Připadá mi, že Vláďu žene vztek, což mě pobavilo, ale úsměv na tváři jsem kvůli tomu neměl. Jednak musím dýchat víc než kdy jindy a pak to bláto. Jedeme opravdu jako o závod!
Na zápraží stojí dvě ženy, z nichž jedna má od řetězu, který napíná štěkající černý pes rozzuřený z našeho příjezdu, rozdrásané ruce do krve. Stařenka volá, že musíme statek objet.
Nohy mi trochu prokluzují, protože se snažím našlapovat tak, abych si úplně nezalepil kufry. Ale marně, jak se potvrzuje nahoře, kdy se při jejich čištění alespoň krátce vydýchám.
O minulých Velikonocích nám klaplo naprosto parádní počasí, ve kterém jsme se v rekordním počtu v historii výletů vydali do Českého ráje na Kost. Letos padla po Kosti volba na další odpadek.
Vláďa mě zve do Krkonoš, kde připravuje parádní výšvihy. A tak jsem se mu to rozhodl oplatit a ukázat mu můj domácí terén. Kopce tu nejsou, ale i tak se zde dá najít trochu technický terén.
Rozhodl jsem se pro své kamarády a známé z Hradce, kteří se nevěnují bikingu, uspořádat takovou nenáročnou akci a vytáhnul jsem je na terénní trasu na Kuňku.
Podzemní pevnost v Josefově se stala terčem našeho dalšího Velikonočního výletu. Po prohlídce temného podzemí jsme se totiž rozhodli pro návrat do 20 km vzdáleného Hradce pěšky!
S Pepou se za ranního rozbřesku vydáváme na naplánovanou trasu na Zvičinu, Betlém a zpět. Podle mapy jsem trasu spočítal cca na 80 km. Nakonec tachometry ukazovaly 108 km!
Už něco pamatujeme. Proto si tu můžeme v rámci ohlédnutí 20 let nazpět připomenout výstup na Mont Blanc, který nám tehdy úplně parádně vyšel. Navíc za podmínek, které jsou dnes už opravdu minulostí.
Až do dubna 2027 bude kvůli rozsáhlé rekonstrukci uzavřena chata Hvězda v Broumovských stěnách. V současné době není v provozu ani stánek, ale podle dostupných informací by zde měl být v sezóně provizorní provoz.