Blátem a brody okolím Sečské přehrady

Po opravdu mnoha letech - raději to číslo ani nebudu uvádět - se vracím do terénů kolem Sečské přehrady a řeky Chrudimky. Po pravdě mě sem přivedly jiné povinnosti, ale když už jsem tady, připravil jsem si alespoň krátký okruh touto částí Železných hor, jehož pasáže a krajina podél Chrudimky mě velmi příjemně překvapily. Zvláště pak jeden brod!

Celou akci zahajuji nezvykle v nejvyšším bodu trasy, na malém parkovišti v Krásném - v místě, které díky televiznímu vysílači znám už od dětství, když jsme doma ladili co nejlepší příjem televize a orientovali anténu tím správným směrem. Teď ale vysokou konstrukci vysílače nechávám za zády a mířím z Krásného na východ. Kousek za vesnicí odbočuje vpravo do polí žlutá značka. Hned si užívám první sjezd - jak taky jinak vzhledem k místu startu - a nejprve podél lesa a pak lesem klesám do Horního Bradla, kde mě jako první vítá věž kostela vyčnívající dole zpoza kopce a po chvíli místní štamgasti na zahrádce hospody Na Filousku. Kolik je vlastně hodin?, bleskne mi hlavou. Ale hned přijde jiná otázka, a to - Kudy dál?

Odbočuji vpravo a chvíli jedu po hlavní silnici k západu. Stále sleduji žlutou značku, na kterou se teď připojila červená a modrá, a všechny po chvilce odbočují vlevo na lávku přes Chrudimku. Jsem rád, že opouštím asfalt. Přejíždím klidnou hladinu řeky a mírně stoupám do lesního průseku. Po pravé ruce se objevují střechy chatek letního tábora, které objíždím po polní cestě značené modrou turistickou značkou a stáčím se vpravo. Pohodová polňačka mě mírným klesáním vede mladým lesíkem a dál se postupně otvírajícím do louky. Na křižovatce jedu vpravo přes most, za kterým přichází ještě jeden přes hlavní tok Chrudimky. Hezké místo to tu je.

Za mostem mám v plánu sjet z polňačky vlevo do louky. To taky dělám a nejprve vše vypadá nadějně - k chatkám pod svahem je totiž vyežděná cesta, ale pak u elektrického vedení končí a nikde nemůžu najít způsob, jak se dostat nahoru na silnici. Nedá se nic dělat, vracím se k mostu a pokračuji dál k silnici 343, kterou jsem za Horním Bradlem tak rád opusitl.

Naštěstí v tom provozu jedu jen 300 metrů, než mě modrá značka zachaňuje odbočením vlevo k velkému rekreačnímu areálu Tesla. Za ním podřazuji a stoupám. Lesní cesta tu kvůli hodně vykácenému lesu vede otevřenou krajinou, díky tomu mám ale krásný výhled po okolí a hodně to pomáhá orientaci, kde vlastně jsem. Chrudimka je hluboko pode mnou, všude okolo jsou malebné kopce posázené chalupami nebo chatami a za zády vidím vrchol vysílače v Krásném. Tady se prostě nemůžu ztratit.

Modrá značka mě provází přes osadu Přemilov k okraji strmého svahu, kde se dívám nějakých 30 metrů pod sebe na meandr Chrudimky. Opravdu je to tady hezké. Kopec se láme a já rychle klesám, když jsem si všimnul rozcestí žluté a modré značky. Musím brudce brzdit, abych se ujistil o dalším správném směru. Já mám v plánu jet dolů po žluté k občerstvení Na Pilce. Zase přijíždím do malebného údolí řeky, kterou nyní překonávám po dřevěné lávce. Původní plán zastavit se tu v občerstvení na jídlo se rozplynul, protože restaurace je dlouhodobě zavřená, jak se dozvídám od milého starého pána v námořnickém oblečení. Škoda, je to tady fakt hezké místo. Tak alespoň usedám k řece do trávy a posilňuji se z vlastních zásob.

Dále jedu rovně po neznačené polňačce sledující řeku po jejím levém břehu. Naplánoval jsem si totiž další lahůdku a brzy se uvidí, jestli to není moc velké sousto a já se nebudu muset vracet. Na okraji lesíka a před chatovou oblastí, odkud ke mně doléhají hlasy, se ještě ujišťuji pohledem do mapy a zatáčím vpravo přes kaluže a bláto přímo k řece. Tady mám vyhlídnutý brod a zajímá mě, jestli se dá přejet. Zastavuji na okraji cesty mizící v průzračné vodě. Druhý břeh se zdá tak daleko! To jsem nečekal. Také ke konci brodu vidím pod hladinou velké balvany. ... Každopádně zdolání tohoto brodu patří mezi nejlepší zážitky dnešního švihu a celkově jsem tak zajímavý brod už dlouho nejel. Nějakým zázrakem jsem se vyhnul všem velkým kamenům, zvolil dobrou stopu v hluboké vodě a prokličkoval to na druhou stranu. Hladina vody v tretrách ale není tak vysoká jako hladina euforie - super zážitek. Koneckonců brody jsem vždycky vyhledával a pokud to bylo možné, tak je i jezdil.

Kousek za brodem se zase napojuji na modrou značku. Tady - nehledě na tabulku značení nějakého závodu s upozorněním "TUDY NE!" - odbočuji z lesní cesty vlevo na pěšinu a dál se nechávám vést modrou značkou. Vykáceným lesem vede úzká pěšina, dost zarostlá ve vysoké trávě, a klikatí se mezi pařezy, takže není nouze o pořádnou dávku kořenů. Za kořenitou prověrkou se mi náhle před kolem objevuje jedna a pak druhá bažina. Doslova. První jsem nějak zdolal, když jsem využil napadaných větví, ale i tak jsem si blátem nahodil čerstvě umyté nohy v brodu; druhou pak už obcházím po připravených prknech. A to jsem netušil, že doteď to byla jen zábava.

Modrá pokračuje přímo podél vodní nádrže, ve kterou se Chrudimka proměnila. Čekal jsem tu příjemnou lesní pěšinu, ale protože se doslova proplétá těsně mezi stromy, je to tu doslova samý kořen. Nálož kořenů je pěkně vysilující a úsek se tak stává pomalu nekonečným. Navíc je potřeba občas překonat nebo obejít spadlý strom nebo vystupující kameny. Pěšina se střídá mezi pohodovou a nesjízdnou. (Pro příště - tudy ne. Doporučuji to objet po cyklotrase 4115 a na modrou se případně vrátit cestou V Kalištích.) V jednom místě s dobrým přístupem k vodě zastavuji, a jdu se trochu posilnit a omýt ty flekance bláta z nohou i bot.

Náhle se pěšina jako zázrakem zase stává sjízdnou a asi po 300 metrech vyjíždím na naprosto opuštěné pláži. Opuštěné jsou i chatky a cestou přes obrovský rekreační areál vidím jen pár lidí. Co se to tu stalo, vždyť prázdniny ještě neskončily! Stále sleduji modrou značku a cestou vyhlížím nějakou vhodnou restauraci. Zlákala mě dobře vyhlížející Hájenka se zahrádkou.

Nutno poznamenat, že obsluha tu dost vázne. A přitom tak hezká restaurace. Asi po 20 minutách čekání mám objednáno! Ale nemůžu se zbavit dojmu, že u uklízečky. Ta se po několika dalších minutách přišla zeptat, co jsem si objednal... Nicméně, jídlo jsem nakonec dostal a bylo výborné. I vedlejší stůl si svůj výběr pochvaluje.

Od Hájenky mě čeká stoupání až na zříceninu hradu Oheb. Místo, kde jsem ještě nebyl. Nahoru vede stále modrá značka a celé se to dá jet, stačí jen trochu šlápnout do pedálů. Zajel jsem se podívat až na nejzašší vyhlídkové místo, ale přes stromy toho není moc vidět. Spíš jen na začátku u ruiny hradu je v jednom průseku výhled na ohýbající se hladinu vodní nádrže Seč.

Od Ohebu jedu sjjezdem po modré značce. Přejíždím silnici 343 a stále pokračuji sjezdem dolů až k odbočce na Markovu skálu. Jako správný bajkový dobrodruh a odpůrce silnic a asfaltu obecně, jsem si v mapě naklikal navazující lesní cesty tak, abych dojel do obce Prosíčka lesem. Jenže místo toho, abych se ze silnice spojující Hořelec a Proseč ponořil do lesa, jezdím po ní nahoru a dolů a nevidím žádnou lesni cestu, kterou vidím v mapě. Nenašel jsem ani jednu ze tří. Asi ty odbočky zanikly se stavbou nové asfaltky. Takže se nakonec musím vracet stoupáním po asfaltu nahoru do Proseče a následně po silnici do Prosíčka. V přiložené mapě nechávám původní plán, třeba se někomu později podaří tyto ztracené lesní cesty najít.

Za Prosíčkem konečně silnici opouštím odbočkou vlevo na polní cestu, která se pod lesem stáčí vpravo. Mírně stoupá a nabízí mi krásné výhledy k severu. Vidím tam na horizontu povědomý obrys Krkonoš se Sněžkou. Za zlomem kopce už před sebou vidím část vysílače na Krásném. Neznačená polní cesta tady bohužel zmizela pod pluhem v poli. Naštěstí jsou tu dvě vyjeté koleje a dá se jet dál až na zelenou značku. Ta mě přivádí na zpevněnou cestu vedoucí kolem vysílače zpět na parkoviště v centru Krásného.

A krásný byl i celý dnešní výšvih, který - ač tak krátký - mi zabral celé odpoledne. Prostě to chce častěji zavítat do jiného bajkového revíru, okusit nový terén a krajinu.