Popracovní pohodové podzimní poježdění

Tohle byla vlastně taková obyčejná odpolední projížďka rovinatým terénem poorlicka, která se ale neobyčejně vydařila - pěkná trasa, pošmourné dopolední počasí se odpoledne značně vylepšilo, a tak jsme se rozhodli odhodit pro dnešek kladiva a užít si bajk. Během vyjížďky už bylo naprosto luxusní počasí, nízké podzimní slunce vydrželo svítit až do našeho návratu do Týniště, kde jsme se U Věže patřičně odměnili.

S Honzou jsme se dohodli, že vyrazíme směrem k Chocni. Začátek je tedy jasný - jedeme směr Nová Ves a kolem rybníka do lesa a pak stále na jih a na závěr přes louky a pole do Velin, kam vjíždíme u dřevěného kostela. Tady využíváme zelenou turistickou značku do Horního Jelení. Dnes jen projíždíme a na žádném občerstvení se tu nezastavujeme. Měníme barvu a po žluté projíždíme okrajovou částí opět do lesů. Žlutá zpočátku vede společně s modrou, od které se odděluje vlevo na lesní cestu zvanou Formanka.

Uháníme rychlou lesní cestou k Chocni, když tu se před námi objevil neznámý cyklista. Ani mě moc nepřekvapuje, že ho Honza zná. Tak se naše ekipa na chvíli rozrůstá na tři. V družném hovoru nám to rychle uteklo a jsme u Čertova dubu, centra zdejších Kolostezek, kde máme v plánu zamířit zase na cestu zpět. Loučíme se s kamarádem, který pokračuje do Chocně, a odbočujeme po trase jedné z Kolostezek na severo-východ. Moc hezký singlík nás hravým sjezdem přivádí do osady Darebnice, kde se u dubu napojujeme na červenou značku.

Na siglu od Čertova dubu k Darebnici

Byl jsem překvapen, jak dlouho klesáme, protože jsme prostě v Poorlicku, kde žádné kopce nejsou. Těch pouhých 60 metrů převýšení se tu tak parádně rozpostřelo v hravém singlu s občasnými kořeny a působilo delší, než ve skutečnosti bylo. V Darebnici to u silnice poznávám, minulý rok jsme se tudy vraceli z Chocně s rodinou.

Podjíždíme železniční most a po asi 300 metrech jízdy po silnici zatáčíme vlevo na cestu mezi poli. Ta vede téměř k severu, než se na konci v lukách stáčí vlevo na zpevněnou cestu a kolem Postolovského mlýna a od rozpadajícího se bývalého zemědělského objektu pokračuje červenou značkou lipovou alejí k severo-západu. Asi úsek, který zná každý cyklista mířící z Chocně do Týniště nebo Borohrádku.

Velkou nevýhodou následujícího úseku přes Plchůvky a Čermnou nad Orlicí do Borohrádku je, že se jede po silnici. Až na krátký úsek kolem Čermné stále po asfaltu. Není tu velký provoz aut, ale i tak je to pro terénního cyklistu opruz. Kdysi jsem se tu v rámci Sjezdu podél Tiché Orlice snažil najít trasu s pouze přírodním povrchem a vyhnout se tomuto dlouhému úseku po silnici, ale to není na pohodlnou jízdu.

Před Borohrádkem tedy konečně míříme vpravo na polňačku k řece a kolem jezu přejíždíme louky do města. Slunce už dlouhou chvíli sedí nízko na obzoru a vypadá to, že snad jen kvůli nám. Za Borohrádkem míříme opět na polní cestu, cyklotrasu 4161 mířící do Týniště nad Orlicí. S posledními slunečními paprsky dojíždíme na zahrádku restaurace U Věže na malou odměnu v podobě pivka a oblíbené topinky. S Honzou si pochvalujeme ten skvělý nápad odhodit kladivo a vyrazit.