Blue Pools Walk a Ship Creek

První byla plánovaná zastávka, druhá jen náhodná. Blue Pools s hlubokými tůněmi na řece Makarora Martinu zaujaly už při plánování cesty doma nad mapou. Ship Creek je nejenom příhodné místo na zastávku na západním pobřeží, ale také tu můžete obdivovat jeden z nejlepších příkladů močálového lesa. My se tu zastavili jen na krátký odpočinek během cesty na Fow Glacier a užít si slaných a bouřlivých vod Tasmanova moře.

26. března

Opouštíme Wanaku a po šestce vyrážíme na sever. Asi po 10 km se vpravo podél silnice objevilo jezero Hawea, zatímco po levé straně míjíme hory. Situace se otáčí po dalších 20 kilometrech - přejíždíme průsmykem k břehům Lake Wanaka, které se rozprostírá vlevo podél silnice a vpravo máme hory. Zastavujeme na malém placu a fotíme. Na konci jezera Wanaka objíždíme severní okraj národního parku Mount Aspiring, kde se krátce zastavíme.

Blue Pools Walk

Blížíme se k dalšímu bodu v našem itineráři. Jsou jimi Blue Pools, hluboké tůně na řece Makarora plné průzračně modré vody, podle které místo získalo své jméno. Modrá barva vody je výsledkem odrazu světla od ledové a čisté vody z tajícího sněhu. K Blue Pools se dostaneme malou procházkou v délce asi 1,5 km, která začíná přímo u silnice.

Vycházíme od parkoviště a míjíme zelenou ceduli se žlutým nápisem Blue Pools, Forest walk 30 min, zde tak typickou, protože ji uvidíte při každém vstupu do nějakého parku nebo přírodní zajímavosti. Pokračujeme po pohodlném chodníku lesem a dále k lanovému mostu přes řeku.

Dřevěný chodník se chvíli drží břehu řeky a přichází k druhému mostu. A právě tady vidíme přímo pod sebou do hlubokých tůní pod hladinou řeky, omývající bílé vápencové útesy úzkého koryta, které mizí zaříznuto v zeleni lesa. Nad lesem se ukazují zelené kopce a hory s čerstvou sněhovou čepicí. Je nádherný sluneční den, ale je celkem frišno.

Z mostku se vracíme kousek zpět na poloostrov tvořený naplaveným kamením v soutoku říček. Je tu postaveno několik set mužíku nejrůznějších velikostí a tvarů. Chvíli se tam procházíme, zkoumáme různobarevné oblázky a soutěžíme v tom, kdo najde hezčí. Z krásného místa nás vyhání ubíhající den a dotěrné sandflies, které otravují i v dnešním poměrně chladném dni, až se člověk diví, že těm mrchám zima není. Stejnou cestou se vracíme k autu a odjíždíme.

Haast Spit

Dál pokračujeme měnící se krajinou. Úzké údolí se postupně rozestupuje a přijíždíme k 1 až 2 kilometry širokému korytu řeky s holandsky znějícím jménem Haast. Ta neteče  celým údolím údolím, ale klikatí se nejhlubšími místy, které si vymlela. Naplavené suché kmeny prozrazují, jak koryto asi vypadá při jarním tání. Poslední kopce a hory necháváme definitivně za zády.

Za letištěm Haast odbočujeme vpravo a dál se držíme silnice číslo 6. Před námi se objevuje asi 700 metrů dlouhá konstrukce mostu v nejužším místě řeky. Jako obvykle jde o most s jedním jízdním pruhem se dvěma míjecími místy pro protijedoucí vozidla. Vlevo vidíme hory, vpravo moře. Na konci mostu zajíždíme na malé odpočívadlo po levé straně přes silnici, abychom pořídíli pár snímků a prohlédli si širokou říční deltu s dlouhým mostem.

Ship Creek

Ještě před chvílí jsme jeli úzkým údolím s vysokými horskými stěnami, mnoha vodopády a ostrými zasněženými štíty a teď jsme u moře. Fascinují nás stromy u silnice, které vyrostly ohnuté pod vlivem neustálého větru vanoucího od moře. Docela zvláštní pohled. Před přejezdem Ship Creek zajíždíme na parkoviště na pobřeží. Smočit si alespoň nohy v Tasmanově moři se nám už asi nikdy více nepoštěstí.

Parkujeme na malém plácku kousek od dřevěné patrové věže sloužící návštěvníkům k výhledu na moře s přistavěným rozlehlým přístřeškěm. Jdeme přímo k vodě. Moře hučí a k břehu se valí skoro dvoumetrové vlny. Marťa jde odvážně proti nim, ale pak pochopí, že by jí jen tak neškodně neošplouchly pouze nohy, ale mohly by ji povalit na zem a řádně smočit celou. Proto raději ustupuje do bezpečí. Chvíli tu blbneme a běháme bosi. Kazí nám to jen kruté a otravné sandflies. Už zase.

Z Ship Creek vychází dřevěný chodník usnadňující asi 20 minutovou prohlídku původního mokřadu a lesa, který byl dříve podél celého pobřeží. Další 30 minutový walk vede k hustým lesem se stromy zdeformovanými neustálým větrem.