Sejřava a Klikawa

Přiznávám, že o existenci těchto tvou říček jsem donedávna neměla tušení. Mám ráda objevování nového a výlety do přírody. Vzdor tomu, že jsem rodu ženského, ráda čtu v mapách. Často si mapy koupím jako suvenýr z místa, kde jsem pobývala.

V červenci 2016 jsem byla pozvána na hudební večer ke kamarádovi do Orlického Záhoří. „Co podniknu cestou? Nedal by se najít nějaký další pramen?“ Pobrouzdala jsem po mapě a nápad byl na světě. „Najdu pramen Sejřavy a Klikawy.“

Autem jsem dojela do vesnice Borová u polských hranic. Zaparkovala jsem uprostřed na návsi. Ze vsi jsem šla severovýchodním směrem polní cestou až na kraj lesa, asi 600 m. Tam, v oblasti Pod Strážnicí, v nadmořské výšce asi 615 m n. m., pramení Sejřava. (foto1).

Vrátila jsem se loukou zpět do Borové k autu. Z mapy jsem měla vyčteno, že k pramenu Klikawy to budu mít blízko z Čihalky. Dojela jsem přes Olešnici k této horské chatě a byla jsem postavena před dilema. Přejet či nepřejet na polskou stranu? Místo je značené jako přechod, hned za hranicí je dobrá silnice Autostrada Sudecka, po které pohodlně a nejkratší cestou dojedu do Orlického Záhoří. Ale i mapě je vidět, že kousek spojnice cesty a silnice chybí. Šla jsem se zeptat personálu na chatě Čihalka. Dozvěděla jsem se, že čtyřkolkou bych projela, běžným osobním autem je to rizikovější, značku zákaz vjezdu někdo ukradl, takže není. Šla jsem do rizika. „Hlavně neprorazit pneumatiku a nezapadnout, kdyžtak musím vycouvat včas.“ Cesta se postupně zužovala a její kvalita se zhoršovala. Ale projela jsem.

Na polské straně bylo u silnice několik turistů, kteří koukali dost překvapeně, odkud moje auto vyjelo, ale já byla spokojená, že nebudu muset pokračovat v cestě do Orlického Záhoří podstatně delší cestou přes české vnitrozemí. Od hraničního přechodu určeného, jak jsem nyní pochopila, jen pro pěší, jsem zajela autem asi 400 m severně a tam zaparkovala v místě, kde odbočuje doleva polní cesta. Po ní jsem šla asi 200 m a odbočila severozápadně směrem k pramenu Klikawy.

Po dalších asi 600 m jsem v nadmořské výšce asi 750 m n. m. pramen Klikawy našla. (foto 2) Sešla jsem asi 200 m podél toku. Upoutalo mě, jak se tok krásně klikatí. Možná proto nese tato říčka název Klikawa. (foto 3) Dál jsem po polní cestě šla asi 120 m severozápadním směrem, a tam už jsem přešla na zeleně značenou turistickou cestu, po které jsem se vydala doleva. Po necelém 1 km jsem vyšla na silnici v osadě Kozicowa Hala. Doprava (tj. jižním směrem) jsem to měla k zaparkovanému autu po asfaltu už jenom 600 m.

Po polské straně jsem autem přes Zieleniec, Lasówku a Mostowice dojela do Orlického Záhoří. Když jsem u kamaráda vyprávěla o svém putování, všichni mi jednotně tvrdili, že u Čihalky průjezd pro auto není. No, já tam sice projela, ale ostatním to doporučuji maximálně na kole.