Štramberská Trúba

Z naší krátké dovolené, kterou jsme strávili v Moravskoslezském kraji, bych vypíchla určitě městečko Štramberk a hrad Helfštýn. Vyrazili jsme totiž s malými dětmi a právě Štramberk i Helfštýn u nich sklidily velký úspěch. Já se krátce podělím o krátkou návštěvu Štramberka.

Horské městečko v centru Štramberské vrchoviny v předhůří Beskyd je pro svou malebnost nazývané Moravský Betlém. Jediné, co o něm známe, jsou štramberské uši a zřícenina hradu Strallenberg s válcovou věží zvanou Trúba. To, že se jí říká Trúba jsem ale nevěděla.

Docela řešíme, kde zaparkujeme. Mirek měl nastudovanou mapu a opravdu se potvrdilo, že nejlepší bude parkoviště v ulici K Očnímu. Odtud totiž vede polňačka a pěšina lesíkem do kopce k hradu a pak se sestoupí na náměstí. S dětmi jsme vystoupily pod náměstím a Mirek jel zaparkovat a došel za námi.

Na náměstí zatím hledám nějakou restauraci, protože je skoro poledne a tak jsme se rozhodli začít obědem. Nad střechami vidím kulatou věž, tyčící se ze stromů k nebi jako nějaká raketa. Zastavil mě starší pán a ptá se: "Jdete na Trúbu?" Vůbec jsem nechápala, co tím myslí. Až později jsem se dozvěděla, že jde právě o dominantu Štramberka. Snad jsem ho neurazila.

Na zahrádce restaurace Městský pivovar to s obsluhou opravdu dost slušně vázne a tak se přesouváme za roh do hotelu Štramberk na zahrádku schovanou na malém dvorku. Počasí se trochu kaboní a jen jsme dosedli, začalo drobně pršet. Přesunuli jsme se dovnitř, kde jsme nejenom déšť přečkali, ale také se dobře najedli.

Konečně se vydáváme na prohlídku. Přecházíme přes náměstí kolem kostela a noříme se do krásných uliček v kopcích. Nám se to moc líbí, ale jak je to praktické na běžné bydlení teda posoudit neumíme. Uličky jsou dlážděné nebo vykládané hrubými kameny a lemované starými domky, nejčastěji roubenými. Opravdu moc hezké místo s příjemnou atmosférou. V horní části se nad jejich střechami objevuje válcová věž s dřevěným ochozem a střechou ve tvaru jehlanu.

Přicházíme ke zbytkům hradu. Před ním stojí velká dřevěná hospoda s terasou a už od ní se nabízí krásný výhled do kopcovitého kraje. Kupujeme si lístek na Trúbu a jdeme nahoru. Po dřevěném schodišti vystaveném uvnitř věže stoupáme až k ochozu, který věž lemuje po vnější straně.

Výhled je hezký a i děti si to užívají. Jen mám tu dost zvláštní pocit, když stojíme na prknech ochozu, která jsme před tím viděli odspodu. Snad neprasknou. Jeden pán, co si vyhlídku obchází v opačním směru než my, mě upozorňuje na to, že je tam v podlaze jedno prasklé pole prken, ale že to jde v pohodě překročit. Vtipálek! 

Po prohlídce Trúby se vracíme Jaroňkovou ulicí zpět a na jejím konci odbočujeme vlevo na polní cestu, která se pak mění na prudce klesající pěšinu a která nás dovedla na parkoviště v ulici K Očnímu.