Od prvopočátku bylo jasné, že tento výlet musím podniknout sám, myšleno bez zbytku naší rodiny. Spoléhal jsem ale na kamaráda Martina, že mi v cestě na vrchol bude dělat parťáka.
Na soutoku Teplé a Studené Vltavy mi tatínek říkal: „Tam se nikdy nepodíváme, tam je železná opona.“ I tato vzpomínka byla pro mě důvodem vypravit se do míst vzniku Studené Vltavy.
Při návratu z krásného výstupu na Hoher Dachstein jsme nakonec jako doplňkový cíl zvolili Grosser Sonnstein. Nabízí skvělé výhledy a jeho vrcholový kříž je dosažitelný v krátkém čase.
Chvilku se jede, pak klasika dnešního dne; jdeme pěšky. Konečně nahoře. Hvězdu slejzáme. Já se ještě ptám lidí, jestli to někdo sjel. Prý asi 10 lidí a z nich i hlavou napřed.
Řeknete si: kupka hnoje. Jenže teď a tady jsem nadšen. Závěrečný úsek je nádherný, vzdušný, ne však extrémní (asi i díky dnešnímu bezvětří). A ty pohledy dolů stojí za to!
To co tam vede, se ani náhodou nedá nazvat cestou. Je to strašně prudký a ke všemu je to směs bahna, balvanů, vody, mechů a vysoké trávy s příchutí několika popadaných stromů.
Už dlouho plánuji nějaký švih, při kterém bych využil dopravu vlakem na místo startu. Z několika možností jsem jako první vybral cestu vlakem do Rokytnice v Orlických horách.
Nadešel čas na nutnou výměnu prasklé hlemy. Byl jsem s Uvexem velmi spokojen a tak jsem se ani nedíval po jiných značkách a v sortimentu si vybral Uvex Ultrasonic.
Jednu srpnovou sobotu jsem se vypravila dohledat pramen Dědiny. Auto jsem zaparkovala v Sedloňově a vyrazila jsem po žluté turistické značce směr Polomský kopec.
K něčemu se musím přiznat: byl jsem na Top of Salzburg. Atrakce s vyhlídkami v oblasti Kaprunu, kam se navonění turisté vozí navazujícimi lanovkami. Je to nejhnusnější místo, které jsem kdy v Rakousku a …více
Vylechnul jsem si pořad Jak to vidí s dokumentaristou Honzou Svatošem na téma, cestování a jak se změnilo cestování za poslední roky a úplně se s jeho názorem ztotožňuji. I my si letos zažili …více