Prameny Vltavy

Od raného dětství mě rodiče brali na vodu. Byla jsem nejprve porcelánem, pak háčkem a od 12 let kajakářem. Samozřejmě, že naší oblíbenou řekou byla krásná česká Vltava. V tehdejších dobách jsme sice mohli sjíždět trasu z Horní Vltavice přes Mrtvý Luh bez omezení, zato na soutoku Teplé a Studené Vltavy mi tatínek říkal, ukazuje proti toku Studené Vltavy: „Tam se nikdy nepodíváme, tam je železná opona.“ I tato vzpomínka byla pro mě důvodem vypravit se do míst vzniku Studené Vltavy.

Nejprve ale něco o pramenu Teplé Vltavy. Turisticky značený pramen Teplé Vltavy je jen symbolické místo. Voda je do kamenné studánky svedena dřevěným potrubím, které vede pod asfaltovou cestou. Skutečných pramenů je více a nacházejí se vysoko v nepřístupném terénu jihovýchodního svahu Černé hory (1315 m n.m.). Protože kolem je I. zóna Národního parku a PP Pramen Vltavy, po drobných pramíncích jsem nepátrala a spokojila se s oním turistickým.

foto 1A

Vydala jsem se k němu z Kvildy, kde doporučuji navštívit informační středisko. Modrá turistická značka mě dovedla přímo k hledanému místu- turisticky značenému pramenu Teplé Vltavy (foto 1A, 1B).

foto 1B

Pokračovala jsem po modré dál k rozcestí u pramene, kde jsem odbočila doleva na červenou (Vltavskou cestu) k rozcestí Na Strážní stezce a dále do Bučiny. Do Kvildy jsem se vrátila po cyklotrase 331 a polévku si dala v penzionu Černý Vlk, kde mají krásné turistické razítko.

foto 2

V tentýž den jsem ještě autem přejela do Strážného, odkud jsem si po prohlídce kaple P.Marie Pomocné z r. 1834 vyšlápla na zříceninu Kunžvart (1032 m n.m.) s krásným výhledem do okolí (foto 2). Nachodila jsem asi 24 km.

Druhý den jsem podnikla výpravu za Studenou Vltavou. Studená Vltava se stéká z potoků Weberaubach, Goldgrubenbach a Rothbach. Doleja jsem autem do vesnice Haidmühle. Zaparkovala jsem blízko turistického informačního centra a vydala se směrem západním po červeně značené Hirschbergsteig.

foto 3

Tato cesta sice vede v první části po silničce, klikatí se, ale dovede Vás přímo k obelisku v místě vzniku Studené Vltavy (foto 3). Padla na mě nostalgie. „Tati, železná opona je prolomena. Jsem tu!“ Zpátky jsem se vrátila okruhem, zčásti po žluté.

foto 4

Trasu a nutné fotografování jsem zvládla nad očekávání rychle, a tak jsem se ještě týž den autem přemístila na parkoviště pod Třístoličník (foto 4).

foto 5

Vyšla jsem na Hochstein (1333 m n.m.) (foto 5), a poté zpět po červené na Trojmezí (foto 6) a Plechý (1378 m n.m.) (foto 7).

foto 6

Na Třístoličník jsem se od Trojmezí vrátila jižnější, modře značenou cestou. Obě trasy dohromady daly asi 21 km.

foto 7