rubrika: | vloženo: 24.8.2014 | autor: Mirek
Jánošíkové diery jsou rokliny podobné populárním roklinám Slovenského ráje, jen ve výrazně menším měřítku a opravdu ne tak krásné. Skládají se z Dolných dier, Horných dier a Nových dier. Tento skalnatý kaňon byl vyformován Dierovym potokem a stal se jedním z hlavních lákadel Malé Fatry.
Jánošíkove diery alebo len Diery je sústava tiesňav a kaňonov v Krivánskej Malej Fatre.
Jánošíkove diery sa nachádzajú v národnej prírodnej rezervácii Rozsutec. Skladajú sa z troch ucelených častí: Dolné diery, Nové diery a Horné diery. Preteká nimi Dierový potok, ktorý ich vyformoval. V Dierach sa nachádza viac ako dvadsať vodopádov, ktoré spolu vytvárajú Vodopády Dierového potoka. Bizarné skalné útvary so špecifickou klímou sú domovom viacerých zaujímavých druhov rastlín a živočíchov.
zdroj: www.terchova.sk
Vzniklo zde i občanské sdružení Diery, pod jehož záštitou byla v roce 2013 započatá rekonstrukce chodníků a výměna kovových lávek a žebříků za dřevěné. Ale nějak se jim to nepodařilo. Všude jsou úplně nové lávky a žebříky z pozinkované oceli, dokonce se v jednom místě ještě povalovaly nenamontované díly. Vše sponzorováno nedalekou korejskou automobilkou...
Za krásného a slunečného rána parkuji na menším parkovišti hned u silnice poblíž hotelu Diery v osadě Biely Potok, kde je také výchozí trasa značená modře. Jen co jsem docouval na stání, už se ke mně blíží pohledná dívka a s úsměvěm požaduje 2 EUR za parkování. Hezky ten dnešní den začíná.
Horné diery jsem si prošel včera v rámci výstupu na Rozsutce. Dnes se chci věnovat pouze Dolným dierám a Novým dierám. Počítám, že tu nestrávím více než tři hodiny, protože pak jedu už domů.
Cesta od parkoviště bude za chvíli určitě lemovaná stánky se suvenýry a občerstvením - teď se při jejich stavbě stánkaři pomalu zahřívají. Procházím nějakým tábořištěm, pak přes brod nebo lávku (záleží, co si vyberete) a už je tu široká pěšina a první skalky.
Vstupuji do úzkého údolí lemovaného vysokými skalami, vesměs pokrytých zelení. Údolí se rychle mění na roklinu svírající dnes malý proud Dierového potoka. Do vody není potřeba šlápnout, protože díky štědrému sponzorovi jsou tu položeny stovky metrů kovových lávek. To díky je opravdu trochu ironické, protože toho ironu je tu až moc a dřevo by zdejší krajině slušelo mnohem víc.
Ocelová lávka nad původní skalní lavicí
Objevují se první kaskády, vodopádky a hrnce a také úsek, který poznávám z hlavního prospektu Jánošíkových dier. Tam jdou ale šťastní návštěvníci přímo po skalní lavici vytesané podél potůčku, takže mají určitě silnější zážitek než já a samozřejmě všichni další turisté, kteří jsme přišli až po položení nových ocelových lávek. Roklina se postupně zvedá a tak přicházejí na řadu i kovové žebříky.
Po pěti minutách přicházím k rozcestníku a odbočuji na Nové Diery. Do druhé části Dolných dier se zase vrátím při návratu od Nových dier. Nové diery jsou totiž, na rozdíl od Dolných, jednosměrné s povoleným pohybem pouze směrem nahoru.
Ukazatel mě informuje o trvání 35 minut k rozcestí Podžiar. Nic extra si od Nových dier neslibuji, protože ve srovnání s Dolnými a Hornými byly otevřené teprve nedávno, a jak už to tak bývá, vždy se něco takového otevírá spíše z nouze, hlavně aby se objevilo něco nového. To ale neplatí tady. Přicházím k prvnímu opravdu hezkému vodopádu a pak se dál soukám do těsné tiesnavy. V jednom místě je mezi skálou a zábradlím vzdálenost jen asi 25 centimetrů. S batohem na zádech mám co dělat, abych se tudy prosoukal. Že by to projektovali na rozměry korejského turisty?
Abych viděl na další vodní pád, musím se hodně nahnout přes zábradlí. Roklina Nových dier je místy opravdu úzká a tak se celá konstrukce lávek a žebříků dostává přímo nad tok potoka a zakrývá ho. Ve druhém vodopádu je hodně naplaveného dřeva, ale to k tomu patří. Do rokliny vniká stále více slunečního světla, neklamné znamení, že budu na konci.
Asi nejhezčí vodopád Nových dier
Vlastní roklinu končím v 9:02, tedy po 12 krásných minutách. Nové diery mě příjemně překvapily. Nutno však dodat, že 3/4 jejich trasy je naprosto nezajímavá pěšina lesem, po které se vlastně vracíte od rokliny na rozcestí Podžiar. Cestou lesem je na jedné z vyčnívajích skal vyhlídka dolů do rokliny Dolných dier. Ale moc se tam toho zahlédnout nedá - jednak je to opravdu dost hluboko a navíc hodně zakryto stromy.
Přicházím na rozcestí Podžiar, odkud dnes půjdu dolů po modré, tedy druhou částí Dolných dier a pak se napojím na úsek, který jsem šel ráno až k odbočce na Nové diery. Dolné diery jsou s doporučeným směrem trasy nahoru i dolů, tak doufám, že ještě nepůjde moc lidí proti mně.
Dolné diery jsou v porovnání s Novými ve znatelně širší roklině a tak pěší trasa často přechází z jedné strany potoka na druhou. Je to trochu nepříjemné a nezvyklé jít po směru toku - často musím čekat až projdou celé skupinky turistů a také se musím ohlížet, abych si vychutnal nejrůznější kaskády a vodopády. Ty jsou ve směru nahoru prostě hezčí. I tak jsem ale tuto část Dolných dier proběhnul velmi rychle a už jsem zase u rozcestí s odbočkou na Nové diery.
Po známé trase, kde už nezastavuji vůbec, se vracím do osady Biely Potok k autu. Největší dojem na mě udělaly Nové diery a včera projité Horné diery. Udělejte si úsudek sami a podívejte se na fotky Jánošíkových dier.
Jánošikove diery - informace a mapka ke stažení na stránkách obce Terchová.
2002 - 2024 © bike-trek.cz - na kole a pěšky. Tisk pouze k osobnímu užití.
www.bike-trek.cz
Výše uvedený článek vyjadřuje pouze osobní názor či zážitek autora a nemůže sloužit jako návod nebo průvodce. bike-trek.cz neručí za škody způsobené jeho následováním.
Datum a čas tisku: 20.4.2024 11:48:19