Kahan III - tajné vysílací středisko

Dlouho jsme hledali společný volný termín a ještě déle vlakový spoj, který by nás společně dovezl na start našeho pánského výletu za technickou historií. Opevnění z roku 1938 jsme si v nám blízkém pohraničí už prošli a prohlédli dost, ale dnešní objekt se od ostatních dost liší. Nedávno jsem šel okolo a vyfotil si ceduli na vratech, ke kterým bych se v 80-tých letech vůbec nedostal.

Po všech těch peripetiích s veřejnou dopravou, kdy nejsme schopni najít spoj, který by nás dopravil v přibližně stejný čas, jsme výlet začali tam, kde nám dnes jako první nalijí kafe. A tak jsme se konečně sešli v kavárně Rozlitý kafe v Novém Městě nad Metují. Já si dal vydatnou a kvalitní anglickou snídani a když jsme vše dojedli, dopili a nerozlili, vypravili jsme se směr Peklo. Cesta podél řeky ubíhá pomalu, ale zase jdeme příjemným stínem a chládkem údolí řeky Metuje.

Přichází Peklo a Bartoňova útulna, ale zastávka žádná - ponaučeni z minulého výletu a špatné zkušenosti v nedávné době. Něco jsme zakousli až na rozcestníku Pod Dubovicí, kde jsme odbočili na modrou značku, která nás přivádí na okraj chatové osady. Tady vpravo na turisticky neznačenou lesní cestu a po ní v podstatě stále v přímém směru mírným stoupáním.

Ke konci procházíme poblíž staré hájovny až k rozcestí s křížkem, odkud kráčíme vpravo po lesní cestě, paralelně sledující silnici do České Čermné. U odbočky je již směrová tebule a po pár krocích jsme již u kovové brány zvláštní stavby – objektu známého jako Kahan III. My o něm zatím víme jen to, že šlo o pěchotní srub N‑S 71 „V sedle“ z roku 1938, který se stal v 80. letech utajeným radiokomunikačním uzlem Federálního ministerstva vnitra pod krycím názvem Kahan III.

Zazvonili jsme. Uvnitř se nás ujal vysoký chlapík zasvěceně vyprávějící nejen o historii a účelu objektu, ale také o vlastní rekonstrukci. A když zjistil, že jsme skoro z oboru a i na vojně jsme byli, pustil se s námi i do větších technických podrobností. Původní bunkr byl upraven a rozšířen o novou budovu a celý objekt ukrytý v lese za vysokým plotem měl být záložním vojenským vysílačem, plánovaným jako poslední spojka s Varšavskou smlouvou v případě jaderného  konfliktu s tehdejším "západem", kterým nás soudruzi opravdu vehementně strašili. Instalovaná vysílací technologie, dieselagregáty a vzduchotechnika s celkovou obsluhou 6 lidí měla zajistit dlouhovlnnou komunikaci na těch posledních pár minut existence. Příchod Sametové revoluce přerušil práce a objekt tak již nebyl osazen veškerou technikou a nikdy nesloužil svému účelu.

Naše původní očekávání ohledně prohlídky? Max. 40 minut. Výsledkem bylo, že po dvou hodinách vycházíme vymrzlí ven. Několikrát jsem si chtěl vzít mikinu, ale říkal jsem si, že na tu chvíli nemá cenu sundávat batoh. Prohlídka byla naprosto strhující a zajímavá. Technika, vzpomínky na staré a nám známé komunikační přístroje, záložní dieselagregáty, vysílačky a spousta dobových artefaktů. Každopádně prohlídka a výklad průvodce byly skvělé a technicky zasvěcené. Zárověň jsme se hodně dozvěděli i o spolku, který dal toto muzeum dohromady a provozuje jej.

To nás ale na druhou stranu hodně zdrželo, protože jsou již dvě hodiny a my se chystáme pokračovat na Jiráskovu chatu na Dobrošově, kde se chceme zdržet dobrým obědem a přátelském posezením. Na Dobrošov pokračujeme po žluté značce a od rozcestí Dobrošov - Pevnost po polní cestě s výhledem na Náchod, náchodsko a Krkonoše.

Restaurace není úplně plná, jak tomu bylo při posledním výletu s rodinou, a našel se pro nás stůl přímo u okna. Každý jsme si dali na co jsme měli chuť a po jídle začali přemýšlet, jak vlastně pojedeme domů; kterým vlakem. Zase zjišťujeme, že máme nenavazující dopravu a společně se prostě nesvezeme. Na nejbližší vlak bych musel být dole na nádraží za nějakých 50 minut a to mám pocit, že se nedá stihnout. A ani se mi nechce končit výlet takhle narychlo úprkem na vlak. Loučím se tedy s kluky, kteří odchází směr Náchod po červené značce, a vracím se, abych se pokochal výhledy a pak šel v klidu na další spoj.

Z Dobrošova se nabízí skutečně nádherný výhled na velký kus krajiny. A to ani nemusím přímo na rozhlednu, která je součástí chaty. Ve směru hodinových ručiček jsou to například tyto dominanty - rozhledna Fiestův kopec nad Olešnicí v Orlických horách, hřeben Orlických hor, Koliba u Hradce Králové, elektrárna Opatovice, Kunětická hora, vodní nádrž Rozkoš, Železné hory, Zvičina, Kozákov, Krkonoše, Broumovské stěny, Kovářova rokle, Ruprechtický špičák, Bor.

Dolů pak sestupuji po zelené značce kolem Vyhlídky s panoramatických výhledem na město a jemu dominující náchodský zámek.