Na horách se pomalu začíná ztrácet sníh ze svahů a nastává čas příprav na první jarní cyklistickou vyjížďku. Opakuje se nám to každý rok a vždy záleží jen a jen na počasí, kdy nám dovolí vyměnit lyže za kolo. A pak to konečně přijde - první jarní kilometry. Zapínáme helmy, podle kondice poznáváme ve stoupáních, jak jsme trávili zimu a hlavně se kocháme sluncem.
Přijměte pozvánku na jarní Kypr na kole. Pohodlně se posaďte při čtení, protože za chvíli odlétáme na ostrov bohyně lásky a krásy. "Kam to vlastně letíme?"
Ostrov Kypr je vtěsnán v severovýchodní části Středozemního moře mezi tureckou Anatolií a Sýrií a po Sicílii a Sardinii je třetím největším ostrovem Středomoří. Má rozlohu 9 251 km2 a je ohraničen pohořím Kyrenia - neboli Pentadaktylos - Pět prstů na severovýchodě a pohořím Troodos na jihozápadě, mezi nimiž se rozkládá široká planina Mesaoria. V pohoří Troodos pramení tři největší kyperské řeky, které však v létě vysychají- řeka Pedieos teče na východ do zátoky Morphou a řeka Kouris na jih do Episkopi. Největší horou je Olympus v pohoří Troodos, dosahující výšky 1951 m.
Na konci března se vracím do České republiky po 3 měsících učení lyžování v pohoří Troodos. Počítám ušetřené kyperské libry a částka podle rozpočtu stačí na pokrytí nákladů cyklistické cesty kolem ostrova a to ještě nevím, že na konci cesty polovina vydělaných peněz zůstane na další cestovatelské plány. Mezitím příroda na Kypru uklízí svůj bílý závoj z vrcholů hor a v nížině se vše začíná probouzet do jarní krásy. Nejvyšší čas vyměnit lyže za kolo. Za 10 dnů po příjezdu do rodné země čekám s bagáží na letišti v Praze. Mám obavy z kontrol před odletem. Když ke spacáku, stanu, kastrolu, zubnímu kartáčku přibaluji bicykl, mám se co ohánět, abych se vešel do potřebných kil. Odbavení jde hladce a dokonce při rentgenové kontrole příručního batohu ve mně poznávají cyklistu. Procházím.
Po mezipřistání v Itálii dosedám ve večerních hodinách na mezinárodní letiště v Larnace. Při východu s klimatizované haly mě ihned ve dveřích pohltí středomořské klima. S trochou obavy rozbaluji pečlivě zabalené kolo a jsem moc rád, že během přepravy neutrpělo žádný šrám. Skládám si kolo za asistence udivených taxikářů, kteří mi ihned nabízí odvoz do hotelu. "Kdepak pánové, vše si naložím na kolo a jedu si svojí cestou" zkouším jejich znalost angličtiny a jelikož rozumí, udivují se ještě více. Přepravní vak na kolo nechávám v blízkém baru. Bez váhání se vrhám do noční Larnaky a první jarní kilometry mě vedou za město, do kempu u pobřeží. O půlnoci nacházím kemp, ale zavřený, opuštěný a podle narostlé trávy dlouho neobydlený. Ono se není čemu divit, v dnešní době většina turistů využívá luxusní hotelové komplexy postavené po rozdělení ostrova v roce 1974.
Kypr zažíval stavební boom a díky mezinárodní finanční pomoci nastal na ostrově hospodářský rozkvět. Unavený po dni poprvé usínám na ostrově bohyně lásky a krásy na blízké písečné pláži.
1. den
Ranní probuzení při východu slunce, za přítomnosti krásných kyperských žen dopřávajících si ranního běhu po pláži, mi ihned dalo zapomenout na půlnoční překvapení. Snídám na pláži a slunce v polovině dubna začíná dávat o sobě vědět. (Sakra, jak asi bude v poledne!?) Po zdravé snídani balím tak, abych se během dne nemusel zdržovat přehrabováním na dně brašen a vždy měl potřebné věci po ruce. Většinou jsem vše našel, ale někdy... Mířím do Larnaky, kterou jenom projíždím a její návštěvu nechávám na poslední dny pobytu. Zdravím se z letištěm a odbočuji k muslimské mešitě Hala Sultan Tekke, která vypadá v horkém období jako zázrak, vypínající svůj minaret v zeleni nad oslepujícími solnými pláněmi. Mešita byla do roku 1974 nejvýznamnějším poutním místem ostrova.
Hala Sultan Tekke
Po návštěvě mešity doplňuji pitný režim a jedu si prohlédnout jeden z nejstarších kostelů Panagia Angelostikos v Kiti vytvářející atmosféru 11. století. Uvnitř kostela je možno vidět byzantskou mozaiku, která se nachází v apsidě. Při návštěvě mešity i kostela je potřeba mít na sobě dlouhé kalhoty a rukávy, nezapomeňte na to. Z Kiti mířím po asfaltce do Mazotos, kde je sympatická velbloudí farma. Nacházím zde ve stínu palmy ideální místo na polední pauzu ve společnosti korábů pouště. O jistotě správného směru cesty v dálce přesvědčuje klášter Stavrovouni postavený v nadmořské výšce 689 metrů. Mniši, kteří tu žijí, prosluli jako malíři ikon.
Klášter Stavrovouni
Dopolední výjezd na tvrdém asfaltu je první zkouškou jarní fyzičky. Po výjezdu se nabízí velkolepý výhled na sever, kde spatřím Nikósii a za ní pláně táhnoucí se až k modravým horám pohoří Kyrenia, anebo na jih, kde uvidím zase pečlivě terasovitě upravené svahy k Solnému jezeru, ale i Larnaku a Středozemní moře.
Klášter Stavrovouni je postaven na místě svatyně zasvěcené Afrodité, která bývala - stejně jako dnešní - zcela uzavřen ženám. Když spatřuji výhled, je rozhodnuto o dalším místě, kde složím unavené tělo. Po krátké návštěvě kláštera se zdravím z mnichy, kteří jdou zavřít hlavní bránu a zajímají se, odkud jsem přijel. Loučíme se slovy, že pan Václav Havel je známý politik. Pitná voda je k dispozici, tak si při vydatně ukuchtěné večeři vychutnávám pohled na podvečerní Kypr se západem slunce. Dobrou noc.
2. den
Ráno otevírají bránu opět mniši a překvapí mě donesenou snídaní. To jsem opravdu nečekal.
Po dlouhém sjezdu z kláštera mě čeká dvoudenní výjezd do kyperských hor. Přes Lythrodontas se dostávám do Macheraského lesa ke klášteru v Machairas. Doposud mnichy obývaný klášter leží na svahu hory Kiónia ve výšce asi 700 m. n m. Návštěvníky fascinují staré mnišské cely, stáje a sklepy. Po prohlídce kláštera mířím do v horské vesničky Lazanias, kde pěší procházkou poznávám místní uličky. Přejíždím sedlo a z vrstevnicové šotolinové cesty, kde potkám během dne pouze jedno místní auto, se nabízí uklidňující pohledy do vinařských oblastí v údolí.
Klášter Machairas
Hladový jako vlk přijíždím do zapadlé horské vesnice Farmakas, kde si na zahrádce místní hospůdky u kostela dělám picnik prokládaný místním točeným pivem. Orosený nápoj samozřejmě chutná a láká, ale ještě nemám vyřešeno místo dnešního spánku. Po zaplacení účtu rozbaluji mapu a ze složení hostů, převažují starší ročníky, je mě jasné, že pro komunikaci, ohledně místa přespání, bude potřeba dost trpělivosti. Nikdo nerozumí anglicky. Kapesní anglicko-řecky slovník vše vyřeší. Loučím se a sjíždím k doporučenému místu. Travnaté místo u potoka nabízí čistou vodu k opláchnutí a jde se do pelechu. Jaké asi bude ranní překvapení?
3. den
Píchnutá přední duše kola trochu opozdí výjezd přes Palachoiri a Agros do Kyperounta. Za Kyperountou se nabízejí dvě varianty.
První varianta je sjezd okolo mufloní farmy do Kakopetrie a Galaty odkud je autobusové spojení do hlavního města Nikosie. Druhá je pokračovat ve výjezdu okolo azbestových lomů do pohoří Troodos. Volím první odpočinkovou variantu a po nádherném asfaltovém sjezdu končím den v Galatě.
4. den
Ráno nechávám kolo u kamarádů a brzkým ranním autobusovým spojem mířím Nikosie. Nikosijské staré město je dosud kolem dokola obehnáno hradbami s jedenácti vybíhajícími baštami vypadají jako hvězda. Na rozdíl od historických center mnoha měst však tento úžasně zachovalý středověký klenot stále kypí životem - ulice jsou plné obchodů, barů, restaurací a místního koloritu. Navštěvuji Ledra street a " Berlínskou zeď " demarkační čára, zabezpečená trojitou linií vojenských stanovišt. Po poledni mě vyzvedávají kamarádi, co se známe z hor a jedeme společně na výlet do turecké části navštívit přístav Kyrenia - město s chráněným přístavem a velkým starým hradem se turecky nazývá Girne.
Významné je muzeum lodi Kyrenia - jednoho z nejstarších plavidel, jaká kdy byla z mořských hlubin vyzvednuta. Tato řecká obchodní loď se potopila nedaleko pobřeží kolem roku 300 př. n. l., objevena byla v roce 1965 lovcem mořských hub. Trup lodi byl pečlivě rekonstruován a je vystaven včetně části svého nákladu - vinných soudků z ostrova Rhodos, mlýnských kamenů, kuchyňských potřeb a dodávky mandlí. Večer vzpomínáme s kamarády u sklenky dobrého vína na zimní sezónu.
5. den
Ráno jedu autobusem zpět do Galaty a večer přijíždím na kole do pohoří Troodos. Ubytovávám se v hotelu, kde snídaně je v ceně a připravuji se na pohoří Troodos, které je ve středo západní části Kypru hlavním vrchovinou ostrova. Zajišťuje většinu sladké vody a také místa, kde se lze vzpamatovat z horka a vyprahlých plání a příjemně se ochladit v horské zeleni.
6. den
Ráno po snídani naberu zhluboka horský vzduch do plic a směřuji do míst, které dobře znám ze zimního působení na ostrově - areál kyperských lyžařů.
Severní část hory, nazývaná North Face, nabízí nejlepší lyžování na Kypru. Jsou tu dva vleky: Dias a Hera a čtyři sjezdovky. Je tu dobré i off piste lyžování. Pokud vás přepadne únava, zajděte do restaurace Dias. Je nově postavená v alpském stylu s příjemnou obsluhou. Každoročně se tu pořádají mezinárodní lyžařské závody s účastí závodníků z Řecka, Libanonu, Izraele, Kypru a Islandu
Jižní část hory, Sun Valley, nabízí lyžařský ráj pro začátečníky a méně zdatné lyžaře s vleky Aphrodite a Hermes. Najdete tu lyžařskou školu "Cyprus ski school".
V lyžařském obchodě si můžete zapůjčit veškeré lyžařské i snowboardské vybavení. Jízdenky na vlek platí po celém ski areálu. Pokud Vás začnou zábst prsty u nohou, je tu velmi stylová kafetérie.
Historie Kyperského lyžařského klubu
Kyperský lyž. klub byl založen v roce 1947 skupinou nadšených kyperských a britských lyžařů. V té době průkopníci lyžování na Kypru chodívali do Troodos pěšky trénovat jakožto sníh na silnicích nebyl uklízen. První vlek, jehož poslední stožár je vidět dodnes, byl postaven naproti Jubilee Hotel blízko Troodos Square. Byl to důmyslný výmysl, poháněn díeslovým strojem značky Ford, který přes válce uváděl do pohybu lodní lano, na které se lyžaři zahákli opaskem a byli vytáhnuti nahoru kde se uvolnili speciální kličkou na opasku.
V roce 1967 si Kyp. lyž. klub pronajal území a upravil sjezdovku North Face do dnešní podoby a zároveň vybudoval nový elektricky poháněný vlek, který je stále využíván. Byl však problém. Sjezdovka North face byla příliš prudká pro začátečníky a tak se začala budovat sjezdovka v Sun Valley společně s kafetérií. V roce 1972 byl postaven vlek Hermes a v roce 1985 vlek Hera.
V roce 1963 se Kypr stal členem Mezinárodní Lyžařské Federace (FIS). První mezinárodní lyž. závody na Kypru se jely v roce 1969 s účastí týmů z 9-ti zemí. V roce 1978 se Kypr poprvé účastnil závodů světového poháru v Garmish Partenkirchen v Německu se závodníky Philippos Xenophondos, Lambros Lambrou, Demetris Papatheodotou a kapitánem týmu Pavlos Michaelides.
Kyperská vlajka byla vztyčena na Zimních Olympijských hrách poprvé v roce 1980 v Lake Placid v USA. Kypr reprezentovali závodníci Philippos Xenophondos, Andreas Pilavakis, Lena Aristodemu a kapitán týmu Nearchos Theodorou.
V roce 2004 byl nejlepší závodník Kypru Theodoros Christodoulous reprezentující zemi na světových lyž. závodech i Olympijských hrách.
Míjím stylovou kafetérii a jedu pokořit nejvyšší vrchol Kypru Mount Olympus 1951 m. Zkuším ignorovat velký vojenský radar ve tvaru golfového míčku, umístěný na vrcholu a raději se rozhlížím po celé šířce i délce ostrova. Vracím se zpět kolem sjezdovky North Face, která splňuje parametry FIS na pořádání obřího slalomu. Jedu dál, mířím do přátelské vesničky Phini a zastavuji se u místní hrnčířky. Společně se svou rodinou vyrábí tato žena tradiční kyperskou keramiku z červené hlíny. Navštěvuji i muzeum hrnčířství, kde je možno spatřit největší potter ostrova o objemu 1600 litrů, opravdu silný zážitek.
Muzeum v Phini
Pokračuji směrem na Pano Platres - 1 128 m. n m., které se v letních měsících stává odpočinkovým místem limassolské smetánky. Za Pano Platres je možno po 30 minutovým výstupu se dostat přes farmu na chov pstruhů v Psilon Dhendron k malým, ale nádherným Kaledonským vodopádům.
Po pouhých 8 km vzhůru se z Pano Platres dostávám do nadmořské výšky 1 676 m do malého, zato však hojně vyhledávané městečka Troodos, které je nejvýše položeným rekreačním místem na ostrově. Ideální místo pro začátek turistického pěšího výletu po místních naučných stezkách. Večer volím odpočinkový, protože druhý den je v plánu sjezd až k moři k poloostrovu Akamas.
7. den
Brzo ráno opouštím hotel a kolem vesnice Prodromos šlapu k největšímu a nejbohatšímu klášteru Kykkos.
Svět je někdy opravdu malý a před vchodem do kláštera potkávám kamaráda z hor Theodorose Christodoulu, který je v zimě nejlepší lyžař reprezentující Kypr a v létě prodavač nejlepší zmrzliny na Kypru."Kaliméra Doros" - "Kaliméra Jarda" a už dostávám dvojitou, co dvojitou, trojitou porci zmrzliny. Zamykám si u Dorose kolo a jdu navštívit klášter, který je jakoby pyšně odvrácen od světa na vrcholu, obklopeném borovicovým hájem. Jedná se o nejvýznamnější poutní klášter ostrova. K hrobce arcibiskupa Makariose III je potřeba vyšlapat na kopec za klášterem. Toto místo si sám vybral dlouho před smrtí.
Čas běží, k moři ještě daleko, tak se loučím z Dorosem a začínám si vychutnávat sjezd Cedarovým údolím, kde je domov mufloní horské kozy i místo obrovských cedrových hájů. V celém údolí roste asi 50 000 výstavních exemplářů Cedrus brevifolia, která je ostrovu společná se sousedním Libanonem.
Navštěvuji Pano Panayia, rodiště Mihaila Christodoulouse Mouskose, narozen 1913, který se stal biskupem a později prezidentem, Makarios III. Zbytek dne projíždím typickým kyperským venkovem s nádhernou krajinou a při západu slunce nad poloostrovem Akamas dojíždím do Polis, kde za tmy završuji den příjezdem do útulného kempu u pobřeží.
8. den
Ráno dlouho spím a po probuzení si bagáž nechávám na recepci, protože jsem jediný v kempu. Nalehko projíždím Polis rozkládající se na místě městského království Marion. "Co vlastně nabízí místní kuchyně?" napadá mě při pohledu na prastaré taverny. Určitě vyzkoušejte halloumi. Je to sýr z kyperského ovčího mléka, který se podává horký (grilovaný nebo uzený) nebo studený. Stůl se naplní při servírování mezedes, jedná se o směsici chuťovek, včetně lahodných omáček, jedinečných krevet, šprotů, olihní a dalších mořských živočichů, klobás, grilovaných sýrů a sezóně dostupného ovoce a zeleniny. Vše se zapíjí domácím vínem a pivem.
Zajímavé určitě je, že dřevěné uhlí je pro Kypřany symbolem svátků, volného času a dobrého jídla. Získává se od mnoha uhlířů, pro které je jeho výroba po pradávném způsobu v horských bud hlavním nebo i vedlejším zaměstnáním. Dřevěné uhlí se používá ve speciálním grilu, bez kterého se žádný Kypřan neobejde doma, na výletě, ani na dovolené. Rozumí se samo sebou, že i v tavernách se mnoho pokrmů z ryb nebo z masa opéká na otevřeném ohni z dřevěného uhlí. Vedle mnoha restaurací a soukromých domů, ale i na každém slavnostním prostranství před kláštery, je vidět velké kopulovité hliněné pece. V těchto se peče kléftiko a brambory, národní jídlo ostrova.
Opouštím Polis a mířím k poloostrovu Akamas - kyperskému ráji bikerů. Byla by velká chyba odjíždět z Kypru a nenavštívit romantické Afrodítiny lázně, kde duše romantiků pookřejí při pohledu na komplex přírodních koupališť a pramenů, nacházejících se na chladné zelené mokřině, kde se prý bohyně koupávala, aby omládla.
Akamas
Poloostrov Akamas je nádhernou přírodní rezervací, jedním z mála neporušených kousků přírody na ostrově. Na skalnatém severním pobřeží jsou vyznačeny přírodní naučné stezky. Při návštěvě Akamasu v sedle kola, nebo pěšmo si nezapomentě vzít sebou dostatečnou zásobu pitné vody.
Po šotolinové pobřežní cestě mířím na Cape Arnautis, odkud si odvážím překvapující výhledy. Určitě má cenu dojet až na toto místo a vidět vše na vlastní oči. Na zpáteční cestě si vychutnávám projíždějící krajinu a přes Neo Chorio se vracím zpět do Polis.
V kempu si vybaluji v blízkosti stanu u kterého jsou uzamčeny kola. Po hodině přichází manželský pár z Německa a dáváme se do řeči. Rozděláváme oheň, vaříme večeři se společných zásob, pijeme kyperské víno a samozřejmě povídáme o cestování. Spát se jde dlouho po půlnoci. Okamžitě usínám.
9. den
Ráno opět stejný rituál - nasnídat, zabalit bagáž a vyrážím přes Prodromi do Pano Arodes odkud jedu po místních šotolinách zvlněnou krajinou a tvrdém povrchu na Coral Bay. Míjím královské hrobky a směřuji do Pafosu.
Královské hrobky
Večer za Pafosem nacházím opět poloprázdný kemp o který se pečlivě stará rusky mluvící starší paní.
10. den
Ráno se dosyta vyspím a jedu nalehko zpět do Pafosu navštívit kamarády z Anglie, kteří provozují menší aktivní cestovní kancelář. V zimě jsem jejich klienti učil lyžovat a z Lee a Lusy jsme se stali dobří kamarádi. Setkání bylo veselé, půjčují mě věci na šnorchlování a program na dopoledne je zajištěn.
Po obědě jsou v programu již zmíněné královské hrobky, které byly vytesány do kamene skály, svažující se dolů k moři. Paphos se změnil díky prudkému rozkvětu turistického ruchu, který se po rozdělení ostrova 1974 soustředil v jižní části. Turisté, kteří chtějí více než jen ležet na slunci, mají spousty možností. Paphos je totiž pohodlným výchozím bodem, z něhož můžou podnikat výlety na západ , do horských vesniček a klášterů, ale také nádherné výlety do přírody, na poloostrov Akamas. Určitě nezapomeňte ani na historická místa v okolí Paphosu, která připomínají dobu, kdy se zde poprvé umístila božská Afrodíté.
Mířím do přístavu, který je stále ještě rájem pro pár rybářských člunů i bárek a táhne se kolem přístavní hráze až ke staré pevnosti. Jistota opravdové historické procházky je zaručena v archeologickém parku.
11. den
Ráno se loučím s ruskou babičkou v kempu a cesta kolem ostrova mě vede podél pobřeží na Petra tou Romiou, místo kde se podle legendy narodila Afrodité - z pěny zrozená. Po krátké zastávce je přede mnou další historická zastávka - Kourion, nacházející se západně od Episkopi, představuje společně se Salamis na severním Kypru nejvýznamnější archeologické naleziště na ostrově. Pozůstatky jeho různých sídel zahrnují řecký klášter, domy s nádhernými mozaikami, divadlo a stadion z římského období i raně křesťanskou katedrálu.
Pobřeží Petra tou Romiou
Dojíždím do večerního Limassolu, kde se ukládám ke spánku na pláži poblíž hotelu u kterého kamarád z hor provozuje vodní sporty.
12. den
Ránu mu volám a dochází na slibované vodní lyžování, které mě slíbil během zimní sezóny za to, že jsem mu dovezl pár teplých obědů při jeho práci vlekaře.
Zpět ale k Limassolu. Město nabízí jen pár historických čí kulturních zajímavostí, kvalitní městské hotely a noční život - je však vynikající základnou, odkud se můžou podnikat nádherné archeologické zaměřené výlety na západ. Z Limassolu mířím k Khirokotia, malé vesnici, známá především svými rozvalinami z období neolitu.
Jedná se o jedno z nejstarších míst na Kypru, datující se až do roku 7000 př. n. l., které bylo objeveno v roce 1934 Porfilosem Dikeosem, tehdejším ředitelem Kyperského muzea. Celé pozdní odpoledne trávím v sedle kola a přes Zygi podél pobřeží mířím do Larnaky.
13. den
Večer přespávám v larnackém hostelu a pokoj obývám z italským cyklistou - žurnalistou, který s kolem cestuje po Evropě a píše reportáž o pohostinnosti zemí. Zbývá mě poslední den na Larnaku.
Historické atrakce se omezují pouze na muzeum Perides, kostel sv. Lazara. Jako perličku nakonec po památkách Larnaky doporučuji z vlastní zkušenosti navštívit římský akvadukt na okraji města. Večer si na letišti vyzvedávám z baru vak na kolo a plný zážitků z Kypru se vracím zpět do Čech. Mám v plánu ještě stihnout jarní cyklistickou vyjížďku k úpatí Řípu.
Foto k článku