Naše cestování, které jsme začali 16. března, se téměř blíží ke konci. Z Nového Zélandu odlétáme už za dva dny a tak se stále více blížíme Aucklandu. Zastávka v Taupu a návštěva vodopádů Huka Falls a geotermálního parku Orakei Korako tak patří mezi poslední místa, na která se před návratem domů podíváme.
Ráno brzy vstáváme a rozhodujeme se pro pestrou snídani v Mc Donaldovi. Majitelé v USA by z nás měli radost. Zjišťujeme, že je tu slušný nával i takhle po ránu. Je to mazec - samý tlusťoch, včetně dětí.
Huka Falls, Taupo
Po snídani vyrážíme směr Huka Falls, které jsou na řece Waikato River severně od Taupa, jen kousek za městem. Máme opět obavy, že se tu někde trochu víc zpěnila řeka a dělají kolem toho humbuk, ale po příjezdu na místo jsme příjemně překvapeni. Mostek z parkoviště nas vede přes úzké koryto, kde je krásně modrá voda řeky sevřena mezi skalnaté stěny koryta. Voda se tudy valí velkou rachlostí, hučí jako o život, vytváří spoustu zpěněných vírů a vystřikuje na stěny koryta. Není se co divit - Waikato River je normálně široká okolo 100 m, ale tady se koryto zužuje na pouhých 15 metrů. Jdeme dál po proudu a po pár metrech se nám naskýtá pohled na vlastní vodopády.
Do tohoto místa se pod vodopád dostanete i na JetBoat (rychlý člun)
Voda tu padá přes zúžený přepad do plné šíře koryta. I když ne z velké výšky (místní udávají hodnotu 11 m) díky množství vody to i tak působí dost mohutně. Vodopád jdeme okouknout ještě z protějšího břehu, odkud pozorujeme další místní atrakci - jet boat - rychlé čluny s turisty, které lítají sem a tam po hladině a pak pomalu až pod vodopád. Voda v řece pod vodopádem hraje všemi barvami. Ne kvůli znečištění, ale díky vírům, které se zde vytvářejí. Je to pěkné.
Craters of the Moon
Další atrakci v blízkosti Taupa - Craters of the Moon - vynecháváme. Při pohledu na fotky v prospektu se shodujeme, že to za vstupné 6 NZD nestojí.
Orakei Korako, Lake Ohakuri
Slovní spojení Orakei Korako není zaklínadlo, ale název geotermálního parku, za kterým musíme vyjet trochu dál od města a více do přírody. Ostatně to máme rádi. Podle mapy, kterou jsme včera dostali v Taupu na infocentru, to vypadá okolo 10 km, ale nakonec to bylo celých 30. Další mapa, která není v měřítku. Myslím, že schválně, aby cíl vypadal blízko a nalákali sem více turistů.
Už při příjezdu na parkoviště na břehu jezera Ohakuri v malebném a zapadlém údolí Hidden Valley je cítit síra. Do jezera ústí delta říčky, zabarvená do bílo-žluta, ze které se kouří a páchne to. Hned míříme do moderní, ale velmi vkusné budovy visitor centra, která slouží také jako kavárna a prodejna suvenýrů. Cena vstupného nás šokuje. 36 NZD za osobu! To se snad zbláznili. Mirek mě vysílá samotnou, že zná gejzíry z USA, ale nechci jít sama, takže to šílené vstupné nakonec obětujeme za oba.
Protože nás od samotné atrakce dělí úzké jezírko, musíme se tam dostat lodí, kterou řídí velmi tlustý Maor. Na druhé straně vystupujeme na dřevěné molo s navazujícími dřevěnými lávkami, které nás vedou nahoru do kopce kolem vyvěrajících horkých pramenů, bublajících a vyvěrajících ze země a vytvářejících různá jezírka. Ze všeho kolem se kouří a všechno má barvu po různých solích - nejčastěji vidíme bílou a žlutou. Místa kde se kopec ostřeji láme jsou pokryta vrstvou minerálních usazenin tvořících barevné kaskády. Voda si razí cestu v tenkých pramíncích vymletými korýtky, která jsou bohatě ohraničena usazenými solemi a vytvářejí různobarevné obrazce. Zajímavé je, že i ty barvy se hodně podobají zkaženým vejcům - stejně jako zápach. 
V jeden moment začne stříkat gejzír, do výšky stoupá pára, ale my jsme od něj bohužel dost daleko a tak vidíme pouze páru nad korunami stromů. Pozorujeme také bublající bahýnko a několik "perličkových lázní". Měla jsem z toho mnohem sirnější dojmy než Mirek a samozřejmě jsem si musela do vody sáhnout. Byla pěkně horká. Kdo ví, z jaké hloubky musí vyvěrat, aby na povrchu takhle vřela.
Celý prohlídkový okruh je poměrně krátký a v druhé polovině stoupá na nízký hřebínek, ze kterého stéká mohutná bílá solná kaskáda. Za ní mírně klesáme a přicházíme k jeskyni Ruatapu Cave, ale je to spíš takový převis s vroucím tyrkysovým jezírkem na dně, ke kterému se nedá jít. To už se vracíme na začátek orkuhu, míjíme vroucí Soda Fountain a scházíme dolů k přístavišti lodí, abychom se nechali převézt zpět k parkovišti.
Já, která byla maximálně v ČR v Soosu, jsem návštěvou Orakei Korako zklamaná nebyla.
Více obrázků z Orakei Korako naleznete ve fotogalerii Orakei Korako, Nový Zéland.
Foto k článku