nacházíte se: úvodní strana > velikonoce > Velikonoční hrad Pecka

17. dubna 2006

Velikonoční hrad Pecka

To snad ještě ani neskončil rok 2005 a já už dostával dotazy, kam pojedeme na další Tradiční Velikonoční výlet. Těšil mě ten zájem o tuto akci, která je letos stará jako dobře vyzrálá whiskey! V jednu chvíli jsem napočítal asi 35 zájemců! Po všech změnách a omluvenkách nás pro společnou fotku před objektivem zapózovalo 25. Co se destinace týče, nabízelo se mnoho zajímavých míst, ale některé byly komplikovaně dostupné a na jiných jsme už byli. Tak nakonec po loňské Kosti padla volba na další odpadek - Pecku. Tedy hrad Pecku, který stojí nedaleko stejnojmenné vísky mezi Lázněmi Bělohrad a Novou Pakou.

Společná fotka v areálu hradu

Protože předpovědi počasí hrozily přeháňkami, večer před dnem D mi neustále přicházely sms-ky s dotazy ohledně konání, až se z toho unavený mobil skoro vybil. Ranní těžká obloha a drobné mrholení dopadající na oblečení opravdu nevěstilo nic dobrého. Člověku se ani nikam nechtělo, nejraději by se vrátil zpět do vyhřáté postele, ale před osmou hodinou se nás v nádražní hale sešlo už 18 přátel a známých. Do toho přišel telefonát z Jaroměře, že tam přistoupí dalších šest. Tady už si telefon řekl, že je to na něj moc a vypustil zbývající energii. Poslední člen naší dnešní alkoholově-kulturní akce, Vláďa, bude čekat až v Borovničce u vlaku. V Jaroměři opouštíme pohodlí rychlíku, ve kterém nám patřila celá půlka vagónu a vměstnáváme se do malého motoráčku. I tady, stejně jako v rychlíku z Hradce, kolují lahve s Fernetem, slivovicí a Cola-víno-rumem, mezi kterými se předávají misky s napečenými buchtami. Tato kombinace, společně s prosvítajícím sluncem mezi mraky, nám postupně zvedá náladu. Ta je už tak vysoko, že jsem přestal vnímat stanice, až mě z toho přerušil dotaz, kdy budeme vystupovat. Hladina alkoholu mi zatím nečiní většího problému při čtení mapy, a tak když opouštíme stanici Mostek, vydávám povel k výstupu na příští zastávce. V Borovničce na nádraží jsme vyprázdnili přeplněný vagón a nechali ho odjet.

Lucka nabízí vražednou trojkombinaci Cola-Víno-Rum

Venku se chvíli vzpamatováváme z návalu čerstvého vzduchu, upravujeme výstroj a pomalu se rozhýbáváme po zelené značce, kterou Wasserfall z Klubu českých turistů namaloval na sloup osvětlení, protože tady žádnou švestku nikdo nezasadil. Pěšina vede kousek podél trati, kterou pak na přejezdu přecházíme a po polní cestě kličkujeme mezi kalužemi k lesu. Naše početná skupina se tady už hodně natáhla, takže musím použít mobilní telefon, když u ségry jdoucí na chvostu objednávám další láhev pro žíznivé průzkumníky v čele. Našemu nájezdu už totiž podlehly dva Fernety, které jsme s sebou měli. Rychlá spojka byla rychlá a my můžeme kráčet dál a spalovat alkohol. To nám ale asi dává tak zabrat, že se dost často zastavujeme, popíjíme, diskutujeme a veselíme se. V jednom místě se Michalovi ozývá telefon s důležitou informací o tom, že jsme přehlédli značku, která asi 200 metrů zpět odbočovala z cesty. Tak se vracíme ke chvostu, který byl pozornější než my v čele, a po další picí pauze pokračujeme už správným směrem.

Ti nejhodnější dostali od Marcelky bonbón

Dívám se na hodinky a zjišťuji, že je už jedenáct. Odhaduji, že jsme ušli tak 4 kilometry, což nám vychází na průměrnou rychlost 2 km/h! Tak to jsem ještě nezažil. J Ale důležité je to, že si to všichni užívají, tedy alespoň vypadají spokojeně. Všichni jsou veselí a všemožně se baví. V jednom stinném místě v lese ještě leží trochu sněhu, který nás zlákal k malé koulovačce. Za dalších asi čtyřicet minut této pomalé chůze vycházíme z lesa a na kopci nad městečkem před námi vidíme siluetu hradu. Do Pecky jdeme už po silnici, až přicházíme na náměstí. Je krásně, slunce svítí a naše unavená těla dosedávají na lavičky.

Tady bylo tempo ještě vysoké!


Zkouška rovnováhy


Jirkův barevný kamarád

Pak se přeci jen ještě přemlouváme k nějakému pohybu a stoupáme k hradu. Na jeho nádvoří se rozptylujeme – někdo se věnuje odpočinku, jiný výhledu do krajiny, další focení nebo jídlu. Taky jsme se tady svolali na společnou fotku. Byl o ní takový zájem, že ji fotili hned čtyři fotografové najednou. A to několikrát. Stojíme tam, komponujeme, prsty na spoušti. Pak to odpočítávám a čtyři Canony se synchronně rozpípávají. Náš následný úprk od načasovaných aparátů na pozice dost pobavil celou skupinu. Výsledný úsměv na všech tvářích potvrzuje, že je to lepší metoda než ten omšelý „sýýýýýr.“

Tolik nás to rozesmálo, že jsme si ani nevšimli, že Míša s Honzou ve skupině nestojí. Ale nevadí, máme tu moderní techniku, a tak se i oni dostávají na společné foto.

Část se pak vydává zpět na náměstí vyhledat nějakou příjemnou hospodu. My uvažujeme o prohlídce, ale dnes nám to vše tak moc trvalo, že by nás prohlídka mohla zdržet natolik, že by nám snad i ujel vlak. Ten sice jede skoro za pět hodit, ale s tím naším tempem nám zpátečních 6 km může taky pěkně dlouho trvat. A ještě si chceme také dát něco dobrého.

Opouštíme tedy nádvoří a připojujeme se k ostatním, kteří už na nás čekají v hotelu Roubal. A tady zažíváme ty nejneuvěřitelnější věci! Nejpomalejší obsluha, nejdrzejší obsluha, nejflegmatičtější obsluha - to jsou všechno tituly, které Roubal jistě už obdržel, ale nějak je zapomněl vyvěsit na čestné místo nad pípou. Hodinu čekáme na jídlo, které je jako denní nabídka, s pitím je to dost podobné. Brambory jsou syrové a s placením velké potíže. Tedy ne s placením z naší strany, ale s počty pana pingla.

O společnou fotku byl velký zájem!

Cestu zpět na vlak už jdeme naprosto roztrháni a zvlášť v několika skupinkách. Tomu odpovídá i tempo – jdeme podstatně rychleji. Ale stejně to přisuzujeme tomu, že už nemáme žádný alkohol. Zato vzrostla poptávka po obyčejné jemně perlivé vodě. Jak ta nám teď chutná! Dokonce i v mírném dešti, který se na chvíli spouští. Na nádraží jdeme něco přes hodinu a ještě nám zbylo asi dvacet minut, než přijel malý motoráček, do kterého jsme se k vlastnímu údivu přeci jen všichni vešli. Pod tíhou jarního vzduchu, několika kilometrů v nohách, dojmů a dozvuků alkoholu už jen sedíme a rozjímáme. V Jaroměři nás místní opouštějí a my jedeme naskládáni na stojáka v poštovním voze do Hradce, kde se spolu loučíme. Tak zase za rok.

Další informace

• Další fotky z výletu od Jirky.
• Informace o hradu Pecka najdete na jeho oficiálních stránkách.

Fotka ke stažení

	Po zadání přihlašovacích údajů si zde můžeš stáhnout společnou fotku. Obrázek je přizpůsoben pro minilab na velikost 10x15 cm nebo 9x13 cm. Návod k uložení pro věčné počítačové laiky: Klikni pravým tlačítkem myši nad odkazem stáhnout a dej "Uložit cíl jako..." (v IE) nebo "Uložit odkaz jako..." (Mozilla Firefox).
stáhnout	Velikost: 1.67 MB | Počet stažení:

FOTO KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 6

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

	JMac	21.4.2006, 18:58
	Toho barevnýho kamaráda neznám. :-)

	Mirek	22.4.2006, 14:48
	Jirko, to bude tím, že letos byla spotřeba alkoholu větší než kdy jindy! Všichni se prostě zodpovědně připravili.

	PMač	23.4.2006, 19:29
	Také se nedivím. (Vzhledem k tomu, v jakém jsi se vrátil stavu.)

	PMač	23.4.2006, 19:31
	Ještě děkuji Marcelce, že mi na manžela dohlédla! ;-)

	Mirek	24.4.2006, 8:11
	Tak nějak jsme dohlíželi všichni jeden na druhého - aby nikdo neměl žízeň. :-))

	sestra 1 & O & K	6.5.2006, 20:22
	Výlet se nám moc líbil a děkume organizátorovi. S Martinou jsem tentokrát pitný režim dodržovala až do samého konce. Díky svým synům jsem nesměla zapomenout na "kuplitr", na který Kuba nezapoměl z loňska. :-)

Články
& akce