Včerejší výlet k Třípanskému kameni nedopadnul, když jsme to asi 800 metrů od cíle otočili, protože se hnala bouřka s deštěm. Dnes jsem děti vzal na krátký odpolední výlet na tu stranu Broumovských stěn, kam chodíme opravdu hodně málo. Důkazem je to, že část dnešní trasy jsme šli naposledy v roce 2012.

Když jsme míjeli téměř plné parkoviště v Hlavňově, dalo se očekávat, že nahoře pod Hvězdou bude také hodně aut. A bylo. Naštěstí se ještě jedno místo našlo i pro nás. Batoh na záda a hurá do příjemného odpoledního dne, i když byl začátek trochu pokažen vykáceným a polámaným lesem hned u parkoviště.

Přímo z parkoviště jsme se prodrali přes odlomené větvě vykácených stromů k roklině, kde vede zelená turistická značka od nedalého rozcestníku u chaty Hvězda. Sestupujeme dolů pěšinou, která by laikovi vůbec nic neříkala, ale znalí vědí, že se blížíme k jednomu z divácky nejatraktivnějších míst bajkového závodu Rallye Sudety. Nevím, jestli je tato pasáž, při které se v pravém úhlu najíždí k prudkým schodům, kořenům, stromům a kamenům záživná i pro závodníky, ale z vlastní zkušenosti, kdy jsme si to tu před mnoha a mnoha lety zkoušeli sjet, mohu říct, že je borec každý, kdo to tu dá a vůbec se nedivím nikomu, kdo to tu raději seběhne vedle kola.

Pamatuji si, že po tomto sjezdu byla na lesní cestě velká a hluboká kaluž, kde jsem mohl ocenit výhodu kotoučových brzd, které tenkrát patřily mezi velké vymoženosti. Dnes je cesta celá rozprasená od těžké techniky a místo skoro nepoznávám - polomy, zničené cesty od traktorů, úplně jiná krajina, než když jsme tu před 10‐15 lety bajkovali.

Přicházíme na asfaltovou cestu, po které se musíme dostat k rozcestí se žlutou značkou. Na tu se napojujeme u rozcestí Pod Strážnou horou. Žlutá sem přichází z osady Hony, což jsme měli také jako jednu variantu výchozího místa na dnešní výlet. Zatáčíme vpravo a mírně stoupáme po lesní cestě zaříznuté hluboko v terénu. Jak se blížíme ke Strážné hoře, vidíme stále více vymýcených holin a všude jsou zbytky větví. Nad sebou máme částečně odhalené skály.

Nahoře se napojujeme na modrou značku, ale ještě než po ní budeme pokračovat k chatě Hvězda, jdeme se podívat na vyhlídku Panna. Výhled je hodně omezený jen na jednu stranu a ještě zakrytý vršky smrků. Za nimi jsou nějaké kopce, ale vůbec je nedokážu identifikovat. Vracíme se dolů a přes Strážnou horu míříme k jihu. Terén je tu zajímavější a pestřejší. Pěšina se klikatí po hřebeni spojujícím Laudonovy valy s Hvězdou mezi nejrůznějšími skalami a skalkami. Opět terén, který děti baví.

Jedna z odboček na nás přivedla na nenápadnou vyhlídku, odkud je vidět jen jediná dominanta kraje - stolová hora Ostaš. Už i děti jsou od nás vycvičené tak, že ji okamžitě poznávají.

Na skalním útvaru Hokejka je možno krásně vidět celý Broumovský výběžek. Vzpomínám, že se toto místo stalo i jednou ze zastávek opravdu náročného prvního dne našeho přechodu Broumovska v roce 2012. Vzadu za táhlým hřebenem Javořích hor je vidět zeleno-modrá silueta vyšších Sovích hor v Polsku.

Už je tu poslední vyhlídka, kterou hned poznávám, protože se sem občas zajdeme podívat z opačné strany od chaty. Neklamné znamení, že jsme skoro v cíli. Tak jsme se ještě jednou podívali do Broumovské kotliny (zase z trochu jiného úhlu) a prohlédli si chatu Hvězda (také z méně obvyklého úhlu).

Na závěr náš krátký výlet ukončujeme ve stánku na výborném uzeném párku, limonádě a nealko pivku. O tom, že jsme si prošli skutečně opomíjenou část Broumovských stěn svědčí i fakt, že jsme za celou dobu potkali jen 4 lidi. Přitom je ta modrá značka ke Strážné hoře pěkná. Ještě se jdeme podívat na vyhlídku u kaple a pak už míříme k parkovišti.