nacházíte se: úvodní strana > výlety > Adršpašsko - Teplické skály

28. října 2004

Adršpašsko - Teplické skály

Vystupuji z vlaku do mlhavého a chladného dne. Pokladna kousek od nádraží je zavřená a tak musím jít až k hotelu Lesní zátiší, kde je další vstup do skal. Prvním překvapením je, že i na konci října se ještě platí vstup a druhé překvápko - jsem dneska první! :o) Paní v pokladně povídala, že dokud to počasí dovolí, tak se platí. V zimě je sem vstup na vlastní nebezpečí, ale i tak se snaží cesty tady dole ve skalách upravovat a dokonce jsem už viděl, jak byly na ledem pokrytých schodech vysekané stupy.

Nad zatopeným lomem se válí mlha tak hustá, že není vidět na druhou stranu jezera. Na klidné hladině plave listí spadané ze stromů a okolní skály se v ní dokonale zrcadlí. Jsem tu zatím sám. Jdu po turistickém značení modré barvy a často zastavuji, abych něco vyfotil. Po nějaké době přicházím zpátky na cestu po které jsem přišel a pokračuji hlouběji do skal. Sám už tady chodit nebudu, alespoň prozatím.

Na podzim jsem tu poprvé a tak je mi to nové. Mezi skalami je ještě větší chlad a mokro. Zaujaly mě ryby v potoce a tak je zkouším vyfotit. Že jim není zima... Velký vodopád je malý a opravdu tady nehodlám hulákat jak na lesy a čekat, jestli se tam nahoře někdo slituje a pustí mi trochu víc vody, abych mohl tu padající vodu zaznamenat na paměťové médium mého Canonu. :o) Pokračuji dál. Po žluté značce se jdu podívat do přístavu k jezírku. Ještě je plné vody. Po pořízení snímku musím zpátky na značku, ale nyní půjdu vlevo, do Vlčí rokle.

Roklí procházím raději po dřevěné lávce, abych se náhodou nestal součástí zdejšího asi rašeliniště. Musím přiznat, že tady jsem nebyl pěknou řádku let a proto se mi to tu zdá zajímavé a nové. Kapánek se oteplilo. Vcházím do lesa. Cesta vede po rozbitých a místy po nových dřevěných chodnících. Když sejdu z posledního chodníku na pevnou zem, lituji, že s sebou nemám kolo. Jak by se teďka hodilo!

Ještě než vylezu v Teplicích ze skal, zajdu se podívat na zříceninu hradu Střmen. To ještě netuším, že mě bude čekat nekonečně dlouhá chůze po kovových schodech nahoru. Výhled dneska stojí opravdu za prd, protože paní mlha se rozhodla, že dneska bude schovávat krajinu celý den. Možná trochu Teplice nad Metují. Trochu víc se na obrázku objevilo až po malé úpravě v počítači.

Pohled ze Střmenu směrem k Teplicím n. Met.

Scházím tedy dolů a jdu se podívat, jestli tady někde mají otevřenno, abych si dal oběd. Mají. Když se obsluha v hotelu Orlík od svého kolegy ujistí, že mluvím česky, přinese mi jídelní lístek. Působilo to na mě všelijak. Po obědě si ještě udělám procházku až na teplické vlakové nádraží. Cesta je asfaltovaná, nic zajímavého z ní vidět není a tak jsem rád, že ji mám za sebou.

KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

Články
& akce