Velikonoční pondělí letos vyšlo už na konec března, přesto nám počasí klaplo, řekl bych, naprosto skvěle. Hlasování o cíli našeho tradičního výletu bylo zpočátku dost vyrovnané, ale krátce před koncem se rozhodlo: celá polovina zájemců byla pro novou rozhlednu na Žernově, kterou nám doporučila Lucka z Jaroměře.
Cesta vlakem byla tentokrát velmi krátká. Skoro nemělo ani cenu sundávat si bundu - hlavně pro naši věrnou skupinu z Jaroměře, která je už po několik let nejpočetnější. Na pomyslné startovní čáře 12 kilometrů dlouhého 22. ročníku se sešlo 24 účastníků nejrůznějšího věku. Pravda, někteří nepřijeli vlakem a přidali se až později. Plánovanou trasu přes bažantnici nám komplikuje sesuv břidlicové skály na cestu, a tak od nádraží v České Skalici musíme vyrazit do Zliče po silnici, kde se neustále uhýbáme projíždějícím autům.
Už mě (a jak jsem zjistil z pozdějších rozhovorů s dalšími účastníky, tak ani nikoho dalšího) nepřekvapuje oznámení, které zaznělo přes rameno někoho z jaroměřských z otevřených dveří hotelu Holzbecher: "Jdeme na pivko." Alespoň je nebudeme zdržovat, protože s dětmi jdeme podstatně pomaleji. Můžeme tak klidným tempem pokračovat k Ratibořickému zámku.
Přicházíme k zámku v Ratibořicích.
Kolem zámku a přes zahradu se napojujeme na červenou turistickou značku vedoucí k pomníku Babičky s vnoučaty, lemující vysokou cihlovou zeď, která mě vždy, když tudy jdu nebo jedu na biku, fascinuje. Dříve měla alespoň nějaký nádech tajemna, nezodpovězené otázky Co je asi za ní?, ale dnes v době internetových fotomap je toto tajemsví v háji!
Došli jsme k pomníku a k blízkému Ludrovu mlýnu. Už cestou jsme potkávali dost lidí, ale tady je úplně živo. Je až k neuvěření, že jsme se v tom davu opět setkali s jaroměřskými. Strašně dlouho tu otálíme a když už chci vyrazit, přichází ke mně informace, že se k nám připojí Rosťa s rodinou. Oni jsou živým důkazem, že se dá stihnout koleda i výlet! Odsud už tedy vyrážíme vstříc dalším kilometrům v konečném počtu 24.
Cesta ke Starému Bělidlu a Viktorčinu splavu je jako procházka po Václaváku nebo jiném lidnatém místě. Ještě že mě uklidňuje skutečnost, že dál už půjdeme skoro sami. Tam dál, hluboko do Babiččina údolí, se už běžný turista přijíždějící z dálky nevydává.
Za Bílým mostem se napojujeme na žlutou značku a zkracujeme si zatáčku stoupáním přes starý sad. Zde musím poděkovat Dáše, že nám přemístila kočárek po silnici a ačkoli šla delší cestou, byla nahoře dřív než my. Nahoře příjemně hřeje sluníčko a my se necháváme zlákat k delší zastávce. K usednutí vyzývá i několik klád u silnice. Děti i dospělí si to tu užívají každý po svém: děti zmlkly s lízátky v puse, dospělí s hrdly lahví u rtů. Jirka doufal, že si dá oblíbeného citruse s Vláďou, ale ten letos opět na výlet nejel. Ještě že se předem omluvil, jinak by se zase mohl dočkat nějaké pomsty, jako před třemi lety.
Roztroušeně a pomalu se blížíme k Žernovu. Před Rýzmburkem zatáčíme vpravo na úzkou asfaltku a nad blízkým lesíkem už můžeme pozorovat červenou troúhelníkovou střechu rozhledny. Všichni si postupně zkoušíme točité schodiště na její vrchol, Blanka dokonce opakovaně a tak rychle, že s Péťou vyskytují dole i nahoře téměř současně. Výhled dnes není moc dobrý, Krkonoše třeba nejsou vidět vůbec a směrem na jih dohlédneme jen na lesknoucí se hladinu přehrady Rozkoš. Ale to nám vůbec nevadí.
Tvoříme společné foto. Jednou ve variantě malé postavy a celá rozhledna a druhé velké postavy a bez rozhledny. Obě se povedly a já teď budu mít dilema, kterou vybrat jako definitivní a oficiální fotku našeho výletu.
Pak směruji čelo výletníků špatným směrem. Až když jsem si pořádně zvětšil mapu na telefonu, zjistil jsem, že žlutá značka nepokračuje rovně, jak jsem se mylně domníval, ale že se musíme vrátit na okraj hřiště a pak zatočit vlevo. Naštěstí jsme to brzy zjistili a vydali se už správným směrem. Telefonuje mi Jirka, že už snad posbíral všechny dnešní kešky a čeká na nás u silnice. Procházíme Žernovem, kousek zase po silnici s provozem, až konečně odbočujeme vpravo na přírodní pěšinu klesající zpět do údolí k Ludrovu mlýnu, kde nás Markét upozorňuje na vůni klobás, které jsou moc dobré, ale trošku zdravé.
Okolí Ludrova mlýnu voní opékanými klobásami.
Loučíme se s Luckou, Rosťou a celou početnou rodinou a pokračujeme podél Úpy do Zliče. Díky rozdílnému tempu chůze jsme se roztrousili snad po celém úseku této vyasfaltované turistické cesty. Ve Zliči se rozloučila i Blanka s Petrou, které přijely z největší dálky.
Čas hodně a hodně pokročil, takže dnešní oběd bude nejenom zasloužený, ale také hodně pozdní. Když přicházím do hospody hotelu Holzbecher, zjišťuji, že je tu úplně plno. Naštěstí jsme se ale vměstnali do malé místnosti naproti přes chodbu, kterou už z větší části obsadili účastníci našeho výletu. Dosedám zrovna ve chvíli, kdy obsluha přináší jídlo Jirkovi a Dáše. Když se dívám na jejich talíře a porovnávám vzhled jídla s názvy, které před chvíli pronesla servírka, když se ptala, kdo si co objednal, hned jsem se rozhodnul, že tady jíst nebudu. Alespoň mi pak nebylo špatně jako Martině po opravdu nevalně vypadajícím (a prý i chutnajícím) lososu s noky. Ale pivo dobré bylo.
Nejbližší vlak nám jede dost brzy, to bychom museli hned zaplatit a skoro běžet, a tak se rozhodujeme tu v klidu posedět, dát si kafe či další pivo, a odjet až vlakem o půl šesté. Po letech tak nikdo nespěchá domů a užíváme si dnešního dne až do konce. Trochu mínus pak je to, že jedeme přeplněným vlakem, ale naštěstí jen do Hradce.
VELIKONOČNÍ VÝLET VÁS MŮŽE TRVALE POZNAMENAT, varujeme každoročně naše účastníky. Takhle trvale poznamenal Martiny turistické boty.
Chvíli po příjezdu domů se spustil lehký déšť. V zrcadle jsem si všimnul, že jsem se z výletu vrátil opálený jako od moře. Tedy v mém případě spíš jako z hor, já k moři nejezdím. Ovšem Martina učinila daleko zajímavější objev - letošní výlet byl tím posledním pro její trekové boty. Totálně se jí rozpadla podrážka.
Babiččiným údolím na rozhlednu Žernov až do roztrhání bot
Foto ke stažení
Po zadání přihlašovacích údajů (jméno a heslo) se otevře dialogové okno pro stažení společné fotky. Obrázek je přizpůsoben pro minilab na velikost 10×15 cm nebo 9×13 cm.
stáhnout do počítače (velikost souboru 1,87 MB)
Články ze stejné lokality
- Rozhledna Na větrné horce v rubrice Velikonoční výlety (2024)
- Rozhledna Šibeník, Nový Hrádek v rubrice Výlety s dětmi, Cestování (2021)
- Rozhledna nový Žaltman pod ledem v rubrice Výlety a turistika, X-mas (2020)
- Do Jestřebích hor spadaným listím v rubrice Výlety a turistika (2020)
- Mufloni na Kozím hřbetu v rubrice Velikonoční výlety (2020)
- Zbečnický potok, Zbečník a blízké prameny v rubrice Za prameny (2020)
- 16 km bláta Jestřebích hor v rubrice Výlety a turistika, X-mas (2019)
- Babiččino údolí v rubrice Výlety s dětmi (2019)
- Běloveský pevnostní skanzen v rubrice Výlety s dětmi (2019)
- Po hřebeni Jestřebích hor v rubrice Velikonoční výlety (2019)
Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 3 | přidat komentář