
1. května 
Tento rok slavíme 10. výročí založení našich stránek, věnovaných horskému kolu, horám, turistice a cestami za poznáním. Impulsem k jejich vzniku byly dnes již neprovozované stránky o horských výstupech kamaráda Martina. Za datum "narození" lze považovat 19. červenec 2002, kdy byl na naše stránky zaznamenám první přístup. Přes různé podoby a free hostingy se nakonec ustálil název bike-trek.cz na stejnojmenné doméně.
…více
(redakce)
23. dubna Ten kdo s námi nejel, přišel o bezva počasí, parádní kola, výborný sjezd, můj pád, poté Fandův sesun z pěšiny a konečně v neděli o skvělé sjezdíky a fakt nepříjemný pohled na některé z nás, kterak jedou po hraně lomu.
(Vláďa)
4. dubna
Chystáš se na mtb závod? A chceš se podělit o své zážitky? Rádi zde zveřejníme Tvůj report, ať už bude laděný humorně nebo smrtelně vážně. Upřednostňujeme pohled spíše amatérského závodníka. Kontaktuj nás na emailu . Server bike-trek.cz děkuje předem.
(redakce)
12. března Podporujeme občanské sdružení Živá voda a všechny snahy vedoucí k zákazu průzkumu a případné následné těžbě břidlicového plynu v našem kraji a celé ČR. O škodlivosti těžby mluví stanovisko Správy CHKO Broumovsko. Pro anglicky mluvící ukázka z dokumentárního filmu o negativních následcích těžby plynu hydraulickou metodou v USA.
…více
(redakce)
Dnes je 19. května 2012 |
| V blízké době nejsou naplánované žádné akce. |
"Pisálek" zní skoro hanlivě. Mně se to povídání o povedeném bajkování líbí a
moh …více
Mirek
číst tento článek
Testovací den se díky známému terénu vydařil, i když se mi zdá, že se trochu
šet …více
Pepa
číst tento článek
Letošní Velikonoční výlet, který zvítězil při hlasování, jsme přivítali. Počasí …více
Nejstarší účastníci výletu
číst tento článek
super
adéééla
Super bikové výlety, jen docela postrádám GPS údaje... přesná mapka trasy by čas …více
Neddy
Zdravím, náhodou jsem navštívil tento web. Velice zajímavé články o ježdění po h …více
Jirka Maska
Líbí se vám stránky bike-trek.cz? Máte přátele, které by mohl jejich obsah zajímat?
V pátek jsme po práci nasedli na vlak a vydali se směrem do Českého ráje. Vystoupili jsme na zastávce Hrubá Skála a vydali se po modré značce směrem na zámek. V Doubravicích se nám ještě těsně před zavřením obchodu podařilo koupit půlku chleba. Na konci vesnice jsme odbočili na zelenou značku, která nás dovedla do Sedmihorek. Tady jsme se u stánku občerstvili klobásou a pokračovali do blízkého kempu. Dál už dnes nepůjdeme. Skoro se stmívá a my stavíme stan. Ještě jsme si zašli na pivko a spát.
Ráno se budíme docela brzy, krátce po sedmé hodině, protože se nám do stanu opírá ranní slunce. Začíná nám být teplo, a tak vylézáme ven. Po snídani jsme vše sbalili a vydali se na jiho-západ, kudy dříve vedla zelená značka. Dnes už tu není. Vedla na Zlatou stezku Českého Ráje. My jsme šli po modré, podívat se na Valdštejn. Počasí je nádherné, a tak se můžeme kochat nádhernými výhledy do okolní krajiny i posezením nad svačinou. Odsud jdeme po červené zpět na Hrubou Skálu a pak po zelené na jih, která vede dlouhým lesem až na rozcestí poblíž rybníku Věžák. Protože jsme chtěli dojít do tábořiště Na Vidláku, odbočili jsme v lese vlevo po cestě, kterou jsem tušil, že povede přímo tímto směrem a ušetříme si tak nějaké dva kilometry.
Z lesa jsme vyšli na louku, kde jsme vyplašili malé tele, které hned běželo za mámou. Ta byla naštěstí dost daleko a viděla, že jeho mláděti nic vážného nehrozí. Prošli jsme kolem osady Bohuslav a pak už po silnici do tábořiště. Protože jsme měli hlad, zašli jsme přímo do zdejší restaurace, kde jsme si dali výborné jídlo. Už ani nevím, co jsme to měli, nějakou omáčku, maso a houskový knedlík. Pak, už syti, jsme se přesunuli na blízkou louku, která slouží jako tábořiště. Postavili jsme stan a ubytovali se. Jediné, co se dalo tomuto krásnému místu vytknout, byly záchody. K tomuto účelu stála na konci louky rozpadající se a páchnoucí bouda. No, prostě bylo lepší chodit ven. Večer jsme se ještě zašli podívat k rybníku Věžák. Krásné a romantické místo – tedy pokud vám nevadí množství komárů. Ti nám nedovolili, abychom zde zůstali tak dlouho, jak bychom chtěli.

Ráno, když jsme posnídali, se na louce objevil výběrčí za nocleh. Zaplatili jsme mu, sbalili a podle plánu se vydali směr Trosky. Nebylo kam spěchat, byl to náš dnešní jediný cíl. Cestou se na chvíli zatáhlo a začalo drobně pršet, ale celá malá přeháňka byla pryč asi za 15 minut. Tak jsme mohli zvesela pokračovat k cíli.
Ještě, než jsme vyšli přímo na hrad, stavili jsme se v restauraci, která je u silnice. Polévka, párek a limča přišly vhod. Navíc se nám dostalo i duševního pobavení, když jsme si neúmyslně vyslechli rozhovor dvou poblíž sedících „podnikatelů“. Tedy jeden z nich se za úspěšného podnikatele v oboru hromadného stravování turistů určitě považoval, a toho druhého neustále lákal do svých služeb:
„Hele, řekni mi, kolik na tom parkovišti bereš? No tak,
řekni! Co? Kolik?“
„No, tak sto pade.“, odpověděl ten druhý, vlasatý, asi
hlídač z parkoviště. „Na hodinu!“
„Dám ti víc! U mě budeš mít víc. Jen si to představ. Kolik
lidí se tady asi tak vystřídá?“
„Já nevím, tak 200…?“
Pak už se musel hlídač vrátit do práce, asi mu přijel další klient. Náš podnikatel chvíli seděl sám a pak vzal mobil a zavolal svého parťáka.
„Nazdar. Tak Trosky jsem dobyl! Trosky jsou naše! Sedím tu se starostou", vedle sedící kluk se na něho s údivem podíval, „a mám přislíbeno, že tu budeme mít stánek. Chodí sem tak 2000 lidí denně! To bude super. Všechno mám připravené…Cože? Mám se u tebe stavit? Oukej, ale založíš mě? Mám poslední pětikilo.“
S Katkou jsme se zasmáli představivosti tohoto pána a doufali, že tu snad nikdy podnikat nebude.
Po prohlídce hradu a nádherných dravců, které tu sokolníci ukazovali, jsem si ještě zkusil vystřelit z luku. Ale nějak mi to nešlo, no však jsem to naposledy zkoušel u kamaráda a to už bude tak před čtyřmi lety. Z Trosek jsme šli po zelené značce na nádraží v Dlouhé Vsi. Kousek pod hradem bylo třeba projít přes krátkou louku, kde se pásly krávy. Najednou jsem zpozoroval, že se Katka drží nějak zpátky a že by raději ohradu obešla. Ale pěšina vedla přímo přes ní. Musel jsem ji přesvědčit, že tu opravdu žádný býk mezi kravami není, a že nám nic nehrozí. Nakonec si dodala dostatek odvahy a ohradu prošla. Krávy po nás zvědavě pokukovaly, jako kdyby tu už dlouho nikdo nešel. Na zastávku jsme došli asi 40 minut před příjezdem vlaku, a tak jsme se uvelebili na sluníčku a čekali. Cestou zpět do Hradce jsme hodnotili celý výlet a byli rádi, že jsme jej podnikli.
Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0
Cesta snů
Která oblast vás nejvíce láká k procestování a poznání? Kam byste se nejraději vydali?

Celkem hlasů: 30
Tapety na plochu pc v různých rozlišení.
Spřátelený bike team z Jaroměře.
Fotíš a cestuješ, tedy žiješ!