Večer jsme nakonec našli potřebný autobusový spoj, kterým se ráno v 8:25 vydáváme úzkou a klikatou horskou silnicí do sedla Sella. Odsud sice jede lanovka k chatě Toni Demetz, ale převýšení není tak velké jak velká je cena za tuto lanovku, a proto volíme výstup pěšky. Taky si to musíme nahoru trochu zasloužit.

Po vystoupení z autobusu upravujeme oblečení a navzdory pocitu chladu jde mikina dolů. Vždyť nás teď čeká stoupání, které rozhodně zahřeje. Nejprve mírně stoupáme po cestě 525, která postupně přechází do suťoviště a zvětšuje sklon. Ozývá se opakované ostré krátké zapištění, vracející se odrazem od skalních stěn. To bijí na poplach svišti poblíž pěšiny, kde pozorujeme sviští rodinku na nedaleké skále. Tedy spíše je to tak, že svišti se nechají z bezpečné vzdálenosti okukovat. Když jsme vystoupali výše, objevil se za námi pohled na Piz Boé a také část Marmolady. Kousek pod chatou je odbočka na feratu, ale my pokračujeme posledními serpentinami normálky k chatě.

U chaty Toni Demetz, stojící v sedle Sassolungo s nadmořskou výškou 2685 metrů, se krátce občerstvujeme italskými sušenkami z batohu a zastavujeme se u zajímavých fotek z jarního vykopávání chaty ze sněhu. Terén se tu láme a dále sestupujeme úzkým údolím spolu s mnoha dalšími turisty nejrůznější zdatnosti. Zrovna cestou dolů k chatě Vincenza nás jejich pomalu a nejistě kráčející štrůdl zdržoval a museli jsme je předejít sutí.

Přicházíme ke krásné kamenné chatě Vincenza, posazené na okraji ostrohu s krásným výhledem dál do údolí. Zašli jsme dovnitř a usadili se v útulné restauraci u posledního volného stolu, který měl bohužel výhled jen do skalní stěny. Ale oběd byl výborný a my spokojení pokračujeme dál.

Sestup ze sedla Sassolungo k chatě Vincenza

Od chaty ještě chvíli sestupujeme po cestě 525 a pak se stáčíme vpravo na sever na 526A. Cesta dál vede přímo pod vysokou severní stěnou Sassolungo. Moc hezký úsek po téměř vrstevnici s krásným otevřeným výhledem po levé ruce na oblé zelené kopce a také na známou Secedu se zubatým hřebenem Formeda. Když se ohlédneme k východu, nabízí se nám pohled na Alpe di Siusi, což zatím nevíme, protože tam zavítáme později. 

Pohled na Secedu

V jednom místě přecházíme malé sněhové pole, v dalším pak pěšina zachází pod mohutný převis, ze kterého na nás padají velké kapky. Z rozcestí poblíž chaty Emilio-Comici už přichází poslední úsek k lanovce. Tady míjíme pastvinu s krávami, kde si holky jednu pohladily a ta se k nim hlavou přitulila a za odměnu se s nimi doslova pomazlila. Nic podobného jsem nikdy neviděl.

Gruppo Sella

Pak už přichází závěrečné stoupání doprovázené pohledem na nepřehlédnutelnou skupinu Sella ke stanici lanovky Ciampinoi, kterou jedeme dolů do Selvy. Dnes to byl parádní okruh na zahájení dovolené v Dolomitech.

Obvykle si dobře pamatuji všechna místa, kde jsem kdy šel, ale až doma jsem zjistil, že tuto trasu jsem tu absolvoval během své první turistiky v Dolomitech v roce 2000 s kamarádem Jirkou. Tehdy jsme ale šli celý okruh zpět do sedla Sella.