Podívat se do Československého opevnění z let 1935-38, konkrétně na pěchotní srub Březinka u Náchoda máme v plánu už dlouho. Jen jsme čekali na pěkné jarní dny a shodou okolností jsme se sem vydali právě 8. května. Obával jsem se, že bude všude plno lidí, ale bylo to naprosto v pohodě.

V dopoledních hodinách jsme zaparkovali u Jiráskovy chaty na Dobrošově, kde se po návratu hodláme zastavit na pozdější oběd. Od auta jdeme na severo-východ po neznačené polní cestě loukou plnou rozkvetlých pampelišek. Vlevo se nám postupně otvírají výhledy na Krkonoše, Adršpašské skály, Ostaš a Javoří hory a samozřejmě také přímo dolů na Náchod s dominantním zámkem.

Pohled na náchodsko a vzdálené, ještě zasněžené Krkonoše

Na bezejmenném, mírně zalesněném vrcholu odbočujeme více k severu a po naučné stezce přicházíme k bunkru Jeřáb. Ten jsme se jen obešli zvenčí. Chtěli jsme pokračovat dál k Jiráskovi, ale pěšina se někde ztratila a my taky.

Pěchotní srub Jeřáb

Tak jsme se vrátili nahoru na cestu a přes osadu Polsko došli k pěchotnímu srubu Lom. Byl otevřený a mohli jsme si volně prohlédnout jeho interiér s expozicí. Naším hlavním cílem je ale Březinka, kam po chvíli pokračujeme.

Pěchotní srub N-S-82 Březinka

U Březinky máme asi 20 minut čas do další prohlídky, protože tady se chodí s průvodcem. Využili jsme toho k posezení na sluníčku, malému občerstvení a výhledům na malebnou krajinu našeho oblíbeného náchodska.

Vstupné do objektu Březinka za dospělého

Za bunkrem je také instalována mohutná závora, která, jak se dočítáme na ceduli, "sem byla přemístěna v roce 2000 ze silničního uzávěru, který byl vybudován před r. 1938 v obci Žďárky u Hronova jako součást tzv. zvláštních technických zařízení". (zdroj KVH Náchod)

Na další prohlídku se nás sešla jen malá šestičlenná skupinka, takže to bylo příjemné, že jsme se nikde nemuseli tlačit, vše perfektně viděli a slyšeli. Vůbec jsem netušil, že Březinka je dvoupatrový objekt - bojové patro nahoře a zázemí dole. Průvodce zasvěceně komentoval jednotlivá místa v bunkru, jejich vybavení i historické souvislosti. Děti si zastřílely z kulometu a vyzkoušely práci radisty.

Osobně se mi prohlídka Březinky líbila mnohem víc než nedávná návštěva opevnění Hanička, přestože samotná Březinka je nesrovnatelně menší.

Jiráskova chata s bílým prstencem rozhledny

Po prohlídce se vracíme stejnou cestou k Jiráskově chatě. Jarní slunce docela slušně hřeje a my se už těšíme na jídlo. Restaurace je úplně plná, ale máme štěstí, skupinka lidí opouští stůl u okna. Oběd byl zase výborný a já pěkně jsem se nacpal! Ještě nemohla chybět zmrzka a kafe na závěr.

Na úplný závěr jsme si ještě koupili vstupenku na rozhlednu. Výhled byl krásný, ale moc jsme se tu nezdrželi - už to tady známe a taky nahoře pořádně foukalo. Chatu opouštíme se zavírací dobou a míříme k domovu.