bike-trek.cz

Whakarewarewa Village, Rotorua

  7. dubna 2012
Úvod / Články / NP Nový Zéland / Whakarewarewa Village, Rotorua

Maorskou vesnici Whakarewarewa jsme navštívili v předvečer posledního dne našeho poznávání Nového Zélandu. Tady jsme si uvědomili, jak ten čas rychle uběhl a bylo nám líto, že jsme měli tak nabitý program a nemohli na některých místech setrvat déle (a jak jsme také poznali - jiná naopak vynechat). Naše cestování bylo zaměřeno výhradně na přírodu a národní parky, ale byla by škoda neseznámit se alespoň trochu s původními obyvateli, jejich historií a kulturou.

U visitor centra parkujeme až krátce před třetí hodinou, kupujeme si vstupenky (30 NZD na osobu) a jen tak tak stíháme dnešní poslední prohlídku. Než vstoupíme do samotné vesnice, jejíž nízké malé domky vidíme za velkým zděným obloukem rozkročeným přes úzkou silnici, přivádí nás maorská průvodkyně k ceduli s nápisem Whakarewarewa Thermal Village, pod kterým je ještě celý původní název v jazyce Maorů - jedno hodně dlouhé slovo, které nás učí vyslovovat a kterému zde musím věnovat jeden celý řádek:

TEWHAKAREWAREWATANGAOTEOPETAUAAWAHIAO

Whakarewarewa je totiž zkrácený název vesnice (místními ještě zkracovaný pouze na Whaka) z původního Te Whakarewarewatanga O Te Ope Taua A Wahiao, což v překladu znamená něco ve smyslu místo shromáždění válčících stran Wahiao (Wahiao byl jeden z maorských náčelníků). Když jsme si na tom dost vylámali jazyk a zamotali mozkové závity, mohli jsme projít branou do samotné vesnice. Mimo jiné se také dozvídáme, že zde žije asi 25 rodin.

Jen připomínám, že jsme na Severním ostrově Nového Zélandu, v místech s bohatou geotermální činností a nedalekým geotermálním parkem Wai-O-Tapu. I v samotném prostoru malé vesnice je několik horkých pramenů a jezírek. Maoři je odjakživa uměli využívat na vytápění, vaření a koupání.

Hned za branou přecházíme přes mostek, z jehož dřevěného zábradlí skáčí malé maorské děti do průzračné říčky. Přitom se na nás dívají, jako bychom to byli my, kdo tu má být středem pozornosti. V podstatě to asi není normální, žít v malé komunitě, kam se chodí turisté (nejčastěji asiaté a bílí) dívat jako do skanzenu. S tím rozdílem, že oproti Veselému Kopci jsou zdejší domy obydlené.

Míjíme malé dřevěné boudy posazené na oploceném a horkem vypáleném terénu mezi mírně kouřící opravdu miniaturní jezírka; dalo by se říci velikosti kaluže. Představte si prostě větší psí boudu, dlouhou tak, že se v ní natáhne člověk, postavenou z hrubcýh kuláčů. Z výkladu se nám dostává informace, že v minulosti sloužily jako ložnice. Stačilo natáhnout na zem nějakou měkkou podložku a po celý rok zdarma vyhřívané obydlí pro nocleh bylo na světě!

Shromaždiště

Maorské shromaždiště slouží k nejrůznějším společenským událostem

Krátce se zastavujeme na místní návsi u tolik typické a i u nás z fotek dobře známé budovy shromaždiště, kde se nám dostává výkladu o příchodu Maorů na Nový Zéland, jejich historii, osudech při příchodu bílých osadníků a současném životě. Ten tedy nezní nějak extra optimisticky, ale vypadá to, že se začlenili do současného způsobu života poměrně bez problémů. Ale to je můj zcela nezasvěcený dojem. I naše maorská průvodkyně nám říká, že mají štěstí, že se dočkali doby, kdy mohou důstojně žít. Ale nevím, jaké to dřív bylo, protože nám ta jejich vesnice, odstrčená na okraji města, s nějakou velkou průmyslovou budovou hned za jejich koupelnou, moc důstojná nepřijde. Po pravdě jsme si představovali něco jiného. Samozřejmě, že tu žijí moderním způsobem; mají auta, ledničky a televize, ale to prostředí okolo a vůbec vzhled celé vesnice - navíc historické - nám k tomu prostě nesedí. Každopádně jim byla bílými osadníky země zcizena, hodně si vytrpěli, ale nemuseli čelit takové genocidě, které nebyli ušetřeni třeba původní obyvatelé Ameriky. Dokonce tu zažívají renesanci původního Maorského jazyka, který se - konec konců - vůbec nevytratil ze spousty místních názvů.

Členové naší skupiny se postupně ztrácí v oblaku páry stoupající z kouřící hladiny průzračně čistého jezírka s horkou vodou, oploceného nízkým, na zeleno natřeným plůtkem. Geotermální činnost původní obyvatelé také samozřejmě využívají k vaření. Přesouváme se kousek dál a zastavujeme se u podivného, nad terén vyzvednutého čtvercového kanálu s dřevěným poklopem. Paní průvodkyně víko zvedá a po rozplynutí páry vidíme mělkou jámu s dřevěným roštem na dně. Na něm jsou rozmístěné hrnce, něco zabalené v plátně a košík. Prostě zdravé vaření v páře.

Vaření v páře

Zdravé vaření v páře

Seznamujeme se i s pěstitelským umem Maorů, když docházíme k další zastávce u malé zahrádky se zeleninou. Nás ale hlavně opět zaujala dřevěná bouda, stojící na nožkách asi 30 až 40 cm nad zemí. Tentokrát je mnohem modernější, novější a různobarevně natřená. Jedná se o spíž. Vyzdvihnutí nad zem brání proniknutí hlodavců a tepla z horkého povrchu země.

Střídavě procházíme i normálními uličkami a zadními chodníky malé vesnice. Ale překvapuje mě, že je tak liduprázdná; nikde nikdo. Seznámili jsme se i s hygienou původních obyvatel. Jsou tu malé bazénky (dost velké a luxusní vany z našeho pohledu), do kterých si pomocí systému žlábků přiváděli, různě ochlazovali a míchali horkou vodu z pramenů. Tato koupelna je umístěna trochu stranou od vesnice.

Pohled na vesnici

Stoupáme po silnici mírným kopcem mezi pěknými dřevěnými domky, zcela shodnými s osadnickými domy z USA, až k dřevěnému malému kostelíku. Před ním je několik úplně prostých bílých kamenných kvádrů bez nápisů, některé s nízkým křížem. Tak tu vypadají hroby. Cesta pokračuje ještě kousek dál, kde je již za plotem obklopena zelení. Na sloupcích plotu nás zaujaly malé vyřezávané a barvené sošky. Přestavují něco, co by mělo Maory chránit.

To už jsme došli na konec vesnice k velké dřevěné bráně, odkud vidíme na gejzír Puhutu. Ten patří k největším v oblasti a vystřikuje zhruba 20krát za den až do výše 30 metrů. Dříve patřil k vesnici a Maoři jej i turisticky provozovali. Jenže někdy v minulém století jim byl ukraden a převeden na stát ("...důl, to je díra v zemi... ...nikdo vám ho nemůže vzít!" mýlil se uhlobaron už ve slavné hře Járy Cimrmana). Dnes se tam vstupuje jinou branou a za další astronomické vstupné.

Vyřezávané sošky

Vyřezávané figurky umístěné na plotě

S Martinou jsme se tady zdrželi i po odchodu celé naší skupiny. Čekali jsme, jestli nepřijde nějaká erupce na Puhutu, ale kromě pár malých náznaků nic. Vracíme se až kolem půl páté a to už potkáváme i místní obyvatele. Venku před branou je postavená cedule s nápisem: Kia Ora, vesnice Whakarewarewa je již pro všechny návštěvníky uzavřena. Přijít můžete zase až zítra.


Další informace

Whakarewarewa Village, Rotorua

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Malý a Velký Rozsutec

Překrásné kopce...

Po hřebeni Jestřebích hor

Pěkný úvodní obrázek k tomu videu. Je vidět jakou radost dělá Jasoň i malým dětem... :o)

Saalbach Hinterglemm – rakouský evergreen

Lákavá lokalita! Něco jsem o Hinterglemmu už zaslech tak dík za tohle pěkný představení. S kámošema

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Fiordland National Park Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Zillertal

Krátké zprávy

Náhradní výlet

Letos jsme poprvé přesunuli velikonoční výlet na pátek. Hned tam mi Jirka řekl, že rozhodně nehodlá být v pondělí doma, a tak jsme se domluvili, že vyrazíme na krátký výlet na Potštejn. Plným vlakem

Dobrošov

Volný den nás vylákel ven na malý výlet po okolí Dobrošova. Zašli jsme se podívat do přístupného opevnění Březinka, kde jsme byli příjemně překvapeni hezky udělanou expozicí i povídáním průvodce. Pak jsme

Broumovky na jedničku!

Máme za sebou parádní víkend v Broumovských stěnách. Kromě známých míst jsme si prošli i úplné novinky, které pro nás připravil Jirka. Krásná krajina, přející počasí a skvělá atmosféra s kamarády.