Už dlouho s Vláďou plánujeme nějaký výlet do Krkonoš, který by nás přivedl na nová místa a zároveň jsme nemuseli jet moc daleko. Hlavně se musíme vyhnout Sněžce a Luční boudě, protože tam jsme pořád. Jedna navrhovaná trasa by nás provedla kolem Lysé hory, ale doprava do Rokytnice nad Jizerou by nám zabrala spoustu času. Nakonec jsme tedy zkrátili původní Vláďův návrh a pod sluncem pálícím jako křen si prošli úbočí Kozích hřbetů. (Luční boudě jsme se ale nevyhnuli.)
Další horký den, kdy slunce pálí jako křen!
- Vláďa -
Podkrkonošská krajina je nádherně vymodelována dlouhými stíny ranního slunce a mně už ani trochu nevadí, že jsem dnes musel vstávat o něco dřív. Přijíždím do Trutnova, kde nastupujeme do autobusu směr Vrchlabí a dále Špindlerův Mlýn, kam nakonec úspěšně dorážíme navzdory vydrncaným zadkům z rozkopaných silnic. Krátce po deváté se orientujeme a vyrážíme vstříc kopcům.
Tedy ten první kopec, i když je ještě součástí města, předkládá docela slušný krpál. Vláďa prohlásil, že by ho teda nechtěl nahoru šlapat na kole, a to i přesto, že je vyasfaltovaný. Stoupáme po červené k Dřevařské cestě, kde se dáváme směr Svatý Petr. Stále po asfaltu brzy přicházíme k rozcestí se žlutou. Ta nás vede lesem vzhůru po široké lesní cestě, kterou po asi 1,5 kilometru opouštíme vlevo vybíhající pěšinou, místy vyskládanou z kamenů. To jsme už na úbočí Kozích hřbetů, ale z nich odsud samozřejmě není vidět nic. Můžeme se jen kochat pohledem na druhou stranu na poměrně monotonní zeleň protějšího svahu s několika zářezy sjezdovek a pár domky dole ve Svatém Petru. Krátké zastávky tak vyplňujeme i několika chutnými borůvkami roustoucími podél pěšiny.
Libujeme si, že je tu takový klid. Zatím jsme tu prošli jen my dva a asi další čtyři lidi. Vše se ale mění za spojnicí s červenou, která sem také přivádí turisty ze Špindlu. Průvod vzhůru je výrazně hustší a kromě lidí a psů, kteří - jak odhaduji - zvyšují návštěvnost hor o dobrých 10%, tu přibývá i odpadků podél pěšiny a hlavně pomuchlaných papírových kapesníků. Turistky, je to fakt nechutný, co po vás v přírodě zůstává!
Štěrková pěšina šplhá úbočím stále vzhůru k hřebeni Kozích hřbetů, v některých místech si vypomáhá dřevěným chodníkem, v jiných zase kovovými schodišti. Přicházíme k rozcestí s odbočkou k vrcholu Krakonoš, který je nejvyšším bodem Kozích hřbetů. I my míříme na nedalekou kótu. Docházíme k velké dřevěné tabuli s popisky jednotlivých míst a vrchoů, které odsud vidíme na západ. Směrem od nás také vybíhá křivka malebných Kozích hřbetů. Škoda, že původní turistická cesta vedoucí přímo po jejich hřebeni je už minulostí. I když já mám pocit, že jsem tudy v dětství šel. Nebo to bylo v minulém životě?
Pohled na hřeben Kozích hřbetů z vyhlídky na Krakonoši
Kromě nejbližších kopců a Údolí Bílého Labe dobře vidíme na Vysoké kolo a na budovu s vysílači stojící na okraji Sněžných jam. Před šesti lety jsme tam podnikli podobný výlet, kdy jsme se mohli radovat z nově navštívených míst. V mlžném horizontu pak poznáváme ještě Ještěd, v Českém ráji pak Tábor a Kozákov a dalekohledem i siluetu Trosek. Na východě je samozřejmě nepřehlédnutelná Sněžka a blízká Luční hora.
Vracíme se zpět k rozcestí a po červené pokračujeme k východu. Po půl kilometru míjíme nějaké (snad betonové) bloky a později se na ceduli dozvídáme, že jde o pozůstatky Rennerovy boudy. Zůstal tu jen pramen, který se mi docela hodí a doplňuji z něj vodu do láhve. Vláďa se na něj upřeně dívá a vzpomíná, jestli je to ten, který má uložen z dětství v paměti a v krabici v podobě černobílé fotky. Prý se zeptá doma, jestli tu už byl. Odsud už krásně vidíme na Luční boudu, kde se chceme zastavit na oběd.
K Luční boudě přicházíme nezvykle z jiné strany a po dřevěném mostku vstupujeme přímo do bufetu a sousedící restaurace. Porovnáváme nabídku v obou typech stravování. Nakonec rozhoduje cena, když můžeme dát za stejnou klobásu o 40 Kč méně a přitom si také pohodlně sednout ke stolu. "Slunce pálí a křen taky", prohlásil Vláďa po prvním soustu. S chutí jsme to zapili decilitry malinovky, která se přeci vyrábí z malin a sodovky, žejo Jirko V.?
Stále si držíme směr východ a pokračujeme k Obřímu sedlu, tentokrát po modré značce vedoucí přes Úpská rašeliniště. Od mé poslední návštěvy tu byly vybudovány nové cesty spojující dřevěné povalové lávky. Jak říkávám, výrobci pohor brzy zkrachují, protože po těchto dálnicích můžete jít i v trepkách za 30 Korun od asijských trhovců.
Kolem Polské boudy postává, posedává i polehává množství výletníků, z větší části importovaných novou kabinovou lanovkou, jejíž mohutné sloupy teď hyzdí pohled na blízkou Sněžku. Pro velký počet lidských těl už nezbývá místo, kde bychom my dva mohli omylem šlápnout na trávník a přispět tak k jeho trvalé devastaci, na což si stěžuje KRNAP na ceduli u cesty. Chvíli tu pozorujeme ten frmol, než jsme se napili a nahodili batohy zpět na propocená záda.
Pohled do Obřího dolu
Sestupujeme po modré do, dnes také horkého, Obřího dolu. Při pohledu na lidi stoupající proti nám jsem rád, že už budeme jen klesat. Na nově vydlážděné šikmé cestě, kterou tu KRNAP opravuje za 17 miliónů, to po drobných kamíncích dost nepříjemně podjíždí. Někdo prostě usoudil, že schody už do přírody nepatří. Před horkem na chvíli unikáme do malého prostoru staré vodárny, která tu byla vybudována pro zásobování původních chat na Sněžce vodou. Pak už jen sestupujeme klikatici horkým lesem, prořídlým suchými a popadanými stromy.
Nad Pecí Vláďa ještě kontroluje čas odjezdu autobusu a po několika výpočtech zvyšujeme rychlost chůze na 7,2 km.h-1. Já se nestačím divit stavebním změnám, které dole ve městě proběhly a probíhají, a to jsem tu nebyl sotva 2 roky. Autobus jsme v pohodě stihli a cestou zpět mi Vláďa okýnkem ukazuje, kde všude jezdí na horáči. Je to prostě bajker z Krkonoš!
Z celkem pěkného výletu se vracím od slunce spálený z jedné strany, že bych mohl dostat dvojroli ve westernu a zahrát bělocha i rudocha. Stačilo by se jen před kamerou patřičně natočit.
Špindl - Pec přes Kozí hřbety
Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 2 | přidat komentářČlánky ze stejné lokality
- Dívčí, Mužské a Ptačí kameny v rubrice Hory (2021)
- Ze Špindlerova Mlýna na hřebeny v rubrice Hory (2021)
- Za posledním sněhem do Krkonoš v rubrice Hory, Výlety a turistika (2021)
- Rozhledna Žalý v rubrice Výlety a turistika, Výlety s dětmi (2020)
- Pramen Labe a Sněžné jámy v rubrice Hory, Výlety s dětmi (2020)
- Labe (a geodetická rozporuplnost jeho toku) v rubrice Za prameny (2020)
- Enduro Trutnov v rubrice MTB závody (2019)
- Noční výstup na Sněžku v rubrice Výlety a turistika (2017)
- 43. ročník přechodu Krkonoš v rubrice Výlety a turistika (2015)
- Krkonošská 70 - mtb maraton týmů v rubrice MTB závody (2015)
Foto k článku