Mnohokrát jsem kolem projel na bajku, ale nikdy jsem tomuto místu nevěnoval zvláštní pozornost. Prostě jen velké kameny, kolem kterých jsem projížděl; nejčastěji z blízké Zvičiny. Už vůbec jsem netušil, že má místo své jméno, že je zaneseno v mapě, natož že jde o přírodní památku.

Měli jsme s dětmi půl dne čas a tak jsme se vypravili na krátkou procházku lesem právě k Čertovým hradům.

Auto jsme nechali v Zálesí, ale moc míst k zaparkování tu není. Po neznačené polní cestě jsme se vydali na severo-západ po polní cestě směřující k malému vysílači a dál k lesu. Jaro letos přišlo brzy a náhle a stromy podél cesty jsou obsypány květy. Přitom k severu se můžeme kochat výhledem na část Krkonoš s ještě bílými svahy.

Polňačka ústí do lesa a po chvíli se spojuje s jinou cestou přicházející zprava, která je značená zelenou turistickou značkou. Obklopuje nás převážně smrkový les a mezi stromy se objevují první balvany porostlé mechem. Na jednom stromě objevujeme zbytky modré značky, která tudy dříve vedla.

Terén se postupně sklání a my se přibližujeme k našemu cíli. Charakter lesa se změnil - rozložité koruny mohutných buků poskytují příjemný stín a slunce probleskuje mezi jejich čerstvým zeleným listím. Kolem jsou velké balvany a vpravo od lesní pěšiny vidíme seskupení těch největších bloků. To jsou Čertovy hrady. Některé jsou vysoké asi 5 metrů a jsou různě poskládané k sobě nebo přes sebe a tvoří tak malá okna. Ráj pro děti, které to tu hned začínají prolézat a prozkoumávat.

Děti v jednom kameni objevují čertův trůn a na tomhle kameni, ukazují, jedl. A tak jsme tu museli i my vyndat slíbenou svačinu a nějakou sladkost na závěr.

Po pořízení nezbytných fotek jsme se s místem rozloučili a vydali se stejnou cestou zpět k autu.

Cestou domů jsme se ještě zastavili na přehradě Les království, kam jsme dojeli přes Bílou Třemešnou. Jenže máme trochu smůlu, protože jsou na všech objektech sundané střechy a probíhá tu rekonstrukce. Takže to zásadní, co dělá stavbu vodního díla téměř pohádkovou podívanou, se dnes nekoná.