Seceda je ikonický vrchol v italských Dolomitech, ležící v oblasti Val Gardena. Vyhlídka se nachází v nadmořské výšce přibližně 2500 metrů, kam se pohodlně dostanete lanovkou z městečka Ortisei (St. Ulrich) nebo Selva (Wolkenstein). Charakteristický je pohled na dramaticky se zvedající hřeben Fermeda s kolmými stěnami, které tvoří jeden z nejfotografovanějších motivů v celých Dolomitech.

Okolí Secedy nabízí skvělé možnosti pro turistiku všech úrovní – od lehkých procházek po hřebeni s panoramatickými výhledy až po náročnější výstupy k vrcholům jako je Furchetta nebo Sass Rigais. Oblast je součástí chráněného UNESCO světového dědictví Dolomit a láká nejen krásou přírody, ale i snadnou dostupností. Ta je zároveň i velkým problémem, který, v kombinaci s honbou za fotkou ze Secedy pro sociální sítě, způsobil přelidnění této části hor právě lidmi, kteří sem za horami vlastně vůbec nejedou. Velmi dobře tento fanatismus popsal ve svém povídání cestovatel Honza Svatoš. Došlo to tak daleko, že se aktuálně chystá zpoplatnění vstupu na stezku při severním okraji náhorní plošiny. 

Dneska nám to vyšlo parádně! Teda v autobusech ještě úplně jasno nemáme a do cílové stanice Col Raiser jsme nakonec z centra St. Christina došli poslední úsek raději pěšky, abychom celý den nejezdili sem a tam. Za zpáteční cestu lanovkou jsme pro dva dospělé a dva juniory jsme zaplatili rovných 100 EUR. Počasí je ale nádherné a my se těšíme na krásné místo a trochu máme obavy z davů nahoře. Zdejší parkoviště u lanovky a vyhrazené louky se totiž rychle plní a navíc tam vede druhá lanovka přímo z Ortisei, jejíž astronomická cena a davy navoněných a vyšperkovaných lovkyň selfíček nás nasměrovaly právě na Col Raiser a zbytek dojít.

Výhled na Sassolungo

Od horní stanice lanovky jsme nastoupali příjemnými polními cestami a pěšinami kolem chat a restaurací až na vyhlídkové místo u lanovky z Ortisei a dál k vrcholu s křížem. Lidí je tu hodně, ale to jsme čekali. Naštestí to není ten den, kdy je tu doslova hlava na hlavě a lidi si ve frontě šlapou na paty a na nervy. V podstatě nejvíc je kolem vrcholu a část se pak vydává kousek po pěšině směrem ke skalám Femreda. Je tu slyšet změť jazyků z celého světa, hodně i češtinu.

Pohled na masiv Sella

I my jsme si prošli pěšinu po hraně s krásným pohledem na Grande Fermeda a strmé svahy dolů k severu. Ale i k jihu je parádní výhled: Sassolungo nebo Pordoi, kde zřetelně vidíme i chatu na Piz Boe. Pod námi se rozprostírá rozsáhlá, k jihu skloněná louka s rozházenými chatami a roubenkami. Seceda je krásné místo.

Sestoupili jsme k chatě Malga Troier na pozdní oběd, u které jsme se zastavili na krátké občerstvení sušenkami i cestou nahoru. Tentokrát si zde hodláme dát oběd. Zase nám přijde neuvěřitelné, že i na tomto místě, kam zavítají statisíce turistů a více se již nevrátí, skvěle vaří. Po jídle jsme se vydali na sestup k lanovce již stejnou cestou. Děti nasazují tempo a mizí někde vpředu. Nezastavily je naše povely, ale koně v blízké ohradě, které si prostě musely pohladit.

Krásný pohled na Grande Fermeda a strmé svahy dolů k severu

Sjeli jsme lanovkou na dolní stanici a po pár minutách přijel vytoužený autobus 356. Sice se s námi po malé okružní jízdě k hotelu ještě jednou vrátil k lanovce (což nás pobavilo společně s vedle sedícím párem z Anglie), ale pak se přeci jen neuvěřitelně propletl úzkými a strmými uličkami až do Selvy, kde jsme dočasně doma.

Před i po našem výletu jsem viděl řadu videí nebo fotek s davy a dlouhými frontami na lanovkách i samotné Secedě a nechtěl bych tu v takové chvíli být. My měli štěstí a lidí opravdu nebylo až tolik a my si mohli užít tuto krásnou dominantu Dolomit v relativním klidu. Ale byl to velký kontrast v porovnání se včerejší túrou v údolí Chedul, kde jsme potkali jen jednu holku. A přitom to bylo taky krásné místo, jen (naštěstí) nesbírá body na sociálních sítích.