Ještě že ty rozhledny máme. V zoufalé situaci volíme zoufalé cíle, abychom alespoň na chvíli vypadli z domu někam do přírody. Šibeník ale stojí jen pár metrů od městečka Nový Hrádek, takže se o nějakém výletu nedá moc mluvit.

Markéta slíbila, že něco napíše, ale už je duben a pořád se tak nestalo. Tak je to zase na mě. Jak jsem napsal v úvodu, tohle ani nebyl pořádný výlet. I cesta autem nám sem trvala déle než dojít z parkoviště na náměstí k rozhledně. Možná to bylo i těmi kluzkými silnicemi.

Z náměstí se vydáváme zasněženými a prázdnými ulicemi, které křižuje pouze kurýr DPD, po červené značce. Domy se mění v roubené chaty, silnice stoupá, končí u nějakého břehu se stromy a když na něj vcházíme, před námi se objevuje obrovská vývrtka zaražená do země.

Skoro to vypadá jako kulisa k nějakému sci-fi (určitě dobrý tip pro filmaře). Kopec se směrem k rozhledně zaobluje a k vývrtce přibývá nezvykle velká budova se šikmou střechou a trafostanice.

Pod rozhlednou zjišťujeme, že v té velké budově bude umístěna kavárna nebo restaurace (skvělý nápad!). Snad se někdy dočká otevření. Posezení tu bude určitě příjemné, protože stolky jsou za velkými francouzskými okny, před kterými je navíc prostorná terasa. Komplex budovy je spojen lávkou s konstrukcí rozhledny, ale dá se na ní stoupat i přímo ze země.

Někdo právě schází dolů, takže my můžeme nahoru. Užíváme si vývrtku namotanou kolem sloupu a cítíme, jak se konstrukce chvěje. Doprovází nás hukot větru - dnes to docela fouká - a kovový zvuk našich kroků. Pro ty, kteří se bojí výšek - schody i vyhlídková plošina jsou z kovových roštů, přes které se můžete dívat přímo pod sebe, na místo případného dopadu.

Protože je zataženo, sněží a fouká, daleký výhled si dnes užívat nemůžeme, ale nějak moc nám to nevadí. Orlické hory nevidíme vůbec, takže ani nevidíme rozhlednu na Fiestově kopci, která je kousek od nás a na které jsme nedávno byli. Jediná další rozhledna, na které jsme stanuli už několikrát a která je alespoň trochu vidět, je na také nedalekém kopci Varta nad Sendraží.

Přes mraky se trochu prodírá slunce a vytváří zajímavou zimní atmosféru. Jeho paprsky dopadají na střechy domů Nového Hrádku, který je hned pod námi. Při pohledu na opačnou stranu zjišťujeme, že je možné dojet na malé parkoviště přímo k rozhledně a dojít jen nějakých 200 metrů.

Výhled do zimy jsme si i přesto užili a hodnotíme design rozhledny jako nezvyklý, ale zajímavý nápad. Určitě to stojí za návštěvu a ještě lepší to bude, až to situace dovolí a bude tu moct fungovat i restaurace. Určitě se sem vrátíme.