Skály a rozhledna Čáp

Dnes má být počasí, za kterého se nesedí doma, ale vyrazí se někam na výlet. Už je tomu dávno, co jsme při jednom z výletů zavítali na místo s názvem Čáp v Teplických skalách. Od té doby je zde postavena rozhledna, kterou jsme ještě neviděli. Navíc to bude díky nenáročnému terénu a krátké trase od zámku Bischofstein ideální výlet pro malé děti. Domluvili jsme se se známými a vyrazili.

Vytrpěli jsme si průjezd Náchodem a se zpožděním jsme zaparkovali na téměř plném a živém nádvoří Bischofsteinu, odkud se vypravíme nejkratší cestou k vrcholu Čáp s nadmořskou výškou 786 m. Čeká nás jen krátká procházka po zelené turistické značce; tam i zpět něco kolem 3 km. Větší děti mohou jít po svých, pro menší jsme vzali golfky. Vycházíme do úplně nádherného a prosluněného podzimního dne.

Zámeček Bischofstein

V prvním stoupání od zámečku na lesní cestu je to docela makačka tlačit terénem golfky s kolečky průměru pivního tácku. Pořád se zasekávají a nechce se jim přes kameny. Uzounká cesta, místy vydlážděná oblými vystupujícími kameny a místy jen s travním povrchem, tu mezi chalupami a chatkami šplhá vzhůru pod les. Martina se ale nedala odradit a se slovy bikerské písně Nic mi v cestě nebrání, zvládnu každé stoupání přinutila kočár k poslušnosti, kolečka nekolečka. Byl to naštěstí jen krátký úsek a golfky ho přežily.

U lesa se potkáváme s Martinovým kamarádem Vrábou, kterého znám ze společných akcí. Když se vydáme do Teplicko-Adršpašských skal, máme na něj docela štěstí. Není na nás náhodou nasazenej!? Když jsme ho dost zdrželi a popovídali si, mohl konečně doběhnout svoji rodinu, která mu mezitím utekla někam do roklí zdejšího krásného skalního města.

Jsme na odbočce žluté a zelené turistická značky a vstupujeme do lesa. Děti zajímá všechno kolem: barevné listí, písek na cestě, ptáci táhnoucí na jih, mech na skalách, pískání káněte, ale hlavně kukuřičné křupky, které si sebou nesou v barevných pikslách s Disneyovskými motivy na víčku. Pěkná lesní cesta nás přivádí k odbočece značky vpravo do lesa mezi skály a kořeny, takže tu necháváme kočárky. Snad se tady neztratí.

Nepravidelné přírodní schody nahoru, tvořené kameny a kořeny, si děti i dospělí užívají. Píšu to sem záměrně, aby zase nějakého agilního regionálního politika nebo ochránce přírody nenapadlo, pod vlivem masáže posledního semináře nebo marné potřeby zviditelnit se, sem poslat buldozery či jinou spřátelenou firmu, která by se dala do budování cyklostezky nebo turistického chodníku! My totiž chceme jezdit do přírody.

Tento úsek nahoru je opravdu velmi krátký, takže se tu žádný rodič nemusí cítit blbě, když dítku řekne, že je to už jen kousek. Lhát nebude. Navíc na únavu pomůže zapomenout průlez malou skalní brankou. Do a od určitého věku se jedná o výrazný zážitek celého výstupu na rozhlednu Čáp.

Začínáme tu potkávat více a více turistů. Už zbývá jen několik posledních stupnů a mezi postupně opadávajícím bareným listím už vidím konstrukci rozhledny. Znal jsem toto místo bez ní a tak jsem na ní zvědavý. Musím uznat, že ta se povedla a hodí se sem. Nahoru vede úzké točité schodiště, takže před výstupem chvíli čekáme, až se uvolní. Pozoruhodné je, že tu zní i maďarština. Kösi a můžeme jít my.

Tam, kde jsme se dříve rozhlíželi po staru jen ze skalní plošiny, nyní stojí rozhledna.

Je krásný, ale trochu mlžný podzimní den. Vlastně bych neměl psát ale, protože mi to vůbec nevadí. Nevidíme sice na stovky kilometrů daleko, ale výhledy na všechny dominanty kraje jsou nerušené a nádherné: Waligóra, Ruprechtický špičák, Ostaš, Broumovské stěny, Szczeliniec Wielky, který je u nás známý také pod jménem Hejšovina, Policko, Černá hora a Sněžka v Krkonoších a samozřejmě nejblíže Teplicko-Adršpašské skály, které jsou u nás známy také pod jménem Adršpašsko-Teplické skály. No prostě zajděte se sem podívat.

Pro všechny obyvatele Broumovska typická silueta Krkonoš

Cestou dolů máme štěstí vidět něco, co se už téměř nevidí. Když jsem byl dítě já, bylo to pro mě běžné, ale dnes to pro děti byl určitě zajímavý zážitek. Mohly totiž vidět koně při práci v lese. Žádná další zvířata jsme cestou zpět už nepotkali ani neviděli. Jen k rozhledně mířilo poměrně hodně lidí, pár vyžínkovaných metrosexuálů, ale hlavně spousta psů nebo jejich genetických mutací, co se musí nosit ve speciálních kabelkách a místo štěkání vydávají zvuky jako nemocný páv. Je to tu nějak populární ve srovnání s minulostí, kdy jsme sem jezdili právě proto, že sem nikdo nejezdil.

Protože jsme se docela dost loudali a užívali si krásný den, nezbylo nám už moc času, a dětem ani sil, na původně plánovanou zříceninu Skály s vyhlídkou. Zamířili jsme proto rovnou do restaurace na velmi pozdní oběd. Tedy spíše něco mezi obědem a večeří. Překvapilo nás, jak je tu plno. Kdyby zrovna někdo neodcházel, neměli bychom si ani kam sednout.

Když jsme dostatečně nafoukli břicha a ufoukli peněženkám (kartou zde platit nelze), vyšli jsme si užívat poslední záblesky sklánějícího se sluníčka ven na dvůr. Děti to uvítaly, protože se konečně mohly vyřádit na prolézačkách a houpačkách, které jim byly slíbeny už před odchodem na Čáp.

Informace pro rodiče s malými dětmi

• Celá trasa byla průjezdná i s kočárkem, jen velmi záleží na velikosti koleček - nejlépe velká a nafukovací. Jen závěrečný úsek zelené značky, kdy se odpojuje od lesní cesty a stoupá vpravo do lesa, se s kočárkem nedá jet. Nechali jsme ho dole a dětem pomohli.
• Restaurace v zámečku Bischofstein myslí na rodiny s dětmi a najdete tu ne dětksý koutek, ale přímo celou místnost pro děti, která sousedí s restaurací. Venku jsou houpačky, prolézačky a zbytek pískoviště.
• V restauraci nelze platit kartou.