Výšlap na zasněženou Hvězdu

Měli jsme se po dlouhé době sejít s Vláďou v Broumově, a tak nás napadlo, že bychom mohli v sobotu nebo v neděli podniknout nějaký pěkný zimní výšlap. Počasí v sobotu bylo úplně parádní, mrzlo a bylo jasno. Jenže v sobotu jsme to nestihli a proto jsme se domluvili na neděli. Přidají se k nám i Rosťa s Luckou. Ale už večer přišlo oteplení a déšť a stejně bylo i celou neděli. Z krásného sněhu se stal těžký a mokrý, obloha se zatáhla a foukal vítr. Na výlet jsme zbyli jen s Vláďou, a to hlavně kvůli kvalitnímu obutí a oblečení, bez kterého bychom byli hned úplně mokří. Už večer jsme se rozhodli pro Broumovské stěny s obědem na chatě Hvězda.

Autem jsme dojeli přes Broumov a Křinice do osady Amerika, která leží přímo pod masivem Broumovských stěn a asi 1 km od chaty Hvězda. My jsme se rozhodli jít vpravo po značce cyklistického maratonu Rallye Cannondale Sudety a asi po pěti kilometrech se napojit na červenou značku, která vede po hřebeni stěn. V lese bylo tak kolem 30 cm mokrého sněhu a mírně pršelo. Pomalu jsme stoupali do kopce, kde prý i závodníci biky tlačí, a povídali o všem možném, ale asi hlavně o letošních plánech s MTB.

Když jsme došli k nějaké odbočce, která se drala vlevo do kopce, koukli jsme do mapy a rozhodli se, že nebudeme obcházet skoro celý hřeben, ale že to zkusíme touto cestou. Jak tak po ní jdeme, postupně je nám jasné, že se vlastně vracíme k Americe, kde tato cesta ústí kousek nad tou, po které jsme se před hodinou vydali. Koukli jsme na kopec nad sebou, kde se na vrcholku za stromy tyčily kolmé skály. Dohodli jsme se, že půjdeme přímo nahoru a pokusíme se skalní masiv obejít zprava. Nejprve stouláme příkrým kopcem, kde si v mokrém a těžkém sněhu udupáváme stupy. Sklon je tady alespoň 60°.

Kaple, která dala místu jméno


Chata Hvězda - uvnitř už čeká skvělé jídlo


Člen, který se našeho výletu bohužel nedožil. Roztál!

Za chvíli docházíme na vykácenou planinu, kde se nám naskýtá pohled dolů na část broumovské pánve a na protější vrcholy kopců, které se nyní v mlze táhnou na severu podél hranice s Polskem. Po chvíli přicházíme na stezku vyšlapanou od zvěře vedoucí "naším" směrem. Jenže tam pak mezi hustými malými smrčky zjišťujeme, že se tudy nedostaneme.

Kus se tedy vracíme a stoupáme nahoru k levému okraji skalního masivu. Dostáváme se ož k obrovským balvanům, mezi kterými se často boříme až po pás do naváteho sněhu. Na závětrných stranách je naopak málo sněhu a navíc ještě zmrzlého, což zase náš postup značně usnadňuje a zrychluje. Už pociťuji hlad a těším na nějaou tu baštu na Hvězdě. Terén vypadá dobře a zdá se, že jsme nyní vybrali správnou cestu. Přelézáme ještě poslední kameny a velké závěje. Jednu dokonce musíme zdolat po čtyřech, protže se to tu opravdu dost boří. Za ní se stavím na vyfoukané místo a rozhlížím se. Asi 20 metrů od sebe vidím turistickou červenou značku. Jsme tu dobře!

Vláďa dolézá za mnou a po chvíli stojíme u zachumelených stolků na vyhlídce, ze které vidíme nedalekou stolovou horu Ostaš. Naproti ještě vylézáme po zledovatělých schodech na Supí hnízdo - vyhlídku, ze které je krásně vidět na celé Broumovsko. Tedy dnes moc krásně vidět není. Vše je zahaleno do mlhy a drobného deště a navíc tu docela fouká. Tak brzy slézáme a napojujeme se vpravo na červenou značku, která vede k chatě Hvězda. Míjíme ukazatel, který hlásí jeden kilometr.

Na červené značce směrem na Hvězdu

Procházíme asi jednou z nejrozmanitějších částí trasy, která se neustále vlní mezi skalami, mizí prudkými ohyby v různých uličkách, či náhle stoupá na vrcholky. Ještě se krátce zastavujeme pohledem na Divadlo. Pak už se cesta "uklidňuje" a prochází téměř přímo lesem. Před sebou už vidíme vysílač a část chaty. Vycházíme přímo u kaple, kde se jdeme znovu podívat na Broumovsku a pak už se těšíme na jídlo. Jenže chata z dálky vypadá poněkud mrtvě. Žádná světla v oknech, pohyb nebo kouř z komína. Přesto jdu nahoru a beru za kliku. Je odemčeno. Procházíme velkou dřevěnou halu, kde jsem si zavzpomínal po poslední výlet, kdy se nás sem několik vydalo z Hradce Králové, a vcházíme do restaurace. Otevřeno mají a tak se uvelebujeme za stolem a objednáváme.

Po výborném jídle vycházíme ven a fotíme "vrcholové" foto. Využíváme samospoušti, ale musím se hodně smát, když vidím jaké místo Vláďa vybral pro foťák. No, místo bylo dobré, ale měl co dělat, aby se stihnul za 10 sekund vrátit a postavit se vedle mě, přičemž musel oběhnout velký sloup a doslova přeskákat velikou plochu hlubokého sněhu. Po veselé události se vracíme ke kapli, pod jejímž mostkem vede modrá turistická trasa dolů k Americe. Dobře to tady známe a víme, že je to už kousek. A za patnáct minut už stojíme u auta a vydáváme se k Broumovu. Počasí nebylo ideální, ale přesto si dnešní výlet pochvalujeme.