Lanovkou na Rangger Kopfl

Alpy jsou krásné a je potřeba je ukázat i dětem. A přitom je nezničit a hlavně neodradit dlouhým nástupem, těžkou výbavou na zádech, zimou ve stanu nebo nepřekonatelným terénem. O vystavení je riziku nemluvě. A v tomto duchu jsme letos pojali cestu do rakouských a italských Alp.

Dnes jsme si dali jen takovou rozcvičku a naladění se na výhledy na vysoké kopce a hory. Rangger Kopfl je obyčejný zatravněný kopec západně od Innsbrucku, na na jehož úbočí máme v rámci ubytování volnou jízdenku na lanovku.

Vesničkou Oberperfuss nás objížďka provedla po úzkých uličkách, až to chvíli vypadalo, že cesta končí, k parkovišti pod lanovkou Oberpefuss - Peter Anich 1 a 2. Vyrazili jsme dost pozdě a stojí tu docela dost aut, ale míst je tu ještě dost. Karta návštěvníka funguje i přímo jako jízdenka, takže můžeme projít turniketem a nasednout do kabinky. Teplo bylo už venku, tady v kabince je to ještě horší a to i navzdory maximálně otevřenému větracímu okénku. Trochu jsme se ochladili při přesedání na druhou část lanovky. Ta nás dopravila až do nadmořské výšky 1600 metrů.

Od lanovky se vydáváme lesním průsekem podél lyžařského vleku prudce nahoru. Když jsme došli do místa, kde se pěšina napojuje do zatáčky cesty, rozhodli jsme se jít delší, ale méně příkrou cestou, která navíc poskytuje alespoň částečný stín a ochranu před pálícím sluncem, protože se vine v lese. Po asi 300 metrech ji zase opouštíme a příkře stoupáme po pěšině kolem soukromých chat nahoru, kam ukazuje cedulka s nápisem Roßkogelhütte. Dole, když se ohlédneme, máme údolí řeky Inn a město Innsbruck jako na dlani. Také koukáme na Axams a hledáme v něm ikonický kostel.

Na chatě si chceme dát oběd a pak pokračovat nahoru. Terasa je dost obsazená, dvě místa by se u jednoho stolu našla, ale byla na slunci. Tak jsme se přesunuli dovnitř, kde na nás zbyl malý stolek přímo u pece, ve které se dnes ale naštěstí netopí. Sice nebudeme mít ty výhledy, ale zase se schováme před pálícím sluncem. Jídlo bylo fakt výtečné a nelze nepřehlédnout ani velmi příjemnou a ochotnou obsluhu.

Pohled do údolí řeky Inn a na část pohoří Karwendel

Po obědě jsme se chvíli poflakovali na terase a okukovali okolní blízké i vzdálené kopce. Na obloze se objevilo několik mraků, což jsme uvítali. Déšť z nich nehrozí a je příjemné, když se za ně slunce alespoň na chvíli schová. "Tak jdem!?", ptá se mě Michalka netrpělivě, až jsem překvapen. A tak tedy pokračujeme mezi pastvinami koz po pěšině dál nahoru.

Naším cílem je Rangger Kopf, vzdálený od chaty asi 700 metrů. Cesta na něj je úplná pohoda. Na jeho vrcholu s výškou 1939 metrů stojí velký dřevěný kříž a dá se tu sednout k dřevěným stolům. Odsud je možné pokračovat dál na Roßkogel (2646 m n. m.), turistický rozcestník ukazuje 2½ hodiny na vrchol. My ale zůstáváme tady a užíváme si panoramatický výhled na Stubajské Alpy a Karwendel.

Rosskogel

Na severu je dobře vidět údolí, kterým jsme sem přijeli od Garmisch-Partenkirchenu a kousek dál vpravo, směrem k Innsbrucku, si dalekohledem všímám průrvy ve vysoké skalni stěně. Po porovnání s mapou se jedná o roklinu Ehnbachklamm, což by mohl být další tip na výlet.

Protože se slunce posunulo více k západu, zlepšil se nám výhled na Innsbruck i na zubatý hřeben skalnatých vrcholů s nejvyšším Hammerspitze. Dáváme se pomalu na sestup. Když jsem zase kousek nad chatou, všímáme si, že u lanovky je v lese vidět nějaké jezírko.

Z vrcholu musíme úplně stejnou cestou, není tu co vymýšlet. Jen u lanovky ještě odbočujeme k jezírku, které jsme si ještě obešli, než jsme se vydali na lanovku a sjeli definitivně dolů. V Oberperfuss nás ještě čekalo bloudění po zmatečně značené objížďce, která v tomto směru vede jinudy než nahoru. Asi dvakrát jsme zajeli někomu před dům a podle dalších otáčejících se aut jsme v tom nebyli evidentně sami. A já myslel, že takový zmatek v objížďkách může být jen u nás.