Sedmičlenná parta kluků nejrůznějšího věku se vydala do Orlických hor za holkama. Jedna se jmenuje Hanička a druhá Anna. A přesně v tomto pořadí jsme se s nimi šli seznámit. Už před časem mě napadlo, že bychom si v rámci nějakého výletu po Orlických horách udělali prohlídku opevnění Hanička, které patří mezi vyhlášené. Pepa navrhnul, že bychom pak mohli zajít i na rozhlednu Anna a výlet byl prakticky připraven.
Ranním vlakem přijíždíme do Rokytnice v Orlických horách. Návaznost autobusů není optimální a my musíme čekat 35 minut na autobus. V 9:05 přijíždí malý mikrobus, který úplně plný odjíždí i snámi směr zastávka Hanička. Klikatá silnice nás dovedla do jedné ze svých zákrut na okraji lesa, kde autobus zastavil u malého parkoviště, které se začínalo plnit. Vystoupili jsme a vydali se vlevo po mírně stoupající lesní cestě k pevnosti Hanička, vzdálené asi 1,5 km.
Prohlídky se konají každou celou hodinu a trvají 80 minut. Od Rosti máme informaci, že turnus v 10 hodin je již obsazený. Včera se totiž díval na internetové stránky opevnění, kde se (prý náhodou) doklikal až na rezervační systém. Dal nám tam tedy rezervaci na 11 hodinu. Jak jsme zjistili u pokladny, v podstatě nám tím zachránil celý plán na dnešní výlet. Paní, stojící ve frontě před námi, se totiž dostává informace, že nejbližší prohlídka, kde jsou ještě volná místa, je až v poledne. Pokud bychom se nedostali do té v jedenáct, nestihli bychom projít plánovanou trasu. Rosťa hned obdržel pochvalu před nastoupenou jednotkou záložáků.
Dělostřelecký objekt R-S 79 Na mýtině
Čas, který zatím máme, nejprve využíváme k jídlu, pak přecházíme k dělostřeleckému objektu R-S 79 Na mýtině, ke kterému se musíme vrátit po asfaltové silničce, po které jsme sem přišli. Jedná se o největší vybetonovaný objekt předválečného opevnění. Kromě velikosti celého objektu nás udivuje hlavně fakt, že ho naši dědové dokázali s tehdejší technikou a žádnými vyasfaltovanými lesními silnicemi (jak to dnes požadují lesníci a hasiči) vybetonovat v řádu několika dní.
Pak se vracíme ke vstupnímu objektu, kde si v otevřených garážích prohlížíme vojenskou techniku, ótéčko, a Tatru 805 a na dvoře zaparkovaný tank T34.
Tank na dvoře před vstupním objektem
Před jedenáctou se ozývá slabý hlas z ampliónu a svolává k zahájení prohlídky. Po kontrole vstupenek vstupujeme do první místnosti, kde se nám dostává úvodního představení politické situace v třicátých letech dvacátého století a následného rozhodnutí o vybudování opěvněného pásma. Dozvídáme se i o následném využití objektu v době méně dávné a o současnosti.
Také se je tu na co dívat. Po obvodu a uprostřed jsou vitríny s dobovými uniformami, zbraněmi, náboji a dělostřeleckými náboji, modely opevnění různých velikostí a radiotechnikou. Jednu z vysílaček s Vláďou poznáváme - přímého nástupce tohoto nepovedeného výrobku jsme na vojně zažili a také si zahrál ve filmu Copak je to za vojáka, kde se utopil v potoce. Pravé části místnosti dominuje osobní automobil Tatra. Z místnosti vycházíme dalšími dveřmi ke schodišti. Jak jsme později zjistili a jak jsme se shodli na konci, tady pro nás ta zajímavá část prohlídky opevnění končí.
Model s vyobrazením situace při osazování pancéřového zvonu
Sestupujeme hodně schodů do podzemí. Pak jsme už jen dlouho šli a šli a šli dlouhou chodbou a občas někam odbočili. Někdy bylo jasné, že jsme v umývárkách nebo v jídelně, ale většinou jsme viděli prostě prázdné místnosti s holými stěnami. Až na dvě vyjímky, které si vybavuji: obdélníková místnost s páry zásuvek s IP44 po obvodu, ale netušíme k čemu to sloužilo nebo co tu bylo za vybavení, a malou místnost se stolem a telefonem a nějakou nástěnkou, obojí evidentně ze sedmdesátých nebo osmdesátých let.
Sem tam jsme nahlédli do nějaké místnosti s technologií, množstvím trubek a ventilů. Jenže celé expozici chyběly alespoň nějaké infotabule s fotkou nebo kresbou a případně i nákres opevnění s vyznačením, kde se právě nacházíme. Nějaká ukázka dobové techniky třeba v podobě makety nebo života v opevnění by expozici taky určitě udělala zajímavější. S Pepou vzpomínáme například na návštěvu lodi HMS Belfast v Londýně, kde byly prostory vybaveny voskovými figurami vojáků, technikou a vybavením, včetně akustické kulisy zobrazeného výjevu.
Jako příklad ukázka expozice na válečné lodi Belfast | foto Rémi Kaupp, Wikimedia Commons
A tak jsme poznali podprůměrné pojetí pochodu pomálu pozoruhodným podzemím a pozvolna popocházíme ke schodům, po kterých jsme vystoupali do objektu R-S 76 U lomu, kde končí osmdesát minut dlouhá prohlídka, během které jsme nic zvláštního neviděli. Jediné, co si zaslouží uznání je tehdejší odhodlání lidí se bránit a co dokázali za krátkou dobu vybudovat.
R-S 76 U lomu, kde jsme opustili podzemní komplex opevnění
Vystupujeme z podzemí a po rozpuštění prohlídky se přesouváme k rozcestníku, odkud po červené značce míříme po Jiráskově cestě na sever. Máme namířeno na 3 kilometry blízký Anenský vrch na rozhlednu.
Další informace
- Web: Oficiální stránky pevnosti Hanička: www.hanicka.cz, rozhledna Anna: například zde.
- Vstupné: Pevnost Hanička 75/55/210 Kč (dospělý/děti/rodinné), rozhledna Anna je volně přístupná.
- Občerstvení: Z vlastních zásob nebo až nakonec v Říčkách nebo v Rokytnici.
- Tip: Doporučujeme udělat si rezervaci prohlídky opevnění, protože tu nenechávají žádná volná místa pro případné příchozí.
- Foto: Více fotek rozhledny Anna na Anenském vrchu pořízených při nedávném výletu.
Vede nás poněkud fádní, mírně stoupající lesní cesta, na které potkáváme několik skupinek turistů i bajkerů. Rozptýlením monotónní chůze jsou malé bunkry - řopíky, které cestou míjíme. Kluci do jednoho nahlížejí, ale vracejí se brzy ven, protože tam nic nevidí. Nabízím jim baterku, ale už dovnitř nechtějí.
Brzy jsme u odbočky na Anenský vrch. K rozhledně by to už mělo být jen nějakých 400 metrů. Údaj o vzdálenosti přijali s úlevou ti nejmladší, protože jsme jim řekli, že se nahoře zastavíme a dáme si pořádný oběd. Tedy pořádný v rámci možností hostiny z vlastních zásob. Na Haničce se nám potvrdila informace, že se tam nedá koupit nic k jídlu, a tak jsme tentokrát pojali přípravu vlastního jídla zodpovědně.
Rozhledna Anna, Anenský vrch
Mezi stromy se objevuje vrchol rozhledny a už přicházíme na mýtinu na Anenském vrchu. Nejprve se lekáme, když vidíme červenobílou pásku, kterou je obehnán široký prostor kolem rozhledny. Vláďa hned usoudil, že EU sice dala peníze na stavbu rozhledny, ale už se nějak zapomnělo na to, že bude potřeba tyto stavby také udržovat. Možná je stavba v havarijním stavu a nahoru se nesmí. To by byl pech, když jsme si sem naplánovali výlet. Ale cedule nás informuje, že je konstrukce rozhledny jen čerstvě natřena, tak abychom se neumazali. Nahoru se může.
Na vyhlídkovém ochozu rozhledny
Rozhlédli jsme se a uvelebili se dole na trávě. Z batohů vyndáváme snad vše, co máme k jídlu, a začínají hody. Kluci ještě odbíhají k oběma bunkrům, které jsou tady na vrcholu.
Je také čas přemýšlet o návratu. Jak zjišťujeme, na jeden autobus je už pozdě, to bychom museli zbytek cesty do Říček běžet, a na další zase příliš brzy. Na druhých 5 km dnešní trasy volíme tedy velmi pohodové tempo a vracíme se k odbočce na rozhlednu. Tady začíná modrá turistická značka do Říček. Ještě chvíli jdeme společně i po červeně značené Jiráskově cestě, dokud se modrá neuhýbá vlevo dolů.
Říčky jsou před námi
Za chvíli máme za sebou zbytek lesního úseku a vystupujeme na louku. Pod sebou vidíme budovy a kostel Říček v Orlických horách. Sešli jsme to nějak rychle a do odjezdu autobusu máme spoustu času. Jediné, co nás zaráží je otázka, kudy autobus pojede, když pod sebou vidíme silnici vedoucí do Rokytnice, na které chybí most!?
U zastávky se ptám lidí, hovících si na terase jedné chalupy, na doporučení nějaké místní restaurace. Chceme si dát pivko a limču. Ochotná paní nám dvě doporučuje (tu jednu teda více) a ukazuje cestu ke kostelu. Tam se dostáváme po zelené značce a usedáme také na terase, ale hostince Devětsil (ten nám byl doporučen méně). Pivo bylo bez jiskry a bez patřičné chuti, limonáda a Cola v pohodě. Výhodou je, že autobusová zastávka je pár metrů odsud doslova na dohled.
Autobus do Rokytnice jede, jen nějakou objížďkou. Za pozdního odpoledne přijíždíme do Rokytnice a přesedáme na vlak. Máme za sebou krásný den se skvělým počasím, 10 kiláků v nohách plus něco nachozeno během prohlídky opevnění. Není vůbec divu ani ostudou, že nejmladší bojovník ve vlaku zaklimbal.
Kam zavítáme příště, kluci?
Hanička a Anna - výlet za holkama
Články ze stejné lokality
- Z Neratova na Anenský vrch v rubrice Výlety a turistika (2023)
- Vrchmezí a Velká Deštná na biku v rubrice Bike (2022)
- Velikonoční rozhledna Vrchmezí v rubrice Velikonoční výlety (2021)
- Rozhledna Šibeník, Nový Hrádek v rubrice Výlety s dětmi, Cestování (2021)
- Rozhledna Fiestův kopec v rubrice Výlety a turistika, Výlety s dětmi (2021)
- Velká Deštná - výlet na novou rozhlednu v rubrice Výlety a turistika, Výlety s dětmi (2020)
- Na skok na Vrchmezí v rubrice Hory, Výlety a turistika (2020)
- Z Rychnova nad Deštnou v rubrice Bike (2019)
- Procházka na Anenský vrch v rubrice Výlety s dětmi, Obrazem (2018)
- Divoká Orlice v rubrice Za prameny (2017)
Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0 | přidat komentář