, jak jsme se ráno na výlet vydali. Nebojte, všichni pochod přežili, jen někteří byli prostě rychlejší a už se jim tu nechtělo čekat. Ale i tak se tento okamžik stal jedním z mála (asi třech), kdy jsme se téměř všichni společně potkali.

čas: 5:24, vzdálenost: 12,6 km

Opouštíme vodní dílo

Chci si vyfotit krásný domek sloužící obsluze přehrady, který je postaven ve stejném stylu jako hráz. Popošel jsem jen pár kroků a byl k ostatním zády snad jen minutku - dvě. Ale když jsem se ohlédnul, téměř všichni zmizeli. Zůstali jsme tu jen s Martinou, Davidem a dětma. Koukli jsme na odjezd vlaku a vzhledem ke vzdálenosti bylo jasné, že bychom museli hodně rychle ty 4 kilometry běžet, abychom ho stihli. Po telefonu se ozývá Rosťa, že se ho pokusí stihnout. My si zatím hovíme u přehrady, sledujeme pomalu slábnoucí frmol výletníků a když už skoro nemáme co pít, zvedáme se k překonání závěrečného úseku.

Máme dostatečnou časovou rezervu a tak si pochod po opuštěné asfaltové silničce mezi poli, protínající osadu Aleje, opravdu užíváme. Zbyli jsme na ní jen v šesti. Možná jdeme tak pomalu také proto, že jsme už docela unaveni. Odzadu nás na kole pomalu dojíždí malý kluk s pomlázkou, ze kterého se po příjezdu k nám vyklubala holčina s rybářským prutem. Asi jsme už fakt unavení.

čas: 6:49, vzdálenost: 17,0 km

Nádraží v Třemešné

Utahaní, opálení, zpocení a zaprášení čekáme na vlak

Bílá Třemešná je delší než byste čekali a nádraží je jako na potvoru zrovna na druhém konci vsi. Ta lepší zpráva je, že je tam i hospoda, u které čeká Vláďa s Rosťou, Luckou a dětma. Když jsme sem přišli i my, jsme překvapeni, že kromě části, která prchla už před společným focením u přehrady, jsou tu úplně všichni. Schováni v chládku nálevny doplňují ztracené tekutiny a promile. A tak se i stalo, že se našel foťák, který se vlastně nikdy neztratil. A zase je co zapít!

Venku před hospodou na slunci je hodně horko, dopíjíme poslední vodu, limonády, dojídáme původně pevnou čokoládu a bavíme se posledními hláškami. Pak už se zvedáme a jdeme na vlak. Přijíždí zase ta malinká lokálka, která se po přistoupení dalších lidí v Žirči sotva popadala diesel-motorický dech. Během další cesty se už nic zvláštního nestalo. Jen domů jsme se vrátili s červenými nosy. Ne od alkoholu, ale od slunce.

Technické údaje přehrady

Zdroj: Povodí Labe, s.p. a ČEZ, a.s.

Projekt přehrady byl vypracován Technickým oddělením pro úpravu řek v Praze pod vedením stavebního rady Ing. Josefa Plicky. V roce 1909 bylo vypsáno ofertní řízení, jimž byla stavební část zadána známé firmě Ing. J. V. Velflík v Praze a dodávka železných konstrukcí firmě Fanda a Jireš také v Praze. Se stavbou bylo započato v roce 1910 a v roce 1914 byly stavební práce z větší části provedeny. Po dobu 1. světové války byly stavební práce přerušeny. Dílo bylo dokončeno v roce 1919. Celkový náklad na stavbu činil 4 700 000 korun rakouských. Vodní dílo je po architektonické stránce považováno za jednu z nejhezčích vodohospodářských staveb v republice. Od roku 1964 je celý objekt chráněn jako technická památka.

Z důvodů technické a morální zastaralosti zařízení byla připravena a v roce 2005 proběhla celková rekonstrukce vodní elektrárny. Původní turbogenerátory nahradila dvě moderní turbosoustrojí s horizontálními Francisovými turbínami, s letmo uloženým oběžným kolem, s celkovou hltností 12 m³/s a výkonem 2,12 MW. Rozdíl výšky hladin nad přehradou a pod elektrárnou umožnil vyhnout se instalaci převodovek a připojit k oběma turbinám generátory na přímo, tzv. direkt. Původní turbíny byly odprodány Národnímu technickému muzeu a Městskému úřadu Dvůr Králové nad Labem.

Letecký pohled na přehradu, © www.pla.cz

Další info

• Použitá mapa: KČT č. 23 - Podkrkonoší.
• Délka celého okruhu (ověřená GPS) po trase Mostek - Přední Mostek - Debrné - Debrné, nad mostem - Těšňov - Bílá Třemešná byla 15,8 km ± 0,5 km; přes Aleje asi o 1 km navíc. A to i navzdory dramatickým číslům, která pod vlivem bolavých nohou a vyprahlých úst padala u hospody v Bílé Třemešné :-)
• Technické parametry přehlady jsou uvedeny na stránkách Povodí Labe.
• I letos jsme využili službu ČD RegioNet. 5 lidí za 300 Kč na celý den a region.

Fotka ke stažení

	Po zadání přihlašovacích údajů si zde můžeš stáhnout společnou fotku. Obrázek je přizpůsoben pro minilab na velikost 10x15 cm nebo 9x13 cm. Návod k uložení pro věčné počítačové laiky: Klikni pravým tlačítkem myši nad odkazem stáhnout a dej "Uložit cíl jako..." (v IE) nebo "Uložit odkaz jako..." (Mozilla Firefox).
stáhnout	Velikost: 1.81 MB | Počet stažení:

FOTO KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

Články
& akce