Sedlo Cir a údolí Val de Chedul

Tuto okružní trasu kolem rozeklaných věží Cir jsem naplánoval ještě doma na doporučení knižního průvodce Dolomity. Po příjezdu na místo jsme a hlavně po překonání sedla do údolí Chedul jsme uchváceni krásou tohoto krátkého údolí. Všichni se hrnou na Secedu, Alpe di Siusi nebo na Sellu, a tak toto místo zůstává přehlížené a davy lidí tu nepotkáte.

Je 15:00 a my se vracíme na apartmán téměř skoro mokří. Déšť přišel náhle a trval dlouho, takže i navzdory pláštěnkám jsme po chůzi v prudkém dešti mokří. Voda nám stéká po nohách do bot a po cestě i ulici se valí proudy. Po chvíli přeci jen přestává a lejt, takže naše mokré oblečení a boty putují ven na terasu na slunce.

Počítali jsme i s touto variantou, protože předpověď na dnešek slibovala déšť s velkou pravděpodobností. I ráno jsme se do deště probudili a proto jsme na dnešní výšlap vyrazili až na přelomu dopoledne, kdy už bylo dávno po dešti. Lanovkou Dantercepies jsme vyjeli nahoru, kde foukalo a okolní vyšší masivy mizely v mlze.

Turistická cesta do sedla Cir

Pod skupinou Cir jdeme po hezké turistické vyhlídkové cestě až k odbočce do sedla Cir v výšce 2469 metrů n. m. Sem se jde zajímavou horskou scenérií a  doslova fantastickou krajinou plnou skalních věží pitoreskních tvarů. Nutno zmínit, že tady potkáváme jiné turisty jen jen asi dvakrát až třikrát.

Občas spadnou ojedinělé kapky, ale nahoře v sedle, kam jsme vystoupali krátkými serpentýnami, je počasí trochu lepší a tak tu usedáme na svačinu. Společnost nám dělá osamělé kavče, které si přiletělo uzobnout to, co nám z jídla upadne. Nakonec se odhodlalo a vzalo drobky i přímo z dlaně.

Pohled ze sedla Cir do Val de Chedul

Pak se zvedá vítr a žene na nás mraky. Bereme na sebe bundy a rušíme plán pokračovat ještě do sedla Crespeina. Ze sedla už sestupujeme úplně sami dolů do údolí Chedul, které je zleva uzavřeno jednotlivými rozeklanými věžemi Cir, ale vpravo celistvou a širokou stěnou. Oba hřebeny se potkávají kousek nad námi právě v sedle Crespeina.

Věže masivu Cir

Postupně sestupujeme do malebné krajiny a zeleně, poseté bílými bavany. Tuhle doslova přenádhernou horskou zahrádkou, závidí svému dolomitskému bratranci i sám Krakonoš. Vysvitlo slunce, zalilo celé údolí a je nádherně. Usedáme na delší pauzu a občerstvení. Přitom si prohlížíme opravdu krásnou okolní scenérii, v rámci Val Gardeny asi dost nedoceněnou a přehlíženou.

Pokračujeme v sestupu k lesu a počasí se náhle horší. Nejprve hřmění, pak krátký drobný déšť. Přichází prudký a nepříjemný sestup lesem. A náhle slejvák! Rychle oblékáme pláštěnky pod které schováváme i batohy, protože na tohle bundy stačit nebudou. Přicházíme k rozcestí u kapličky a chvilku čekáme, jestli nepřestane pršet. Ale prší dál. Je jasné, že kolem zříceniny hradu s výhledem na Selvu už nepůjdeme. Za stálého a vydatného zalívání deštěm, které jsem popsal už v úvodu, se nejkratší cestou vracíme k apartmánu.