Watzmann napotřetí dal
Watzmann má svoje mikroklima a velice často se předpověď na Berchtesgaden s podmínkami na hoře rozchází. Možná i proto se mi podařilo vyšlápnout na vrchol až při třetím pokusu.
Dramatický Weisshorn
A pak bylo ticho... Úplné ticho. Dolů se začali snášet ptáci. Moje první slova byla "Bože, ne..., bože to ne!" Nikdy na to nezapomenu. Chvěl jsem se, sundal jsem baťoh a mezitím jsem uviděl Libora jak mi připomíná abych rychle zavolal vrtulník. Už jsem tahal telefon, ale bylo mi jasné, že tomu klukovi už nikdo nedokáže pomoci. Zavolal jsem chataře a vysvětlil kde a co se stalo.
Gross Priel - skialp 2004
Sníh...kde je? To je opravdu špatný vtip! Není tomu ani rok, co jsme se i se sněžnicemi bořili hluboko do prašanu, a teď musíme pokorně dupat po sluncem vysušené louce s lyžemi připevněnými bohužel na batohu. Místním usedlíkům, kteří po nás pokukují s nepochopením v očích, bychom jen ztěží vysvětlovali, že nám to nevadí. Oni neznají večerníčky o včelích medvídcích, kteří si taky za sluníčkem došli, stejně tak jako my si dojdeme za sněhem.
Pallavicini Rinne - Gross Glockner
To je snad zlej sen, jsme uvězněni v moři špatně vrstvené žuly a já se marně snažím najít oporu pro přední hroty maček. Hrabu jako rejsek v silné vrstvě čerstvého prašanu. Konečně stupy!
Pokus o Grand Combin
Grand Combin jsou dvě slova, která mám v hlavě celé jaro když chodím běhat, když kecám v hospodě o horách s klukama, a taky když večer usínám. Tento kopec se stává mojím letošním cílem. Už jsem prosurfoval snad všechny odkazy, které se o Combinu zmiňují, dokonale jsem prostudoval průvodce, kterého jsem si okopíroval od Zbynďi už před třemi roky, a nechal jsem si nakreslit cestu od jednoho horolezce, na kterého jsem narazil na Internetu.
Grosser Möseler 3480 m n.m.
Závěrečná pasáž nám dala ještě pěkně zabrat, dupačka v již měkčím sněhu to byla vážně vydatná. Námaha se nám ale vyplatila a kolem 9:30 jsme všichni šťastni stáli na vrcholu vysokém 3480 m n.m. Foukal vítr, z Itálie se přes nás s železnou pravidelností cedily mraky a mizely kamsi na sever, výhled na okolní kopce mojeho zamilovaného Zillertalu byl krásný.
Výstup na Gamshorn
Silvretta v našem povědomí existovala vždy jako skialpinistická „Mekka“, která leží kdesi na západě Rakouska. Věděli jsme, že se jedná bezpochyby o krásné pohoří, ale dosud nikdy nebylo naším cílem. Po horopisné stránce Silvretta rozhodně zanedbatelná není, a to nejen kvůli své rozloze 900 km², ale i díky 50-ti třítisícovým vrcholům a 120 menším ledovcům, které se v ní nacházejí!
Gross Glockner, 3.798 m n. m.
Na vrcholu bylo úplné bezvětří a vydrželi jsme se tam kochat skoro celou hodinu, jedli jsme opět doma dělané a moc dobré müsli, všelijaké sůši a také chleba a kus prasete.
Výstup na Lyskamm, Monte Rosa
Jdu...jdu sám, konečně jdu sólo na Lyskamm, není to sen. Chvilku tomu ještě nemůžu uvěřit, ale je to tak. Vnímám každý krok, každé zaseknutí mačky do tvrdého firnu, každé zapíchnutí hůlky. Myslím na horu, na hřeben, na vrchol, na ní...stejně jako večer. Je stále se mnou. Ne, nejsem sám. Asi po půl hodině konečně začíná vycházet slunce, první paprsky začínají olizovat Mont Blanc nedaleko, je to překrásná podívaná, musím si jí přeci vyfotit. Šahám pro foťák a marně ho hledám.
