Prosinec nepřál a ani leden příliš nepřeje nějakému čistě zimnímu výletu - není žádný sníh, proto jsme se narychlo rozhodli pro skály, které jsou hezké za každého počasí. Vybrali jsme Prachovské skály, kde máme jistotu nalezení krátkého okruhu, který vydrží i malé děti jak z hlediska náročnosti, tak i času, po který by je to mohlo bavit.

V Českém ráji jsme už byli mnohokrát, několikrát i s bajkem, ale jeho velmi populární část Prachovské skály jsme nechávali bez povšimnutí. Důvodem jsou krátké okruhy na malé rozloze, které sem v létě lákají davy návštěvníků. Jenže dnes krátké okruhy uvítáme, protože sem jedeme s dětmi, a navíc mimo sezónu, takže se snad davům vyhneme.

Z domu jsme vyráželi za krásného polojasného dne, ale už od Ostroměře se obloha zatahuje a v Českém ráji je téměř zataženo. Ale důležité je, že neprší a snad to tak i vydrží. Parkujeme na západ od Prachovských skal v místě Prachovské skály - turistická chata. Přímo u vstupu do skal je rozbahněné parkoviště, které je ze čtvrtiny plné. To nás docela překvapuje. Jak jsem se už zmínila, vyrážíme vlastně jen na krátkou procházku a tak do batohu balíme pouze malou svačinu (motivátor pro děti) a pití.

U vstupu se dnes neplatí a ani jsme se nepodívali na ceník. Hned za vstupní bránou odbočujeme vlevo po kombinaci nekolika turistických značek. Vycházíme pár metrů nahoru a hned se nám otvírá pohled na skalní panorama, které děti hned komentují. Přeci jen je nevidí každý den. Široká cesta lemovaná dřevěnou ohradou nás přivádí k blízkému rozcestí se zelenou značkou, která zde odbočuje mezi skály.

Tato zeleně značená smyčka má něco kolem 0,6 km a zase se vrací na hlavní trasu vedoucí údolím. Po kamenných schodech postupně stoupáme nahoru a mizíme v roklince za skalami. Příjemně nás překvapuje členitý terén a pestrá stezka klikatící se skalami, kdy se střídají rovné úseky se schody, roklinky a průlezy mezi pískovcovými stěnami. Cestou se nabízí několik vyhlídek do nejrůznějších stran. Akorát dnes toho není moc vidět. Jsme fakt mile překvapeni a hlavně jsme rádi, že nemusíme nasadit motivátor, protože naším horolezčatům se tu zatím moc líbí a baví je to. Jen je musíme pořádně hlídat. Pořád někam nakukují, nakukovat do prasklin a lézt na skály. Vypadá to, že závratí rozhodně netrpí.

Obešli jsme zelenou trasu a spokojeně ji zhodnotili. Mně se to líbilo. Sice jsme doufali, že tu budeme sami, ale i dnes tu bylo pár divných lidí, co do přírody prostě nepatří. Počasí však další procházce s dětmi moc nepřeje a tak se vracíme nejkratší cestou, to znamená po červené, zpět na parkoviště. Moc jsme toho tedy neušli, sotva 2 km. S ohledem na věk dětí i to počasí si tady určitě vyberete další trasy a pohodlně tu můžete strávit celý den.

Po návratu přišla část, na kterou jsme se nejvíc těšili, ale která byla nakonec nejslabší částí celého výletu. Restaurace ve skalách na konci červené značky byla zavřená, tak jsme si vyhlédli Parkhotel Skalní město, kam jsme se přesunuli autem. Ale zdejší kuchyně je hrozná a bohužel se to nedá nijak zaobalit. Domácí bramborák z mraženého polotovaru byl tuhý, maso nevalné kvality, knedlíček z polévky by se hodil na rikočet, vývar i česnečka ze stejného základu a stejné chuti. Obsluha se cítila dotčená, že se nám jídlo nechutná a jízlivě to oznamuje kuchaři. Prostě hotelové ceny, ale kvalita bufetu na indickém nádraží. Za dvě jídla pro dospělé, jednu dětskou porci a pití platíme 500 Kč.

Krajinu jsme tentokrát moc nefotili, vzniklo spíš pár rodinných fotek, tak tento krátký příspěvek berte opravdu jen jako tip, kam na výlet do přírody s malými dětmi.