bike-trek.cz

Na skok v Dolomitech

  9. a 10. července 2022
Úvod / Články / Hory / Na skok v Dolomitech

Perla Dolomit - Lago di Braies - byla jen krátká zastávka cestou z Innsbrucku za naším hlavním cílem v Dolomitech - túrou kolem masivu Nuvolau k ikonickým Cinque Torri, kterou jsme podnikli následující den po noci pod širákem.

9. července

Lago di Braies

Chvíli to vypadalo, že z dnešního výletu nebude nic, protože jsme na několik hodin uvízli v zácpě na silnici E66 kousek za obcí Perca. Po popojíždění 10 m/min jsem to vzdal a zastavili jsme na vedlejší silnici ve Vila di Sotto u potoka. V klidu jsme se najedli a po necelých dvou hodinách se zase zařadili do posledních zbytků kolony aut, která se naštěstí brzy rozplynula a nedlouho nato nám navigace oznámila, že jsme dorazili do cíle.

Lago di Braies

Jezero Braies (německy Pragser Wildsee) leží v nadmořské výšce 1469 metrů a je považováno za nejhezčí a také nejnavštěvovanější jezero v Jižním Tyrolsku. Jeho rozloha je 31 ha a maxilmální hloubka 36 metrů. My jsme si ho vybrali jen jako krátkou zastávku při cestě z Innsbrucku do Dolomit.

Za horkého dne a pálícího slunce jsme v odpoledních hodinách zastavili na velkém placeném parkovišti plném aut. Kolem starého Grandhotelu Pragser Wildsee jsme doslova prodrali davem ke břehu jezera. No to je teda mazec, tady je to úplná masovka! Navíc spousta výletníků v nedělních oblecích a róbách. Ale jezero je hezké, zasazené mezi bílými vrcholy se zeleným lemem lesů. Po hladině se to hemží lodičkami. Jdeme vlevo podél jezera kolem jejich půjčovny, což je pěkná dřevěná bouda postavená na vysokých kůlech přímo nad hladinou. (Jezero, jeho okolí i tahle bouda si zahrály v italském seriálu s Terence Hillem, který právě v těchto dnech běží na ČT.)

Lago di Braies

Děti si chvíli užívají ve vodě a pak pokračujeme v procházce kolem jezera. Pobřežní lesní pěšina se postupně zvedá na skalní ostroh a dále na dřevěné lávky se zábradlím, zabudované poměrně vysoko ve strmé skalní stěně. Po jejím překonání se zase vrací dolů a pak už celou dobu pokračuje lesem a kopíruje břeh. Na jiho-západním konci jezera je kamínková pláž, kde jsme se na chvíli usadili a jen si užívali ten pohled na lehce zvlněnou hladinu a krásné hory. Tady je už také mnohem méně lidí a nedělní výletníci sem nechodí vůbec.

Lago di Braies

Na parkoviště jsme se vrátili kolem páté a za odpolední stání jsme zaplatili 10 EUR. Od jezera jedeme zpět na silnici E66 a u Toblachu odbočujeme do hor na silnici SS51 směr Cortina d'Ampezzo.

Noc v Dolomitech

Jsme úplně uchváceni krásou a dominantními masivy a vrcholy Dolomit. Byl jsem tu poprvé a naposledy v roce 2000, kdy jsme tu toho pochodili poměrně hodně, a skoro bych na tu nádheru zapomněl. Je nám jasné, že jeden den a jedna túra nás nemohou uspokojit. Podél silnice je to každou chvíli nějaké parkoviště s nástupem na túry nebo kemp. Už jen ta projížďka po klikatící se silnici spoutané horami je zážitek.

Už dopředu jsem si na mapách vyhlédnul jedno parkoviště, kde bychom mohli přenocovat a odkud to nebudeme mít daleko na východisko zítřejší túry. Sice jsme cestou viděli i jiná pěkná místa, kde by se dalo přečkat noc, ale rozhodli jsme se držet plánu. Přijíždíme sem v podvečerních hodinách a parkujeme mezi asi 9 dalšími auty. Některá ještě večer odjela. Bylo jasné, že tu nebudeme spát sami a dokonce i češtinu jsme slyšeli. Dali jsme si výtečnou polévku z konzervy (zakoupeno v Rakousku) a ulehli pod hvězadmi. V noci pofukovalo a spadlo i pár kapek, ale naštěstí nakonec nepršelo.

10. července

Nuvolau e Cinque Torri

Hledal jsem nějaký kratší rozumný pěší okruh v Dolomitech, po kterém bychom byli schopni ještě dojet k moři. Vzpomněl jsem si na jeden výšlap, který jsme tu absolvovali v rámci zájezdu zaměřeného na feraty a zvolil okružní trasu ze sedla Passo Giau k rif. Averau a dále k Cinque Torri.

Nuvolau

Brzy ráno jsme po krátké snídani pobalili a hned jeli dál. Projíždíme malebnou a ještě trochu rozespalou Cortinou, ale na jejím konci při výjezdu na SR48 se před námi i za námi objevuje stále více aut, až postupně zpomalujeme v dlouhém vláčku. Naštěstí na odbočku SP638 k pasu Giau už zatáčíme jen my a dvě další auta. Silnice plná utažených serpentin a ostrého stoupání je také zážitek. Mám pocit, že v některých zatáčkách otáčím volantem na doraz. Jak jsme tudy mohli projíždět autobusem!?

Zastavili jsme u silnice nahoře v pasu. Je polojasno, chladno - teploměř v autě ukazuje 12°C - a dost fouká. Za chatou u parkoviště se na pojujeme na turistickou trasu a pod výraznou věží Ra Gusela míříme vlevo. Od jihu po západ se nám otvírají pohledy na okolní hory, hlavně na dominantní masiv Marmolady, vzdušnou čarou vzdálený 17 km, s nejvyšším vrcholem Punta Penia s nadmořskou výškou 3343 metrů, na kterém se nedávno odehrála tragédie, když odtržený kus ledovce zavalil několik turistů. Na vzdálených vrcholcích se střídá slunce a stín od plovoucích mraků. I my střídavě zapínáme bundy podle toho, jak na nás svítí. Ale je to lepší než aby bylo horko, jak si tu pamatuji tenkrát.

Nuvolau

Když jsme procházeli pod sedačkovou lanovkou spojující chaty Fedare a Averau, turistická pěšina se změnila ve štěrkovou cestu, která začala výrazně nabírat výšku do sedla k chatě Averau. U chaty si chvíli sedáme jen na malou sladkost a dětem slibujeme, že na chatu, kde si dáme oběd, je to už jen kousek. Prohlížíme si fotky z 1. světové války umístěné venku před chatou vyobrazující momenty, kdy se přímo v těchto horách odehrávaly těžké boje a navíc v pro nás v neuvěřitelných podmínkách a rozhodně ne v takovém vybavení (oblečení), které máme k dispozici dnes.

Z druhé strany sedla je už vidět na Grande Torri, výraznou sklaní věž obklopenou menšími, která ale proti masivu Tofano v pozadí přes údolí nakonec působí titěrně. Což teprve pak chata Rf. Scoiattoli, na kterou se děti už dlouho ptají, protože jim tam slibujeme oběd. Mezi Averau a Rf. Scoiattoli je živý provoz turistů v obou směrech. Scházíme dolů a nejprve míříme k Cinque Torri. Neustále ji fotím a už tady přemýšlím, který z těch záběrů bude ten nejlepší a které nakonec vymažu. Zlatý kinofilm. To jsem udělal maximálně tři fotky z různých pohledů a bylo.

Cinque Torri e Rf. Scoiattoli

Hladoví nakonec míříme do chaty. Venkovním plátěným přístřeškem cloumá silný vítr, který tu fouká daleko víc než nahoře v sedle. Procházíme zastřešenou terasou plnou lidí a vstupujeme do samotné dřevěné stavby chaty. Uvnitř je útulná restaurace s krásným výhledem - a hlavně volným stolem. Navíc se u nás zastavuje příjemná obsluha s informací, že se právě otvírá kuchyně a že si za chvíli budeme moct objednat. Po chvíli sezení na lavici jsem navíc zjistil, že se tu topí. Tak to se nám pak vůbec nebude chtít ven. Jídlo opět výtečné, pro nás čtyři včetně pití za 47 EUR.

Torre Grande

Z chaty se jdeme samozřejmě ještě podívat na Cinque Torri a pak už scházíme do malebného zeleného údolí, kterým se proplétá krásná pěšina směrem k Crepe dei Ronde. Je tam turistický ukazatel, ale hlavně se tu schází skalní zlom po klikatící se pěšině. Ta se dále drží okraje masivu Averau a neustále stoupá a zase klesá. Na základě prohlídky mapy jsem nic takového nečekal a myslel jsem, že návrat tudy bude už naprostá pohoda a rychle budeme zpět u auta. Ale to jsme si museli ještě zasloužit. Děti prohlásili, že zítra už opravdu chtějí netúrovat a odpočívat. "Opravdu?", ptají se nedůvěřivě, když s nimi souhlasíme, slibujeme jim několik dní odpočinku a navíc s překvapením.

Nuvolau

Na druhou stranu je pravda, že to tu bylo velmi hezké. Tady se nám nabízejí výhledy na východ a jiho-východ, postupně, jak se stáčíme, i na jih. U velkého kamene, který vypadá jako jehlan zapíchnutý špičkou do země, se zastavujeme na malé občerstvení. Pak míjíme odbočku na ferratu vedoucí k chatě Nuvolau, kterou jsem tu minule lezl nahoru, ale vůbec si to místo nevybavuji. Ještě chvíli a pěšina mezi skalami se stává pěšinou na louce. Už vidíme silnici i místo, kde parkujeme.

Balíme a po silnici plné zatáček sjížíme do Selva di Cadore. Už dlouho jsem si nezatočil volantem jako dnes. Pak už směr Longarone a dál k moři na pár dní pohody, než zase zamíříme na sever do Alp.

Na skok v Dolomitech

Foto k článku

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Upravený okruh Plassen Runde (Dachstein)

Moc hezké!

Velká Sova na biku. Konečně!

Chtěli jsme se na Velkou Sovu vydat minulý týden, ale podle informací dostupných na internetu byla

bike - circus Hinterglemm (mtb Rakousko)

My jsme do Hinterglemmu vyrazili na doporučení kámoše už začátkem června. Sice jen na 4 dny

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Fiordland National Park Stubaiské Alpy Karwendel

Krátké zprávy

20 let na internetu

19. července 2002 byl zaznamenán první přístup na stránky, které se postupně vyvíjely, rozšiřovaly, vylepšovaly, až zakotvily na současné podobě a obsahu na doméně bike-trek.cz. Už koncem devadesátých let jsme v rámci pořádání velikonočních

Na chatu Hvězda

Za krásného podzimního dne jsme se prošli po klasické trase: Hlavňov - Kovářova rokle - chata Hvězda (oběd) - Supí hnízdo - Pánova věž - Pánův kříž - Hlavňov. Kolem