aneb „Jak na Nový rok, tak po celý rok“.

Mnoho let jsem jezdila na Nový rok lyžovat na vrch Zakletý do Říček v Orlických horách. Jsou mou srdeční záležitostí. Jezdili jsme sem za žákovských a studentských let. Chodili jsme od autobusu poměrně dlouhou trasu pěšky, zpátky sjížděli lesem co nejblíže k zastávce. Komfort dnešní doby s blízkým parkovištěm je paráda. Přesto, myslím, do Říček nejezdí Ti, kteří potřebují zaparkovat přímo pod lanovkou. I proto mám toto středisko ráda. A když jste na sjezdovce na Nový; rok v 8 hodin ráno, máte ji téměř sami pro sebe.

1. leden 2021 byl po dlouhé době jiný. Lyžařské vleky nesměly být spuštěny. Přemýšlela jsem, zda mám dodržet tradici a přes toto omezení Říčky navštívit. Ale nakonec jsem zvolila jinou svou zálibu a poprvé se i na Nový rok se vydala „monitorovat“ další prameny.

Už podruhé jsem vyjela autem směr Železné hory, tentokrát do Vápenného Podolu. Vznik této obce je kladen na přelom 13. a 14.století. První písemná zmínka o obci je z r. 1513. Obec proslula především bývalými lázněmi. Léčivý uhličitý pramen byl znám již v r. 1586. Voda měla léčivý účinek na choroby kloubů, svalů, nervstva, očí, nemocí jater a žaludku. 

Zaparkovala jsem uprostřed vesnice na parkovišti, kolem kterého vede červená turistická značka. Po ní jsem se vydala do Cítkova. Ve této osadě je hezká kaplička a zajímavý dřevěný barometr. (foto 1)

foto 1

Po červené jsem pokračovala dál, přešla říčku Bylanku, do oblasti Hrbokovských lesů, a v nadmořské výšce 530 m n.m. (na mapách bod záchrany CR042) odbočila neznačenou cestou doprava k pramenu Markovického potoka. Zarazila mě oplocenka - plot napříč cestou. Obcházela jsem ji směrem vlevo a našla označený bod - pramen Markovického potoka. (foto 2)

foto 2

Po lesních cestách jsem obešla vrch Smrčina přibližně jihozápadním směrem, až jsem došla na okraj vesnice Hrbokov. Necelých 400m jsem šla doprava po silničce č. 341 do míst, kde vlevo od silnice pramení Bylanka. Měla několik menších zdrojnic. (foto 3)

foto 3

Lesní cestou západním směrem jsem došla na modrou turistickou značku. Nejprve jsem asi 300m od ní vpravo dohledala prameniště Cítkovského potoka, a pak vlevo pramen Zlatého potoka. (foto 4 a 5)

foto 4

Když jsem vyšla na cyklotrasu 4119, pokračovala jsem doprava asi 250m po silničce a pak přešla severně asi 100m po posečené louce k remízku, kde bylo označeno místo- pramen Podolského potoka. Voda byla znatelná až kousek níž, na podmáčené louce. Stromy v remízku byly obalené jmelím.

foto 6

Podél Podolského potoka, který napájí protipožární nádrž sloužící též jako koupaliště, jsem došla zpátky do Vápenného Podolu. Prohlédla jsem si vápenku - dolní pec z konce 19.století, která je kulturní památkou, kostel sv. Václava, který pochází z roku 1788 a expozici hornin. (foto 7)

foto 7

Když jsem došla na parkoviště, měla jsem nachozeno asi 14 km.