bike-trek.cz

Ze Zebína do Jičína

  17. dubna 2017
Úvod / Články / Velikonoční výlety / Ze Zebína do Jičína

Jen těsně letos vyhrála tato varianta výletu a druhou možnost za sebou nechala o pouhý jeden hlas. Po trase dlouhé 5,5 kilometru jsme se prošli z Valdic přes vrchol Zebín a kopec Čeřovka na náměstí do Jičína, kde nám ale udělali čáru přes rozpočet, protože Valdická brána s vyhlídkovým ochozem byla zavřená.

Letošní hlasování je těsný souboj mezi rozhlednou Na Signálu a výletem do Jičína, kdy je to chvíli i nerozhodně. Předpověď počasí slibuje zataženo nebo skoro zataženo, od západu déšť, později přeháňky, nad 600 m sníh. Nejvyšší teploty 6/8 °C s mírným severozápadním větrem. To samozřejmě negativně ovlivnilo účast, ale počasí nakonec až tak špatné nebylo. Alespoň v Jičíně.

Na nástupišti na mě z vlaku mává Jirka s Dášou a po chvíli přichází Vláďa. Říkám si, že to dnes - vzhledem k počasí - asi bude definitivní sestava, ale dozvídám se, že do prvního vozu nastoupila i početná skupinka přátel z Jaroměře a když přistoupili i rodiče, vyšlo mi, že nás vlastně v tomhle nečase vyrazilo docela dost - 15 lidí. Všichni mají pochvalu, že se nezalekli špatného počasí.

Minibus
Minibus, který přijel, jsme obsadili celý

Před budovou jičínského nádraží nastávají zmatky, když tu nevidíme žádný autobus náhradní přepravy, který by zastavoval na následující zastávce. Nakonec přeci jen doráží minibus, který jsme celý obsadili. Ještě jsme se u ujistili, že opravdu jede do Vadic. Řidič usilovně přemýšlel, kterému slavnému vězni může jet tak početná návštěva a ochotně nám chtěl zastavit před bránou nápravného zařízení. Raději jsme však vystoupili u zastávky, odkud je to blíž k plánovaným zajímavostem.

Vystupujeme do deštivého dopoledne, tak deštivého, že Jirka zaběhnul pod přístřešek zastávky, aby si na flísku obléknul pončo. I já a ostatní oblékáme bundy, pokud je už nemáme na sobě. Je opravdu nevlídno a chladno. Nejprve se jdeme podívat na Valdštejnskou lodžii nacházející se nedaleko. Schouleni pod kapuce procházíme Libosadem k této výrazné stavbě. Po schodech vystupujeme nahoru a schováváme se pod její přístřeší. Tato stavba vypadá zdálky lím než zblízka. Chvíli tu okouníme, protože tu není nic zajímavého k vidění a i celá stavba je trochu zanedbaná, než se ozvaly falešné tóny klavíru, který někdo objevil v rohu u stěny.

Valdštejnská lodžieValdštejnská lodžie vypadá z dálky líp než z blízka

Vracíme se k hlavní silnici, ze které odbočujeme vlevo do první uličky skloněné do svahu k vršku Zebín, kam nás čeká nějakých 99 výškových metrů. Jdeme pořád rovně do ohrady s ovcemi a pod rozkvetlými stromy stoupáme po blátivé pěšině do kopce, až nám boty podjíždějí. Výhledy z vrcholu odpovídají počasí, ale nemůžeme si nevšimnout, že přestalo pršet a oblačnost se dokonce protrhává. Kapuci jsem si vlastně sundával už na začátku stoupání na Zebín. Takže to hraní v lodžii, co tam někdo předvedl, nebylo jen falešné brnkání, ale obřad k odehnání deště!

Rozhlížíme se směrem k Jičínu, který je v oparu, k oblému kopci Čeřovka, kam máme také namířeno, nebo ke vzdálenějšímu Táboru, který ale moc zřetelně nevidíme. Mezi kolující pití, maskované v láhvi od koly, Líba vypouští mini-řízky, mini-chleby a mini-okurky. Nechali jsme se nalákat, však už je to dávno, co jsme snídali. Že tam přidala i mini-chilli už nám neřekla.

Pro sestup dolů jsme vybrali jinou cestu, která vedla kratším, ale strmějším jižním svahem. I když je to tu zajištěno řetězem, bylo to veselé. Vzájemně se tu chytáme do náruče nebo se zastavujeme o stromy. Jsem rád, když jsou všichni v pořádku dole. Dáša nás ještě nasměrovává k brance v ohradě pro ovce a už zase můžeme pokračovat dál.

Zebín

Ohlédnutí se za Zebínem

Nejprve jdeme vpravo kousek po modré značce, ale hned ji opouštíme vlevo na panelku vedoucí kolem pastvin. Zebín máme za zády a před sebou vidíme kopec Čeřovka, který je na samém okraji města. Roztroušeně míříme pod jeho zalesněný vrchol. Jirka někde mizí na lov kešek, my ostatní pokračujeme ke zbytkům nějaké vyhlídky, ze které se už někomu hodily staré kamenné schody. Celá stavba vyhlídkové plošiny je dost v dezolátním stavu. Asi je to tím, že výhled směrem na centrum města s Valdštejnskou bránou už dávno zmizel za vzrostlými stromy.

Opodál je ještě jedna stavba - malá věž pojmenovaná Milohlídka. Od ní se nabízí jen omezený výhled průsekem v lese, který tvoří asi bývalý lom. Díky tomu stojí Milohlídka na vysoké skále, přestože je Čeřovka jen nenápadný kopec. Právě u vstupu do lomu se nakonec všichni scházíme, abychom viděli, v jaké výšce jsme před chvíli byli. Lucce se tu tak zalíbilo, že si odsud chtěla odvézt společné foto. Nejprve jsem odmítnul s tím, že z vyhlídky nad našimi hlavami nebude skoro nic vidět, ale když jsem viděl, jak se tu všichni fotí, tak jsem to nemohl nechat jen tak. Zapózovali jsme vzorně na první společné foto dnešního výletu.

Milohlídka - ČeřovkaMilohlídka

Foesterovou, Železnickou, Jiráskovou a někteří Palackého ulicí se přesouváme do centra na Valdštejnovo náměstí. Poslední vyhlídkou, na kterou jsme si chtěli vystoupat, je dominanta Jičína - Valdštejnská brána. Ta je ale dnes bohužel zavřená, stejně jako většina restaurací nebo info centrum, kde si někteří chtěli koupit turistické známky. I celé centrum je úplně vylidněné. Alespoň tu máme dost prostoru na druhé společné foto dnešního výletu. Ještě není ani půl jedné a tak se shodujeme na tom, že musíme stihnout zpáteční vlak ve 14:33.

Průchodem ve věži se přesouváme na Žižkovo náměstí (tak přeci se tu jmenuje něco jinak než po Vadštejnovi) a dál na pěší zónu (Husova ulice). Záměr máme jasný - mít to štěstí a trefit nějakou restauraci, kde nám bude chutnat. Nakonec můžeme být rádi za ty, které mají dnes otevřeno. Říkám si, že tanková Plzeň by mohla být určitým vodítkem při výběru dobré kuchyně, a s očekáváním vstupujeme do restaurace Divá Bára.

JičínValdštejnovo náměstí v Jičíně

Jídlo jsem snědl, ale že bych si extra pochutnal se říct nedá. I Jirka prohlásil, že česnečka byla kalná voda nevýrazné chuti. Hospoda se po chvíli zaplnila a obsluha nestíhala. A já měl takovou chuť na kafe. Před druhou hodinou restauraci opouštíme a velmi pomalým tempem, ve skupinkách, každý svou cestou, se vydáváme k nádraží. Cestou s Dášou vzpomínáme, jak vypadalo město, domy a ulice za našich studentských let.

Na to, jaká byla předpověď a jak to ráno vypadalo, nám výlet nakonec klapnul velmi slušně. Byla to dnes - v porovnání s minulými lety - taková krátká rychlovka, ale i tak jsem snad neměl halucinace, když jsem ve vlaku zaslechnul nějaké pochvalné zhodnocení dnešního dne. Takže příští rok jedeme znovu? Už dnes je jisté, že jedna z variant bude rozhledna Na Signálu.

Ze Zebína do Jičína

Foto ke stažení

Společné fotoPo zadání přihlašovacích údajů (jméno a heslo) se otevře dialogové okno pro stažení společné fotky. Obrázek je přizpůsoben pro minilab na velikost 10×15 cm nebo 9×13 cm.

stáhnout do počítače (velikost souboru 4,65 MB)

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Krátké zprávy

Dva okruhy Českého ráje

Mapy a turistické značení v terénu se mění častěji než by bylo zdrávo. A tak se mi v poště sešlo několik dotazů, jak je to vlastně s těmi trasami v Českém ráji. Původní mapka

Poděl se o svůj zážitek

Server bike-trek.cz je o bajkování, horách, výletech a cestování a pokud máš taky svůj zážitek spojený s některou z těchto aktivit, tak sem s ním! Máš tip na výlet nebo pojedeš nějaký mtb závod? Rádi

Když se nedaří

Nedávno jsem v nějakém tématu chválil tachometr Cateye MITY 8 z hlediska výdrže baterie, ale dnes špatná zkušenost. Přidělával jsem ho na řidítka, když tu náhle prdla upínací objímka, na které je upevněn držák