bike-trek.cz
Úvod / Články

Přehled článků

   Jerry    11     
Startuji asi po 4 letech. Když jsem se na startu rozhlédl, kde to vlastně stojím, bylo mi smutno. Sem prostě nepatřím. Ale dám do toho vše a třeba přijedu do 500. místa.
Nikdo neumírá a světla svítí… Akce dopadla na jedničku. Škoda, že nám chyběl náš čtvrtý do party, brácha Vláďa. Dalo to přesně 70 km, maximálka 48, ale průměr byl žalostnej, celých 13 km/h; ale co, hlavně že byla sranda a nikdo se nevymlátil.
Už si to dáváme vic na hraně, víme do čeho jdeme a fakt to stojí za to. Každej, kdo si jen trochu rád hraje s bikem v lese apod, by se tady těžce vyřádil. Nic těžkýho. Rychlé a neskutečně hravé. A hlavně to kari, to je zážitek v tom jet.
Tenhle závod jsme jeli poprvé vloni. Já kolega z práce a ještě jeden, kdysi dávný závodník. Bohužel, loňský rok byl asi po 20 km pro nás ukončen z důvodu čtyř defektů vždy stejného kola a nepřipraveností kolegy. Letos jsme se řádně připravili a s ambicemi na umístění se sešli na startu v maličko pozměněné trojici.
Chvilku se jede, pak klasika dnešního dne; jdeme pěšky. Konečně nahoře. Hvězdu slejzáme. Já se ještě ptám lidí, jestli to někdo sjel. Prý asi 10 lidí a z nich i hlavou napřed. Tak jsme proběhli kořeny a schody a skáčeme na kola.
Pod kopcem ještě stopuje jeden borec, co píchnul a prosí o pumpičku. Jel jsem poslední ve skupině a jako jedinej mu jí teda s velkým riskem házím se slovy: „Ale dojedeš mě a dáš mi ji!!!“ A on: „Jojo…“ Ve vteřine jsem si uvědomil, že jsem si právě vykopal vlastní hrob a jestli píchnu, tak to nemám čím nabouchat. A kdo ví, jestli někdo bude tak ochotnej, jako já a hodí mi pumpu…
Nějak tuhnu, snad mrznu, nebo dochází síly? Sahám pro gel do zadní kapsy, ale nejde to, nejdou mi stisknout prsty, nic, nejde mi vzít láhev, nedokážu ji vyndat z košíku, jsem promrzlej na kost a beru energii, jen ze špinavé, blátopískové vody, která stříká od kol těm, co to krosej přede mnou a cákaj mi to přímo do pusy a očí. Mam dioptrické brýle, takže vidím dvojnásob kulový, ale bez nich bych se válel už někde v rokli.
V roce 2008 jsem jel naposledy bikový závod, při kterém jsem měl oholené a namazané nohy a nebral jiné místo, než do první 10. Potom jsem se na to nějak vybodnul a kolo mě přestalo, hlavně závodění na něm, bavit. Nohy sakra rychle zarůstaly, břicho se zvětšovalo a má fyzička byla hodně špatná. Pak přišel rok 2011, září - skoro konec bikové závodní sezóny - a já chytnul chuť a sílu znovu se postavit na nějaký závod.
Tak poprvé v životě jsem stavěl na 9 občerstvovačkách, snědl asi dvě kila salámu, přepravku koblih, půl přepravky luxusních šátečků, plato jednohubek a vypil 5 litrů Coca-Coly. Sudety jsem si užil jako pravej hobbík a cykloturista. Když už mne předjížděla pátá holka a chlapíci v teplákových soupravách, tak jsem se styděl přijet do cíle s číslem 28. Nakonec jsem se tam dostal na nějakým 194. místě s časem nad 7 hodin. Sudety byly i tak super.
Taky jezdíte mtb maratony spíše jen pro radost a tu atmosféru jako my? Pak asi vůbec netušíte, jaké to je dojet v první desítce. Zkuste se začíst do krátkého reportu z Ratibořického maratonu, kde náš kamarád Mirek Jero parádně zabodoval a dojel na skvělém 9. místě v celkovém pořadí! A ještě mu zbyly síly napsat tento článek.

Kalendář akcí

Naši bajkeři

Jerry

Biker z Krkonoš

Hořeňa

Poslední komentáře

Přechod Beskyd

Letos jsme tam byli jen tak na vyjížďce a je tam celkově mrtvo. Ale taky pamatuju

ČT Author Cup 2018

Díky za tenhle článek ze závodu. Zase jsem si parádně početl a pobavil se! Kamarád Honza

Blátivé Specialized Rallye Sudety

Supr závod. Letos bylo počásko naopak za odměnu, co? ;-)

Krátké zprávy

Příliš komfortní lanovka

Slíbili jsme dětem, že je vezmeme na tu nejvyšší horu (zatím jen Česka). Abychom je úplně neodrovnali, zvolili jsme pro cestu nahoru lanovku, kterou jsem jel snad po 10 letech; takže

Luční b. na silničce

Dnes na Luční Boudě v Krkonoších. Velká to paráda. Na silničce dřina, ale i tak krása.

Inverze na Sněžce

Dnes na Sněžce. Asi není co dodat.

Inverze