bike-trek.cz

22 dní cestování po Novém Zélandu - postřehy a zkušenosti

  březen a duben 2012
Úvod / Články / NP Nový Zéland / 22 dní cestování po Novém Zélandu - postřehy a zkušenosti

Nestrávili jsme na Zélandu měsíce, či dokonce roky, ale jen 22 dní. Proto jsou následující zkušenosti, dojmy a snad i doporučení určeny právě podobně zaměřeným turistům, kteří na návštěvu také nemají více času a musí se držet předem stanoveného harmonogramu.

Pokud hledáte konkrétní články se zážitky z naší cesty, najdete je v rubrice Národní parky Nový Zéland.

Když se mě hned po návratu přátelé ptali na dojmy z Nového Zélandu, převažovaly ve mně spíše ty záporné zkušenosti, jako třeba že je to sice nádherná země, ale pod tíhou marketingu zpopularizovaná více, než si zaslouží, že se zde nemůžete volně pohybovat, že je to země miliónů kilometrů ostnatých drátů a plotů, vše je tu předražené a podobně. S odstupem času ale převážily ty kladné vzpomínky, to je jasné.

Každopádně najdete podobně krásná místa - a mnohdy lepší - i v Evropě a to za nesrovnatelně příznivější ceny. A pominuli-li náklady na let do USA či na Nový Zéland, pak právě v USA lze vidět nevídané v mnohem větších rozměrech a za zlomek ceny vstupného než na Zélandu. Ale Zéland je v kurzu a každý tam chce. Časem jsme poznali, že hodně superlativů o této zemi pochází, kromě již zmíněné propagace, převážně z úst studentů, kteří ale nikdy jinde nebyli a nemají to s čím srovnávat.

Nicméně Nový Zéland opravdu nabízí unikátní přírodu, krajinu, faunu a flóru, kterou jinde budete hledat jen těžko. Takže pokud o cestě na Zéland uvažujete, jeďte!

Jezero

Úvodem

Po jedné cestě a pár dnech strávených na Zélandu určitě nejsem žádný odborník na turistiku v této zemi. Následující řádky by měly posloužit spíš jako inspirace a základní informace pro zájemce, kteří se hodlají do této země vydat na krátkou dovolenou na vlastní pěst.

Najdete zde:

  • informace k přípravě cesty,
  • seznam zajímavých míst,
  • zkušenosti s pronájmem auta,
  • tipy na cestu letadlem,
  • způsob přepravy mezi ostrovy,
  • stravování,
  • seznam míst, která jsme navštívili,
  • celkové náklady na cestu.

Naši cestu jsme podnikli na jaře (na Zélandu podzim) roku 2012, takže se od té doby mohlo hodně změnit.

Příprava cesty

Pokud budete cestovat na vlastní pěst, pak je perfektní příprava itineráře důležitá. Nepodceňte ji. Nám zabrala snad rok, ale čistého času jen pár dní. A to bylo málo. Cestu si opravdu dobře rozplánujte a pokud chcete nějaké místo poznat blíže, určitě si udělejte časovou rezervu, třeba i na úkor nějakého jiného, méně významného. My jsme takto prošvihli národní park Mount Aspiring, kde jsme už nemohli zůstat o den déle a počkat na lepší počasí.

Proto to chce přípravě opravdu věnovat čas a prohlédnout si fotky či videa jednotlivých míst na internetu, jestli opravdu stojí za návštěvu nebo jde jen o prapagandu celkem obyčejného místa. Ale pozor, hodně videomateriálu prezentovaného na oficiálních stránkách destinací je pořízeno dost profesionálně a za ideálního počasí. To ale ve skutečnosti bude v mnoha případech jiné; zvláště, když - jako my - nemůžete čekat na lepší podmínky.

U nás doma to vypadalo jako ve velitelském stanu: obrovská mapa rozložená na stole, druhá menší na nástěnce, do které jsme zapichovali špendlíky tří barev (chceme určitě navštívit, rádi bychom navštívili, a můžeme vynechat), a k tomu hledáme informace na dvou noutbucích současně a sepisujeme itinerář.

Itinerář jsme rozdělili den po dni, uvedli zde základní trasu (z - do a vzdálenost), hlavní místa, která chceme vidět, kontakt na nejbližší info centrum a místo noclehu. Vše sepisujeme rovnou v angličtině, abychom se nad ním později mohli radit s místními obyvateli nebo v informačních centrech (to se osvědčilo). Během cesty jsme náš itinerář občas operativně změnili.

Zdroje informací:

Zajímavá místa

Vypsat tu seznam zajímavých míst Nového Zélandu se asi jen tak nedá - je to dost subjektivní pohled. A kopmpletní seznam by byl moc dlouhý a jen kopií již existujících zdrojů. Jsou samozřejmě určité ikony, které vynechat nelze a které při hledání informací brzy sami najdete. Z mého pohledu sem určitě patří:

Severní ostrov

  • Rotorua – vulkanická oblast, centrum maorské kultury
  • Wai-O-Tapu - geotermální park
  • Tongariro – národní park s trekem kolem sopek
  • Mount Taranaki – sopka
  • Mt. Ngauruhoe - sopka
  • Bridal Veil Falls - vodopád
  • Omaru Falls - vodopád

Jižní ostrov

  • Fiordland National Park - národní park s množstvím fjordů a jezer
  • Milford Sound s nejznámější dominantou Mittre Peak
  • Mount Aspiring National Park
  • Arthur's Pass - pass spojující východní a západní pobřeží Jižního ostrova
  • Mt. Cook / Aoraki - národní park se stejnojmenou horou, nejvyšší na N.Z.
  • Cape Farewell - nejsevernější výběžek Jižního ostrova
  • Abel Tasman National Park

Pronájem auta

Z počátku to vypadalo, že rozhodnout se jen tak spontánně a jet na Nový Zéland je nemožné. Vše je potřeba si zajistit a zamluvit dopředu. Treky i auto. Přitom znám pár lidí, kteří na Zélandu byli a snad tam vyrazili bez jakékoli přípravy. Ale faktem je, že oni tam odjeli na několik měsíců až let.

Tak nevím, jestli se z nás, kteří se tam teprve chystáme, snaží provozovatelé půjčoven aut jen vytáhnout co možná nejvíc peněz. Bez kreditní karty jako když nejste. Je jen několik autopůjčoven, které akceptují i běžné (debetní) karty. Novozélanďané si z krás své země a dychtivých turistů udělali doslova zlatý důl. Platíte za vše a platíte hodně. Ve srovnání s USA jde doslova o byrokracii a ceny několikanásobně vyšší.

Pozor také na otevírací dobu půjčoven. Mají jen do 17:00 nebo 17:30, některé jsou otevřené pouze od 8:00 do 16:00 (například Explore More - v poptávkovém formuláři mají až 17:00, ale ve výsledku vám jen vyjede nápis, že jste zvolili čas mimo pracovní dobu!). V jiný čas není možné si auto vyzvednout. Tam snad mají socializmus, ne? Některé kanceláře si za vyzvednutí/vrácení mimo pracovní dobu účtují kolem 40 až 60 NZD.

Velkým byznysem je pojištění aut. Za něj platíte neskutečné sumy. A stejně vám hrozí, že v případě poškození přijdete o zálohu, která podle modelu auta dosahuje od 2500 do 3500 NZD. Ale pro klid v duši, jak některé půjčovny toto pojištění popisují, si zaplatíte kolem 500 NZD a v případě poškození vozu už neplatíte nic.

Tak třeba světoznámý AVIS. Velká půjčovna, která se honosí tím, že k zákazníkovi přistupuje především jako ke člověku s ohledem na jeho potřeby. Ale ani za vysokou cenu  - až o 80 % vyšší ve srovnání s jinými půjčovnami - si nemůžete vypůjčit auto na jednom ostrově a vrátit na druhém. Musíte si na každý ostrov pronajmout jiné auto s minimální délkou pronájmu 5 dní (to by asi ani tolik nevadilo) a trajektem cestovat jako pěší. Nojo, ale co všechna vaše zavazadla? A kde je sleva za dlouhodobý pronájem?

Budget. Už z jeho názvu vyplývá, že by se měl soustředit na nižší ceny, ale ve skutečnosti je jeho nabídka ještě o něco dražší než AVIS. Navíc je zde stejný problém s cestou mezi ostrovy. Nic pro nás, kteří nevíme, kdy přesně pojedeme z Jižního ostrova na Severní. A ještě vám naúčtují 40 NZD za to, že si auto vyzvednete na letišti. Proboha, kde jinde bych si ho měl vyzvednout? Navíc, když mají kancelář na letišti.

Europcar si například účtuje i poplatek za platbu kreditní kartou. A pozor na čísla, ceny jsou v EUR, takže opět asi 2 až 4 krát vyšší než u konkurence.

Herz má výhodnější ceny při dlouhodobém pronájmu (stejně jako všichni), který ale zaokrouhluje na celé týdny. Takže pokud potřebujete auto např na 24 dní, tak za poslední 3 dny platíte hodně nevýhodou cenu. Blázinec!

Zabukování u Thirfty jsem nějak nepochopil. Celou dobu nevím, jaké auto si zamlouvám ani za jakou cenu. Na závěr formuláře mám jen vyplnit osobní údaje a informace ke kartě. A stejné omezení jako u předchozích - opět musíte znát přesný den a čas trajektu mezi ostrovy. na druhé straně totiž budete mít přistaveno jiné auto.

Britz Vás nechá v rezervačním formuláři zvolit si čas vyzvednutí auta, ale ve výsledku se objeví jen suchá hláška, že je vyzvednutí mimo pracovní dobu, která je od 8:00 do 16:00.

Hodně se mi líbila nabídka Economy CarRentals. Dobrá cena, druhý řidič zdarma, pojištění v ceně (i když s vyřazením některých poškození, která by právě mohla patřit mezi nejběžnější - jako třeba skla, zrcátka nebo stěrače). Špatně nevypadala ani nabídka českého serveru Levnaautopujcovna.cz. Ale protože je to jen zrpostředkující agent a my potřebovali přesně vědět, jestli můžeme s autem na trajekt, museli jsme volit jinou společnost.

Nakonec jsme si vybrali jednu z nejnižších cenových nabídek a rozhodli se pro firmu Jucy. I tak cena za stařičký sedan Nissan Sunny překročila v přepočtu 22 tisíc Kč za 24 dní. Po zkušenostech s cestováním bych si dnes připlatil a pronajal si minivan od stejné firmy. Výhodou je, že se v něm pohodlně vyspí dvě osoby. Nejenom, že se lépe vyspíte, ale ušetříte spoustu času za stavění a skládání stanu a vybalování věcí s tím spojených.

Podrobnou mapou vás nevybaví, navigace je za příplatek. My měli svoji (tenkrát Nokia Maps) se staženou mapou Nového Zélandu.

Každopádně nejčastější půjčovny, které jsme na své cestě potkávali, bylo právě Jucy a KEA. KEA byla obvykle pohodlná obytná auta.

Letecké spojení

Možnosti letu byly prakticky dvě - buď s Korean Air nebo s Emirates. Každá má své pro i proti. Korejci vás během dlouhého čekání na další letadlo odvezou na hotel, kde se pohodlně vyspíte. Emirates zase nabízeli lepší služby na palubě a myslím, že i časově to vycházelo trochu lépe.

My jsme cestou tam strávili 8 hodin na letišti v Dubaji a snažili se si zdřímnou alespoň pár hodin. To se ale v tom ruchu moc nedá, navíc jsme dost zřetelně vnímali, že to asi uráželo Araby. Na cestě zpět jsme si proto zaplatili Snoozecube, což je malá buňka s postelí a věšákem s plochou do 3 m2. Platí se to od hodiny. Za 6 hodin spánku jsme dali astronomických 2800 Kč. Službu provozuje novozélandská firma.

Po přistání na Zélandu jsme byli vyzpovídáni o zaměření naší cesty, byla u nás provedena prohlídka a následná dezinfekce podrážek trekových bot a stanu. Prý kvůli zavlečení nějakých hub.

Trajekt

Společnost, se kterou jsme se s autem přepravili z Jižního ostrova na Severní, jsme vybrali až po příjezdu do Pictonu. Dopředu jsme neměli zabukováno nic. Volba byla buď Bluebridge nebo Interislander.

Cena za přepravu s Bluebridge včetně auta je cca 230 NZD, ale odjezd nejbližšího spoje je až za 4 hodiny. Na Severním ostrově nás čekal poměrně dlouhý přejezd a čtyři hodiny ztráty jsou moc. U Interislander platíme 253 NZD (opět včetně auta) a odjíždíme již za 20 minut, což rozhodlo.

Oba jsme si dali nějaké občerstvení přímo na trajektu. Já měl fish&chips, Martina hot dog, který byl ale opravdu hnusný. Cena kolem 3 NZD za jedno jídlo.

Stravování

Prvotní orientace ve zboží v supermarketu je poněkud zmatená, opravdu zde najdete jen málo značek známých z EU. Třetí a další nákup už byl mnohem rychlejší a už jsme věděli po čem sáhnout. Oblíbili jsme si supermarket New World. Nechutnalo nám: sušenky obecně. Chutnalo nám: dehydrované hotové jídlo Back Country Cusine, k dostání v supermarketech za cca 10 NZD.

Byli jsme vděční za McDonald a právě na Zélandu jsme objevili chuť bagetérie Subway, která v ČR tehdy ještě nebyla. Za dva footlong s bohatou přísadou a dvě pití jsme obvykle zaplatili kolem 27 NZD.

Vařili jsme si sami na svém plynovém vařiči VAR. Bombu do letadla vzít nesmíte, ale měli jsme informaci, že na Zélandu používají stejný závit. Nakonec jsme koupili skoro plnou bombu od Čechů, se kterými jsme se potkali při přebírání auta v půjčovně. Na horských chatách, které jsou na trase placených treků, vždy kuchyně s vařiči byly. Pitná voda také, musíte si donést jen jídlo.

Jen jednou jsme zkusili opravdovou restauraci, kterou nám navíc doporučili místní lidé. Byla v malé osadě. Po mnoha dnech instantních jídel a fastfoods jsme byli natěšeni na pořádnou flákotu a dali si steak. Chutí jídla jsme ale byli dost zklamáni.

Ubytování

Cena kempů se pohybovala od jednotek do max. 10 NZD za osobu a něco se počítalo i za stan. Na mnoha místech se provádí samoplatba do kasičky u vjezdu. Občas nad ránem přijíždí kontrola. Kvalita kempů byla opravdu různá. Spali jsme i v takovém, kde jít na záchod by byl biohazard a kasa byla vypáčená a vykradená.

Naším cílem bylo spát ve stanu. Jenže rozmary počasí nás někdy zahnaly do motelu. Turistické motely začínaly na ceně cca 60 NZD a záleželo na konkrétním místě (čím populárnější, tím dražší). Za nejdražší, ale také prostorný a luxusní, jsme dali přes 180 NZD.

Turistika

Turistika je na Zélandu hodně organizovaná a u známých treků se nemůžete jen tak rozhodnout a jít. Je potřeba je předem objednat (kvůli počtu lidí v přírodě i místům na chatách) a navíc se jedná o placené treky. V ceně treku je i spaní na chatách. Například Kepler Track nás ve dvou stál 310 NZD, spaní na chatě během Abel Tasman Coastal Track 71 NZD.

Pak jsou tu tzv. walks, které můžete většinou absolvovat libovolně a zdarma. Ale většinou jde o opravdu krátké procházky k nějakému přírodnímu úkazu nebo zajímavosti.

Přijde mi, že pohyb lidí se tu hodně hlídá. Například jsme jednou využili shuttle a při nastoupení jsme museli uvést odkud jdeme, kam jedeme a jaký máme další plán. Stejně tak jsme měli při odletu problém, když jsme si nedokázali vzpomenout na jméno posledního motelu, kde jsme spali - povinný údaj v nějakém formuláři.

Zdroj informací na Novém Zélandu

  • DOC centra
  • i-SITE

Department of Conservation (DOC) jsou asi nejlepším kontaktním místem, když někam přijedete. Dají se tu rezervovat a platit treky nebo získat nějaké brožury. Ty s mapkou, ale často jen orientační, byly placené (1 NZD).

Určitě si na DOC vezměte knížečku Conservation Campsites. Obsahuje seznam všech DOC kempů a tábořišť, je rozdělena na severní a jižní ostrov a je zdarma. Mnohokrát se nám hodila, když jsme operativně upravovali náš itinerář a narychlo hledali nějaký kemp.

Na Zéland přijíždí kvanta turistů a mně přijde, že snahou DOC je spíše odradit je od horských túr. Nám pán popisoval údajně ostrý a velmi nebezpečný hřeben. Podle jeho slov jsem si představil hřeben široký max. 50 centimetrů a svahy na obě strany se sklonem větším než 45°. Zeptal jsem se ho, jestli nemá fotku toho místa. Měl. Na ní byl velmi široký a oblý hřebínek! Jestli máte zkušenosti s VHT z Tater nebo Alp a odpovídající vybavení, věřte spíše svým schopnostem.

Co jsme nakonec navštívili my

Bylo toho hodně, co bychom chtěli vidět, ale naštěstí se našla i lákavá místa, která jsme s klidem vypustili (např. Moeraki Boulders nebo Craters of the Moon). Jindy jsme zase skvělému marketingu naletěli a dorazili na místa, která byla ztrátou času (Lake Matheson, Lake Mistletoe).

Mapa naší trasy

MapaNaše trasa začala v Christchurch na Jižním ostrově


MapaPokračování cesty po Severním ostrově s cílem v Aucklandu

Seznam navštívených míst:

Aoraki/Mt. CookQueenstownKepler TrackMilford SoundArrowtownRoy's PeakAvalanche PeakPancake Rocks a Blow HolesKrátký pobyt v Nelson LakesBlue Pools Walk a Ship CreekAbel Tasman Coastal TrackMt. TaranakiTaranaki FallsTongariro Alpine CrossingHuka FallsOrakei KorakoWhakarewarewa VillageGeotermální park Wai-O-TapuAuckland

Kompletní přehled článků s našimi zážitky najdete v rubrice Národní parky Nový Zéland. Několik fotogalerií z Nového Zélandu je v rubrice Foto.

Kolik nás to stálo

Za celou cestu ve dvou jsme zaplatili necelých 130 tis. Korun. Přehled nákladů rozdělených podle typu je uveden v tabulce. Hotovost jsme utratili beze zbytku.

Skupina výdajů
Celkem
Auto - pronájem
19 904 Kč
Benzín
7 395 Kč
DOC - poplatky za treky
5 189 Kč
Jídlo - nakoupeno v supermarketech
4 328 Kč
Letenky
55 986 Kč
Občerstvení - fast food
2 081 Kč
Trajekt - přeprava z Jižního na Severní ostrov
3 927 Kč
Ubytování - kempy a motely
10 146 Kč
Vstupné - přírodní atrakce
2 087 Kč
Výměna - hotovost (1000 NZD)
16 000 Kč
Celkové náklady
127 047 Kč
Všechny náklady jsou za 2 osoby dohromady. Směnný kurz se pohyboval kolem 16 Kč / 1 NZD. Většinu plateb jsme provedli kartou, kde se kurz lišil.

Další zdroje informací

Když jsem si otevřel odkazy, které jsem tu chtěl uvést a ze kterých jsme čerpali my, zjistil jsem, že mnoho je již neaktuálních. Navíc se od té doby objevilo spoustu nových článků od různých cestovatelů, takže doporučuji gůglit a zaměřit se na to, co vás zajímá nebo láká. Každopádně si vždy jedno místo prověřte na více zdrojích!

Focení

Udělat pěknou fotku krajiny Nového Zélandu současné mobily prostě nezvládnou, takže si vezměte alespoň průměrný digitální foťák. S kapacitou dnešních paměťových karet jsme vůbec nebyli omezeni v počtu nafocených snímků, které jsme navíc pořizovali v RAWu.

Z příslušenství se určitě bude hodit polarizační filtr a stativ. Ale hlavní důvod, proč tady focení zmiňuji, je nenažranost současných foťáků z hlediska energie. Měli jsme s sebou dva přístroje a nabíjeli jsme je na střídačku skoro pořád - a to v autě. Pokud nemáte nabíječku speciálně upravenou na 12V=, pak to můžete udělat jako my: měli jsme s sebou malý střídač z 12V= na 230V~. Ležel na podlaze pod sedadlem a nabíjeli jsme kdykoli jsme nasedli na delší cestu.

Závěr

Ještě jednou zdůrazňuji, že nejsem žádný odborník na cestování po Zélandu a tady jsem chtěl dát jen tipy a zkušenosti, které jsme měli my.

22 dní cestování po Novém Zélandu - postřehy a zkušenosti

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 1 |  přidat komentář
DonLabuznik  15.2.2019, 16:32   
Když jsem si přečetl o novozélandské přírodě já, dokonale mě uhranula. Rozhodi jsme se proto s manželkou, že další dovolenou zamíříme právě tam. Bylo to sice dost náročné, protože jen cesta letadlem trvala na Zéland skoro 2 dny, ale nakonec jsem si to opravdu moc užili.

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Slavětínská rozhledna

Pokud vím, tak ta stará kovová rozhledna na Žaltmanu ještě stojí. Už jsem tam nebyl asi tři roky. Snad jsou i

ČT Author Cup 2018

Tak to ale byla docela slusna a vtipna exkurze mezi ty amatery, ne? To bys jinak nezazil! :)

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Fiordland National Park Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Zillertal

Krátké zprávy

Zimní Teplické skály

Moc jsme si užili dnešní výlet do zimních Teplických skal. Sluníčko krásně svítilo a na prosluněných prostransvích mezi zasněženými skálami dokonce hřálo, ale jen jsme zalezli do soutěsek, okamžitě jsme pocítili

Velikonoční výlet

Děkuji Dáše, Martině a Vláďovi za zaslání návrhů na letošní velikonoční výlet. Už je máme zpracované a zájemci o tuto tradiční jarní akci z nich brzy vyberou cíl, na který se nakonec společně vydáme.

Ice Ice Baby

Nevím, jestli si někdo pamatuje tenhle hit z devadesátých let, ale právě tak dnes vypadal jeden z našich výletních hitů - Bludné skály v Polsku. Nejenom, že to pořádně klouzalo, ale vrstva sněhu

Trutnováci bajkují

Tak jsem letos poprvé vyrazil na bajku. Na rozjezd to byl převážně asfalt, trošinku sněhu a pak kus bahna, vody a nějaký ten led.